Magazín eF

  Lidé

  Virtuální svět

    Ateliér F

  Futurologický kongres

 



   

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


                     

 

 

 

 

aneb

síň (nejen) vědeckých kuriozit a zajímavůstek

 

     
     

 

 

 

stálí autoři: Miloš Kaláb, JITA Splítková, Jiří Svršek, Pavel Vachtl

.


  aktuality kunstkamera roboti - historie archiv 2003 Futurologie



Články:


 

27.7.2004


Přineseme si život ze sluneční soustavy na Zemi? (Miloš Kaláb)

Americké výpravy série Apollo přinesly v době od července 1969 do prosince 1972 z Měsíce celkem asi 383 kg různě hrubých hornin. Pokud by v nich byly nějaké mikroorganismy, mohly se dostat na Zemi buď přímo v těchto vzorcích nebo přímo na kombinézách astronautů. Snaha NASA o nějakou karanténu velice těžce zklamala. Byla sice velice narychlo vybudována "Laboratoř pro příjem měsíčního materiálu", ale nezbylo na ni dost peněz, aby byla udělána pořádně. Po prvním přistání na Měsíci skončila posádka Apollo 11 v Tichém oceánu a s ní také všechen měsíční prach. Od mise Apollo 15 v r. 1977 zkrátili nejvyšší vedoucí NASA karanténu z politických důvodů. "Nedalo se mluvit o karanténě, když si případní nositelé nebezpečných suvenýrů potřepávali rukama v houstonských nákupních střediscích", řekl John Wood, planetární badatel, který předsedal komisi, která se později věnovala studiu karantény. Dodal, že jsme jako lidstvo měli štěstí, že je Měsíc sterilní. Nemusí tomu tak být v případě Marsu.

celý článek   ZDE>>>


22.6.2004


Chcete mít originální hodinky? (JITA Splítková)

 

hitech hodinky

 

 

 

Pokud ano, a ještě ke všemu jste vyznavači opravdu jen toho nejmodernějšího, tak mám pro vás dobrou zprávu - takové hodinky existují. Žádejte u svých prodejců PIMP Wrist Watch.

Jak vidíte na obrázku, mají zvláštní ciferník, nevidíte na něm nic. A to je ta high technologie! Hodinky ukáží čas a datum pouze, když je o to požádáte. Pokud je právě nepoužíváte tak na ciferníku začne hra světelných diod (je jich tam 72) - prostě hodinky pro radost vaší a okolí ukazují místo času světelnou muziku.

celý článek: Kolik je hodin? Aneb od klepsydry ke Casiu a ještě dál… najdete zde >>>>



2.6.2004


Přechod Venuše přes sluneční kotouč (Miloš Kaláb)

 

venus

Za několik dní, 8. června 2004, dojde k události, kterou dosud na Zemi nikdo neviděl, protože naposledy k ní došlo před 122 roky: Venuše se bude pohybovat mezi Sluncem a Zemi. Tomuto jevu se říká "transit". V podstatě se podobá slunečnímu zatmění Měsícem, jenže transit Venuše bude mnohem, mnohem méně dramatický ... celý článek zde

 

 

 



13.5.2004


Dnes nabízíme: Brambory s nízkým obsahem škrobu (Miloš Kaláb)

 

bramborKanadští i američtí spotřebitelé by se nepochybně stavěli do fronty u hokynářství nebo v supermarketovém oddělení zeleniny, kdyby se objevila tabulka s takovou nabídkou. Každý, kdo slyšel o Atkinsově dietě, ví, za jak škodlivou potravinu se dnes považují “uhlohydráty” čili glycidy nebo jak se v severní Americe říká “carbs”...více zde >>>



11.5.2004


Chvála papíru (JITA)

Papír - médium, které umožnilo hromadný přísun informací ke všem lidem, a které v současnosti uvolňuje místo, v této záslužné službě lidstvu, počítačům - potažmo digitálním diskům a Internetu... ovšem stále si s ním lze hrát více zde >>>


Umělá inteligence zpracoval: Jiří Svršek

Umělá inteligence (AI, Artificial Intelligence) je oborem vědy o počítačích. Zabývá se koncepty a metodami symbolických odvození a symbolickou znalostní reprezentací pro vytváření těchto odvození počítačovými programy. Jinými slovy, jde o obor vědy o počítačích, zabývající se vývojem technologie a programů pro provádění činností, o nichž se obvykle domníváme, že vyžadují lidskou inteligenci. Tento obor se rozdělil na řadu podoborů s cílem lépe porozumět mechanismům lidské inteligence a vyvinout počítače s intelektuální úrovní lidí. Umělá inteligence proto zahrnuje matematickou teorii dokazatelnosti, matematickou teorii her, robotiku, rozpoznávání obrazu a tvaru, zpracování lidské řeči a jazyka a znalostní expertní systémy. více zde >>>


5.5.2004


Proč jsou vlastně velká prsa a útlý pas Merylin Monroe sex symbol? (JITA Splítková)

monroeMarylin Monroe, kráska na jejíž fotky snad všichni muži pohlednou se zalíbením, i když už dávno nežije. Útlý pas a velká prsa, to je záruka úspěchu v každodenních pomyslných soutěžích o královnu krásy v očích mužů. Proto i panenka Barbie slaví své mnoholeté vítězství v popularitě mezi panenkami, protože vypadá jak vypadá. Toto tvrzení je dnes již vědecky podložené.

Takže pánové, pokud se vám libí na ženě hlavně velká prsa, opravdu nejste jednoduchý sprosťáci, ale chováte se přesně tak, jak vám velí matka příroda. A proč matka příroda nakázala, aby se mužům nejvíce líbily ženy s takovouto figurou?   více zde >>>   

 



22.4.2004


Krmte krávy rybami!  (Miloš Kaláb)

...Dostat DHA ze sleďů do kravského mléka ale není snadné. Krávy si zřejmě neuvědomují, že i tak cenný zdroj mastných kyselin hydrogenují na nasycené mastné kyseliny a proto se jim v tom musí zabraňovat. Ryby se prý v Ontáriu zkrmují kravám již po desetiletí a to ve formě rybí moučky, a zatím nevadilo, že se DHA přeměňuje na nasycené mastné kyseliny. Nyní se té změně podařilo zabránit na guelphské univerzitě v Ontáriu. Moučka ze sleďů se zpracovává takovým způsobem, že se DHA dostává beze změny rovnou do mléka...   více zde >>>   


   Spolupráce

symbiontRostlina z rodu Myrmecodia z jihovýchodní Asie vypadá jako malý bradavičnatý míček. Z nepravidelně kulovité spodní části vyrůstá většinou jen jeden olistěný stonek. Rostlina roste přichycena na kmeni stromu nebo na velké větvi, a má proto těžkosti se získáváním živin. Její možnost přežít přitom zvyšují právě mravenci.

Zbytnělý stonek všech druhů rodu Myrmecodia je proděravěn dutinami, které jsou spojeny úzkou chodbičkou s vnějškem. V přírodě jsou tyto komůrky obsazeny mravenčími koloniemi - od královny která ve své královské komnatě klade vajíčka, po larvy, které se vyvíjejí v specializovaných „jeslích". Mravenci se živí sladkým nektarem, který rostlina produkuje. Dělnice ho sbírají a krmí jím královnu i larvy.

Odměnu dostává rostlina ve formě mravenčího trusu, který se hromadí v prázdných komůrkách. Ten obsahuje cenné živiny které rostlina přijímá. Mravenci vlastně uvnitř jejího těla zakládají její soukromý kompost, a rostlina proto nemusí svými kořeny zasahovat až do lesní půdy


8.4.2004


Vědecké očištění českých mužů od nařčení, že vynalezli velikonoční mrskání žen.

JITA Splítková

 

Nejprve poněkud delší uvedení do jarní problematiky:

Zvyky spojené s vítáním jara a s vejci

 

Zajímavý a velice ojedinělý obřad spojený s ptačími vejci se odehrával až do 19. století na Velikonočním ostrově. Každoročně zde byl volen “ptačí muž – tangata manu”. Nebyla to volba v pravém slova smyslu, jednalo se spíše o šťastnou náhodu. Posuďte sami.

S příchodem jara přilétají na Velikonoční ostrov a okolní skalnaté ostrůvečky tažní ptáci, nejhojněji je zastoupena černá mořská vlaštovka manutara. Když vládce z rodu Hotu Matuy, nepochybně veden svojí zkušeností, vytušil, že se blíží den příletu ptáků, dal znamení k zahájení obřadu volby ptačího muže. Po tomto znamení vyplouvali bojovníci na ostrůvek Motu Nui. Zde se posadili do jeskyň a čekali na přílet mořských vlaštovek, které byly považovány za vyslance boha Makemake.

Nejdříve na ostrůvek plavali náčelníci osobně, ale zřejmě nebyl plavecký sport koníčkem náčelníků, a tak přišli na geniální myšlenku, posílat na ostrůvek za sebe náhradníka. Ten musel plavat, čekat a hlavně snažit se jako první získat vajíčko mořské vlaštovky. Vajíčko – to byl ten hlas, který zvolil ptačího muže. Kdo z čekajících ho našel první, doplaval zpátky a donesl ho do kultovního místa Orongo, zajistil tím pro svého náčelníka roční vládu nad celým ostrovem. Tento náčelník si musel nechat oholit vlasy i obočí, ale vůbec to nebyla nějaká velká oběť, protože celý rok byl v něm uctíván hlavní bůh a ochránce many, která zaručovala pravidelný průběh přírodních dějů.

Každý nový ptačí muž byl zaznamenán do seznamu, který uměl zpaměti asi každý ostrovan. Dochoval se soupis s 86 jmény, ale pravděpodobně nebude úplný. Na skalách v Orongu bylo roku 1915 napočítáno 111 vyobrazení ptačích mužů. Pokud tedy, co obrázek to konkrétní náčelník, tak lze předpokládat, že jich bylo přes sto. Z tohoto by se dalo vypočítat, kdy byl rituál na ostrově zaveden. Bohužel či bohudík na historii nelze jít s prostou aritmetikou. Třeba jich bylo něco přes sto, ale co když každý byl ptačím mužem zvolen několikrát? Prostě, kdy se konaly tyto volby poprvé, nevíme, je nám známo pouze datum zániku. Což v historii není ničím zvláštním, ba naopak. Poslední ptačí muž zemřel v roce 1862.

Podle archeologických nálezů z osady Orongo, které potvrzují její několikasetleté lidské osídlení a dále podle prvořadosti obřadu volby v životě ostrovanů, lze usuzovat na větší stáří, než by bylo tak 111 let. Co mohlo ostrovany inspirovat k tomuto opravdu ojedinělému rituálu? Kde hledat stopy? V osadě Orongo nebo po celém Velikonočním ostrově… po Tichomoří… po světě?

Okřídlené úsloví praví “už staří Řekové…” – ano, podívejme se, co na jaře, nějaký ten pátek před naším letopočtem, dělali Řekové. Samozřejmě vítali jaro. Zpívali koledy. Některé se dokonce zachovaly dodneška. Snad nejhezčí je “Vlaštovčí koleda” z ostrova Rhodu. Zpívali ji tam na jaře chlapci a vítali v ní přílet vlaštovky, jako předzvěst jara a krásných časů! Vedoucí zpěvák nesl v ruce vymodelovanou vlaštovku a byl oblečen tak, aby se jí sám co nejvíce podobal – bílé bříško, záda černá. Není to zvláštní náhoda? Démokritos prý řekl: “když ti na hlavu spadne želva, podívej se nahoru, určitě na nebi bude orel…”

Osobně rovněž na čiré náhodné náhody nevěřím. Každé proč má své logické proto. “Život je složitej” a natož historie. Ale jen tak z “luftu” opravdu nevznikne nic, ani pohádka, natož obřad. Pro srovnání se schválně podívejme na naše slovanské “vaječné rituály”.

 

 

Dejte vejce…

Vajíčko bylo u nejstarších Slovanů symbolem plodivé nadpřirozené síly a magie. Vajíčky, která byla zdobena, se obdarovávali zemřelí. Červeně zbarvené vajíčko se dávalo jako projev úcty pro domácího ducha. Ten se těšil velké vážnosti, Slované věřili, že každé obydlí má svého hospodáříčka, který - když je patřičně obdarováván přináší do domu štěstí a klid. Proto mu dávali cenné dary – červená vejce.

Barvení a malování vajíček má tedy u nás dlouholetou tradici žijící ve velikonočních kraslicích. Obarvení mělo umocňovat jejich plodivou sílu a zdobení různými symboly, zajišťovat ochranu a štěstí pro obdarovaného. Starodávné vzory metliček, žebříčku, obilního klasu, sluníček a samozřejmě vlaštovek každoročně znovu a znovu ožívají. Jak vidíte, vlaštovka patřila k jaru i u Slovanů. Ona podle všeho i ta velikonoční mrskačka, při které má přejít síla z vrbových proutků do vyplácené dívky, není nic originálního, ale po svém upravený starší řecký obřad.

 

V Řecku se každoročně konaly slavnosti na počest Fauna. Očišťovali se při nich pastýři a jejich stáda. Kněží po slavnostech bičovali řemínky z obětního kozla každého, s kým se potkali, ale zejména ženy, které takto nejen očišťovali, ale mrskání jim mělo zaručit štěstí a plodivou sílu. Vidíte, že velikonoční mrskání žen, rozhodně není vynález českých mužů.

O tom, že Řekové svým učením ovlivnili celou Evropu a jejich mýty přejali i Slované, se snad nehodlá nikdo přít. Pro toto tvrzení je myslím dost důkazů i v slovanské lidové slovesnosti, mnoho pohádek v sobě odráží řeckou mytologii. Třeba ono známé Popelčino přebírání luštěnin za pomocí mravenečků se objevuje v řecké báji o Erótovi a krásné Psýché. A motivy z této báje se objevují i v mnoha dalších notoricky známých pohádkách (Kráska a zvíře, O bílém hadu…).

Jedna roztomilá vajíčková pověra se zachovala v podvědomí lidí až do dnešní doby. To musíte mít vajíčko od černé slípky, vložíte si ho pod levou paži a sednete si za pec. Nesmíte se devět dní česat, mýt, stříhat si nehty, mluvit a určitě ještě něco, no a když toto všechno přesně dodržíte, vylíhne se vám z vejce plivník. Malá zázračná bytost, která vám může leccos splnit. Řekněte sami, takový čarovný plivníček, to už stojí za tu námahu. Ale najděte v v dnešním domě pec. Takže asi z toho nic nebude. Vajíčko, byť od černé slepice, je prostě nejlepší ve vaječném koňaku. Po jeho požití, třeba s peprmintkou (tento koktejl je mezi lidem známý pod názvem Afghánský chrchel), možná nějaký ten plivník vznikne a ani nemusí vyskakovat ze skořápky.

V mýtech vajíčko v sobě podivuhodného skrývá až až. Tak třeba podle jedné báje Inků seslalo Slunce na Zemi zlaté, stříbrné a měděné vajíčko obřích rozměrů. Z prvního vyšli urození muži, z druhého urozené ženy a ze třetího lid obého pohlaví. Zajímavá báje :-).


29.3.2004


Nový přístup k léčení Parkinsonovy choroby

Jiří Svršek

Mnoho neurovědců je přesvědčeno, že patologické oscilace v mozkové tkáni, jako v případě Parkinsonovy choroby nebo epilepsie, jsou způsobeny abnormální synchronizací mnoha tisíc nervových buněk (neuronů). Tento fyzikální mechanismus se vyskytuje v mnoha fyzikálních a biologických systémech. Například umožňuje světluškám svítit společně. Někdy je synchronizace žádoucí, například když generátor srdečního rytmu (sino-atriální uzel) stimuluje stahy srdečního svalu. V řadě případů je však taková synchronizace škodlivá. Londýnský most Millennium Bridge byl uzavřen krátce po svém otevření v roce 2000, když chodci nevědomky synchronizovaly svůj krok při jeho přechodu. Most se mírně houpal doleva a doprava, avšak když tyto oscilace začaly být pro chodce nebezpečené, byl most uzavřen pro rekonstrukci. V případě úzkosti související s Parkinsonovou nemocí je nutné potlačit synchronní oscilaci nervových buněk. Výzkumníci proto hledají metodu pro řízení kolektivní synchronizace neuronů.

V nedávno publikovaném článku byl navržen nový přístup. Mikroelektronický přístroj zaznamenává kolektivní oscilace a po nepatrném zpoždění tyto oscilace elektricky vysílá nazpět do postižené populace nervových buněk. Nastavením prodlevy a zesílením této zpětné vazby vědci v principu mohou kolektivní oscilace potlačit nebo naopak zesílit. Výzkumníci (Michael Rosenblum[M1], Arkady Pikovsky[M2], Univerzita v Postupimi (něm. Potsdam) v Německu) testovali tuto myšlenku v simulacích, které využívaly matematické modely populací neuronů. Výzkumníci jsou přesvědčeni, že jejich teoretická metoda může být užitečná v praxi, konkrétně při potlačování úzkosti při Parkinsonově chorobě pomocí lékařské metody, která se označuje "hlubinná stimulace mozku" (Deep Brain Stimulation) pomocí implantovaných mikroelektrod. V principu lékaři mohou použít implantované mikroelektrody pro měření elektrické aktivity určité oblasti mozkové tkáně a stimulovat populaci postižených nervových buněk zpožděným signálem z druhé mikroelektrody. Velkou výhodou tohoto přístupu v porovnání s použitím chemických léčiv je skutečnost, že mozek není ovlivněn celkově a jednotlivé neurony nejsou ovlivněny natolik, aby nemohly zastávat svoji funkci. Patologické kolektivní oscilace neuronů, které vedou k projevům Parkinsonovy choroby, jsou potlačovány neinvazivně. (Rosenblum and Pikovsky, Physical Review Letters, únor 2004)

 


22.3.2004


Moloch ostnitý (Moloch horridus) - Austrálie (Ogni)

 

Díky svým mohutným trnům vypadá bizarní moloch ostnitý větší   než ve skutečnosti je. Přitom měří pouhých 15 centimetrů. Trny pokrývají celé molochovo zavalité tělo i ocas a jsou velice účinnou obranou. V ohrožení tato neškodná a pomalá australská ještěrka schová hlavu mezi přední nohy a ostny zařídí vše ostatní.

Trny jsou vlastně velké přeměněné šupiny a neslouží svému majiteli jen k sebeobraně. Z vrcholu každého trnu totiž vedou tenké žlábky; v chladné noci se na šupinách sráží vláha a žlábky odvádějí drahocenné kapičky molochovi přímo do úst. Také díky tomuto přizpůsobení může moloch přežívat v poušti.

 


                              19.3.2004


Jednoznačná identifikace isomerů mědi

Jiří Svršek

Výzkumníci laboratoře ze střediska Evropské rady pro jaderný výzkum CERN (Conseil Européen pour la Recherche Nucléare) dosáhli pomocí experimentů s radioaktivními paprsky poprvé jednoznačné identifikace isomerů mědi. Tento výsledek umožní vědcům lépe porozumět jevům uvnitř atomového jádra a získat další informace o vlastnostech jader. Isomery jsou excitované stavy určitých jader (nepatrně se odlišují svými hmotnostmi). Nesmí být zaměňovány s isotopy, jejichž jádra mají stejný počet protonů a různý počet neutronů. Excitované atomy, v nichž jsou některé elektrony ve vyšších energetických hladinách, se do svého základního stavu (základní hladiny energie) vracejí vyzářením fotonů s energií odpovídající rozdílu energií hladin. Excitovaná jádra se do svého základního stavu vracejí vyzářením alfa částic (jádra atomů hélia), beta částic (elektrony a positrony) a gama paprsků (fotonů s nejvyšší možnou energií). Excitované stavy atomů lze vytvořit jejich ozařováním laserem s energií fotonů řádově několika elektronvoltů). Jaderné isomery lze vytvořit obtížně, protože vyžadují excitační energii několika miliónů eV. Téměř polovina všech známých nuklidů má jaderné isomery. Jejich doba existence může být od několika nanosekund až po dobu přesahující stáří vesmíru.

Na zařízení ISOLDE (On-Line Isotope Mass Separator) lze tato exotická jádra vytvořit bombardováním běžných jader protony. Tato jádra atomů (kladně nabité ionty) jsou vyhledána hmotnostním spektrometrem a umístěna do Penningovy pasti tvořené elektrickými a magnetickými poli. V této pasti se jádra pohybují po uzavřených drahách. Hmotnost těchto iontů lze určit z jejich oběžné doby (cyklotronové frekvence) s přesností až 1:107. (viz článek Blaum et al, Physical Review Letters, 31. prosince 2003, v němž se popisuje rozlišení isotopů atomů argonu).

Ve zmíněném experimentu se studoval isotop mědi Cu-70. Vědci byli schopni rozlišit dva excitované stavy a základní stav (do něhož isomery přecházejí beta rozpadem) měřením cyklotronové frekvence hmotnostním spektrometrem ISOLTRAP. Hmotnosti isomerů jsou nepatrně vyšší než hmotnosti základního stavu. Tato nová pozorování objasnila některé záhady, jako je konkrétní uspořádání spinů a hmotností isomerů Cu-70. Protože Cu-70 má 41 neutronů, výsledky představují důležitý krok k pochopení složité struktury nuklidů se 40 neutrony, jejichž jádra tvoří uzavřenou podslupku. Experiment navíc demonstruje možnosti metod, které lze použít pro budoucí studium struktury atomového jádra. (Van Roosbroeck et al., Physical Review Letters; kontakt: Klaus Blaum, [M1], [X1])


                                             15.3.2004


Co odhaluje ichnologie?
Miloš Kaláb
Severně od města Gallup v Novém Mexiku (USA) vystupují z tmavší horniny velké světlé až bílé kameny s bohatě členěným povrchem a s "chodbičkami" uvnitř. Geologové se domnívali, že tyto kameny vznikly účinkem blesků na pouštní písek, takže vznikl zvláštní druh fulguritu, jak se takovým útvarům říká. V r. 1995 o takovém původu ale pochybovala skupina geologů a rozhodla se povolat na pomoc paleontologa Stephena Hasiotise. Je to poněkud neobvyklý paleontolog - hledá totiž důkazy o živých tvorech z jejich vlivu na prostředí a ne ze zkamenělin. Bezobratlí, mezi něž patří hmyz, pavouci, korýši a červi, většinou nezanechali zkamenělé otisky svých těl v horninách, protože vinou svého složení podlehli rozkladu. To ale znamená, že nám vlastně zkameněliny podávají velice zkreslený obraz života na Zemi. Bezobratlých je dnes na světě asi 5 milionů druhů, kdežto savců bychom napočítali jen asi 4000 druhů. Zkameněliny živočichů jsou představovány především pozůstatky obratlovců. Kdo se tedy zabývá dávnověkými bezobratlými? Skupina paleontologů, kterým se říká ichnologové (z řeckého ichnos, což česky znamená stopa). Studují život ze stop, které zanechal na Zemi.

Pan Hasiotis je jedním z nejznámějších ichnologů. Stačil mu jeden pohled na bílé kameny, aby v nich rozeznal termití stavby. V polopouštních podmínkách zakládali termiti své hnízda kolem kořenů keřů nebo stromů. Pomocí rozmělněného dřeva a vlastních výkalů vycementovali chodbičky svých "hradů". Měli v nich komůrky pro různé účely - v některých byla vajíčka, v jiných mrtvoly a jiný odpad a v dalších pěstovali houby jakožto svou potravu. Případně vyrostla termitiště až 10 m vysoká a v zemi se rozprostírala v okruhu větším než 30 m. Jsou to doklady o termitech, kteří na tomto území žili asi před 155 miliony roků.

Stephenu Hasiotisovi bylo jasné již v dětství, čím se stane. Vyrostl na předměstí Rochesteru ve státu New York, kde mu učarovaly kameny. Nedaleko byla mineralogická dílna, ze které občas vyhazovali odpad a to byl pro malého Stephena ráj. Potom začal sbírat v přírodě - měl zájem o zkameněliny, takže se zaměřoval na to, co vyčnívalo ze skal.

Jako student Coloradské univerzity se v r. 1991 rozhodl prozkoumat záhadu hornin v jihozápadním Utahu, které byly staré 220 milionů roků. Po dobu 50 roků o nich přicházely zprávy, že jsou v nich díry o průměru několika palců (1 palec je zhruba 25 mm). Protože se jednalo o sedimentované horniny v oblasti, kde protékaly potoky a řeky, většina badatelů se domnívala, že díry vyhloubily v bahně dvojdyšné ryby. V Africe tak dodnes přežívají dvojdyšné ryby období sucha. O těchto rybách je známo, že se objevily asi před 400 miliony roků, takže nebylo důvodu, proč by se nemohly zavrtávat do bahna v Utahu před 220 miliony roků.

Student Hasiotis pracoval na své diplomové práci a usilovně hledal zkameněliny dvojdyšných ryb. Nenacházel ale vůbec nic, ani zoubek, ani šupinku. Studoval zkamenělé chodby dvojdyšných ryb jinde, kde se skutečně našly pozůstatky těchto ryb a také studoval, jak se chovají dnešní dvojdyšné ryby. Ve všech případech mají chodby dlouhé asi 1 metr a na jejich konci je komůrka, v níž odpočívá schoulená ryba. Chodby v Utahu byly ale dlouhé až 4 metry a při tom se křížily s jinými chodbami, větvily se, vytvářely komůrky nebo zahýbaly k povrchu horniny.

V literatuře o živých tvorech, kteří se zavrtávají do bahna, našel pan Hasiotis zprávu o racích - popis jejich chodbiček odpovídal přesně nálezům v Utahu. Jeho vedoucí byl ale skeptický, protože nejstarší zpráva o racích byla z doby před 135 miliony roků. Jak se mohli neexistující raci zavrtávat v Utahu 85 milionů roků dříve? Pan Hasiotis se nedal odradit. Celé měsíce studoval život raků, plnil jejich chodby sádrou a odlitky potom vykopával. Nacházel podobnosti do podrobností včetně zářezů či škrábanců na vnitřních stěnách chodeb, které tam raci zanechali svými ocasy, nohama a klepety. A přece mu nikdo nevěřil. Potřeboval důkaz, který mohla poskytnout jen zkamenělina. Práce na diplomové práci se nebezpečně protahovala - až při poslední studijní cestě v r. 1989 našel na konci jedné chodby zkamenělého raka. Diplomová práce byla zachráněna.

Od té doby našel ichnolog Hasiotis tisíce zkamenělin raků a račí chodby z doby před 300 miliony roků. Později se věnoval národnímu parku Zkamenělý les (Petrified Forest National Park) v Arizoně. Jeho oblíbeným útvarem je mesa (stolovitý útvar), který nazývá "válečnou lodí". Netrénovaný člověk vidí skálu plnou prasklin a štěrbin, ale ichnolog Hasiotis rozeznává otisk pětiprsté nohy 10-metrového phytosaura, který se podobal krokodýlovi. O kousek dál je otisk rypáku 1.5-metrového obojživelníka, který zřejmě hledal v bahně škleble. Larvy chrostíků zanechaly svoje obaly z malých kamínků přilepené na kamenech dávného potoka a všude je plno račích chodeb. Aniž našel jedinou kost, pan Hasiotis je schopen popsat rušný život kolem skalního útvaru. Proč je možné o kus dál nacházet spoustu zkamenělých kostí? Protože nižší formy života poskytovaly bohatý řetězec potravy pro velké obratlovce.

Ichnologie tedy přináší zprávy o stopách, které zanechali dávní živí tvorové na Zemi: škeble zavrtávající se do bahna, červi lezoucí po měkkém podkladu, mořští ježci pohybující se po dně. V přílivové zóně jsou chodbičky živočichů většinou vertikální ale blíž k moři přecházejí na horizontální, kdežto na dně moře zatím nebylo zjištěno, že by živočichové zanechávali trvalé stopy o své činnosti. Ichnologie přispívá významnou měrou při hledání nafty a při rekonstrukci klimatických změn v minulosti.

Suchozemská ichnologie je mnohem složitější než ve vodním prostředí. Bezobratlí zanechávají v lese úplně jiné stopy než na písečné pláži nebo v rašeliništi. Pan Hasiotis se tedy rozhodl o tématu své doktorské práce: Vytvořit systém, který by umožnil pochopit a využít zkamenělých stop po činnosti dávných živočichů na souši. "Zatím se do toho nikdo nepustil, protože je v tom úplný chaos", řekl. A dodal: "Aspoň nebudu mít žádné konkurenty".

Z amerického časopisu Discover Magazine značně zkrátil Miloš Kaláb

 

Toto je vlastně táké ryba - mořský koník - přesněji řasovník


Jak se tedy vyvíjel vesmír?
Jiří Svršek

Podle nové studie velké galaxie vznikly překvapivě krátce po velkém třesku. Asi bychom očekávali, že počet nejvzdálenějších a nejdříve vzniklých galaxií bude v souladu s množstvím menších, teplejších a namodralejších galaxií v důsledku vzájemných srážek a splývání. Avšak pozorování provedená zrcadlovým dalekohledem o průměru 8 metrů v observatoři Gemini na Havajských ostrovech naznačují, že relativně krátce po velkém třesku byl vesmír vyplněn velkými načervenalými a v podstatě eliptickými galaxiemi. Tým GDDS (the Gemini Deep Deep Survey) prozkoumal období asi od 3 do 6 miliard let po velkém třesku. Výzkumníci objevili to, co člen týmu Roberto Abraham (Univezita v Torontu) nazval "pouští rudého posuvu", tedy množství hmotných starých galaxií, které odporuje dnešním teoretickým představám. Abraham a jeho kolegové oznámili své výsledky v lednu 2004 na zasedání Americké astronomické společnosti v Atlantě.

Patrick McCarthy (Carnegie Institution) tvrdí, že tato pozorování potvrzují 3 miliardy let staré galaxie ve vesmíru jen 4 miliardy let po velkém třesku. Na vznik velkých eliptických galaxií proto bylo velmi málo času. Navíc pozorování potvrzují, že v těchto galaxiích se nachází značné množství těžších atomů, které vznikají v nitrech hvězd a do mezihvězdného prostoru se dostávají až výbuchem supernov. Pozorování tedy vyvolávají velmi znepokojivou kosmologickou otázku: jak mohlo být ve vesmíru tolik starých hvězd tak brzy po jeho vzniku? Roberto Abraham tvrdí, že teoretikové se nad vysvětlením této otázky velice zapotí. [X1]

Velkorozměrné struktury v mladém vesmíru jsou větší, než se původně očekávalo. Podobně jako přítomnost překvapivě brzy vyspělých galaxií s rudým posuvem kolem 2 tento objev oznámený na zasedání Americké astronomické společnosti v Atlantě v lednu 2004 naznačuje, standardní kosmologický model (přinejmenším část týkající se vzniku galaxií) bude vyžadovat revizi. Skupina astronomů, která pracovala s dalekohledem Blanco v Inter-americké observatoři v Chile a s anglo-australským dalekohledem oznámila pozorování 37 galaxií s rudým posuvem téměř 2,38 rozprostřených v oblasti o průměru 300 miliónů světelných let. Povilas Palunas (Texaská univerzita) tvrdí, že jde o dosud největší pozorovanou strukturu ve vzdáleném vesmíru. Podle modelů, které simulují, jak horká hmota v mladém vesmíru vytvářela síť uzlů a filamentů, taková velká struktura nemohla vzniknout tak rychle.

S pravděpodobností 0,999 lze tvrdit, že pozorovaný vzorek jasných galaxií (slabší galaxie nebyly pozorovány) tvoří skutečně koherentní strukturu a není pouze náhodným shlukem. K tomuto výsledku se dospělo pozorováním nikoliv určitého uspořádání galaxií ale množstvím prázdného prostoru mezi galaxiemi. Gerard Willinger Univerzita Johna Hopkinse) tvrdí, že on a jeho kolegové přirozeně chtějí prozkoumat sousední objemy vzdáleného vesmíru, aby mohly testovat hypotézu, že nalezená filamentace hmoty v souhvězdí Jeřába (lat. Grus) není ojedinělým případem.

[I1] From: physnews@aip.org (AIP listserver) PHYSICS NEWS UPDATE. The American Institute of Physics Bulletin of Physics News. Number 668. January 9, 2004 by Phillip F. Schewe, Ben Stein and James Riordon.

The American Institute of Physics http://www.aip.org/

 


 

 

Gen pro sebevraždu

Miloš Kaláb

Deset roků poté, co se dali do práce, pracovníci ottawské nemocnice Royal Ottawa Hospital (ROH) našli gen, který podmiňuje sebevražedné myšlenky. Tento objev by mohl znamenat, že by někteří lidé brali doživotně léky, aby nespáchali sebevraždu. Současně by tento objev znamenal, že by bylo možné jednoduchým krevním testem zjistit, kdo má sklon ke spáchání sebevraždy. Dr. David Bakish dodal, že objev potvrdil domněnku, že někteří lidé jsou biologicky předurčeni k myšlenkám na sebevraždu a že samotná sebevražda se nedá považovat za charakterovou vadu. Kromě Dr. Bakishe, který je vedoucím psychofarmakologické jednotky ROH, byli další dva členové skupiny, Dr. Pavel Hrdina, ředitel neurofarmakologického oddělení, a molekulární genetik Dr. Lisheng Du z Ústavu pro výzkum duševního zdraví Ottawské nemocnice.

Výzkum byl zahájen po zjištění, že antidepresanty, které ovlivňují látku zvanou serotonin, byly velice účinné proti depresím ale navíc snížily myšlenky na sebevraždu. Ke zmíněným antidepresantům patří léky Prozac, Zoloft a Paxil. Serotonin je přírodní látka, která se vyskytuje v mozku a ovlivňuje náladu a emoce. K problémům dochází, když mozkové receptory odsávají příliš mnoho serotoninu. Může k tomu docházet, je-li příliš mnoho receptorů nebo ty receptory jsou supercitlivé. Pracovníci ROH věděli z dřívějších studií na mozkových tkáních lidí, kteří v Maďarsku a v jiných zemích spáchali sebevraždu, že jejich mozek obsahoval nadměrné množství serotoninových receptorů.

Před 6 roky začali studovat specifický serotoninový receptor 2A a současně analyzoval deoxyribonukleovou kyselinu (DNA) z krve 120 místních pacientů léčených na silnou depresi a srovnávali je se 131 vzorky od zdravých lidí. Bylo zjištěno, že lidé trpící silnou depresí a myšlenkami na sebevraždu měli mutace v serononinovém receptoru 2A mnohem častěji než lidé, kteří netrpěli duševními chorobami. To ale neznamená, že lidé, kteří zdědí 'sebevražedný' gen, spáchají sebevraždu. Žádný z pacientů nepomýšlel vážně na sebevraždu a bylo by neetické, (kdyby takoví pacienti existovali), aby byli rozděleni na skupiny, z nichž by jedna dostávala placebo. Ti pacienti uvažovali o tom, že by chtěli zemřít, že by jim bylo lépe, kdyby byli mrtví nebo uvažovali o různých metodách, jak by se mohli zabít, ale ve skutečnosti to vlastně nechtěli provést.

Sebevraždy jsou jedním z 10 nejčastějších důvodů, proč lidé umírají. V Kanadě hyne ročně tímto způsobem asi 4000 lidí, většinou mužů, což je víc než kolik lidí zahubí AIDS. Ve skupině mužů ve věku 15-24 roků jsou sebevraždy 2. nejčastější příčinou smrti. Dr. Bakish, který také vyučuje psychiatrii na Ottawské univerzitě, prohlásil, že při práci na oddělení první pomoci se lékaři setkávají s mnoha lidmi, kteří se pokusili o sebevraždu. Jak ale právě psaly noviny, jeden policista odejel do Detroitu, v kasínu prohrál několik tisíc dolarů a při poslední hře, když opět prohrál, se zastřelil. To byl případ zcela odlišný od lidí v depresi, kteří uvažují o sebevraždě. Jiní lidé se pokoušejí o sebevraždu z jiného důvodu a lékař se může jen dohadovat, zdali to je volání o pozornost. Jedná se o momentální situaci, například když muže opustí jeho dívka, nebo je to v jeho systému a potřeboval by dlouhodobě brát léky?' Léky jsou k mání, ale lékaři nevědí, komu je dávat.

Pokusy bude třeba zopakovat na jiných pracovištích, ale jedna věc je dnes naprosto jistá a to, že každá farmaceutická firma na světě se bude snažit vyvinout test na určení vadného genu. Takový test by ale mohl přinést velké množství nesnází. Pojišťovny a zaměstnavatelé by mohli využít informací poskytovaných testem k tomu, aby odmítnuli takového člověka pojistit nebo zaměstnat. Takový člověk by třeba nemohl být pilotem dopravního letadla. Už dnes je třeba vidět, že jsou pacienti, kteří berou antidepresenty a cítí se velice dobře. Nemohou pro své deprese dostat pojištění ačkoliv jsou jinak zdravější (pokud berou léky) než lidé, kteří pojištění dostanou.

Bylo překvapením, že mutací genu trpí častěji muži než ženy. To by mohlo vysvětlit, proč sebevraždy páchá více mužů než žen, přestože ženy trpí depresemi dvakrát častěji než muži. Myšlenky na sebevraždu tedy nesouvisí se samotnou depresí. Vědečtí pracovníci nyní hodlají podrobit svým testům alkoholiky, lidi trpící schizofrenií a jinými chorobami.

'Geny jsou ale jen částečně zodpovědné za sebevraždy', napsala Dr. Kay Redfield Jamisonová ve své knize 'Noc přichází rychle'. Maďarsko a Finsko jsou od sebe vzdáleny 1600 km a jejich kultura, dieta i klima se velice liší. Jednu věc ale mají společnou - dělí se o místo s nějvětším počtem sebevražd na světě, dvakrát vyšším než u jiných evropských národů nebo v Kanadě.

Po dobu několika tisíc let žili Ugrofinové pospolu na Urale, který je dnes součástí Ruska. Odešli ze své staré vlasti ve dvou různých směrech déle než 1000 před naším letopočtem - a vzali si pochopitelně sebou svou genetickou výbavu. Pracovníci ROH nyní zjistili u obou národů mutace v genu, který je součástí serotoninových receptorů. Dr. Pavel Hrdina, jeden z autorů ottawské studie, vysvětluje, že se jedná o příbuznost obou národností a tedy podobnost v genetické výbavě.

Už dávno se ale poukazovalo na možnost vztahů mezi genetickou výbavou a sklonem k sebevraždám. Jedna ze studií z r. 1985 si všímala menšiny nazývané Old Amish Order (Starý řád Amišů). Jedná se o konzervatívní protestanty v jihovýchodní Pennsylvánii. Živí se zemědělstvím, alkohol je u nich zakázán a rodinné svazky jsou velice pevné. Amišové vzdorují stresu moderní doby. Sebevraždu nazývají neodčinitelným hříchem a sebevrahy pohřbívají mimo své hřbitovy.

Když se Janice Egelandová a James Sussex začali zabývat genealogií a lékařskými zprávami o Amiších, zjistili, že sebevraždy se vyskytovaly v určitých 4 rodinách. Ty přispěly 73% ke všem sebevraždám, ale představovaly jen 16% amišské populace. K podobným výsledkům se dospělo v Dánsku.


Světové zemědělství do roku 2030
Jiří Svršek


1. Souhrn zprávy

Zpráva mimo jiné vyvrací některé děsivé scénáře a ponuré prognózy určitých skupin ekologických aktivistů, jako je např. přelidnění planety, umírání miliard lidí hlady, vykácení všech deštných pralesů, vymizení tisíců rostlinných a živočišných druhů nebo hrůzné důsledky globálního oteplování. Na druhé straně autoři zprávy chápou globální změny klimatu jako empirický fakt a analyzují jeho důsledky.

Zpráva se důsledně drží statistických čísel v duchu citátu významného britského fyzika Wiliama Thomsona lorda Kelvina: "Kdo nemluví v číslech, neví, o čem mluví."

Zpráva hned v úvodu přiznává, že lidstvo stále stojí tváří v tvář realitě chronické podvýživy více než 800 miliónů lidí, tedy 17 procent populace rozvojových zemí a více než 34 procent populace v subsaharské Africe a některých jednotlivých zemí ve světě. Zpráva také přiznává, že do roku 2030 se nepodaří hrozbu hladu na světě odstranit.

Ve zprávě se zdůrazňuje, že klíčovou roli při zajišťování potravin chudým rozvojovým zemím sehrává trh se zemědělskými komoditami, který by se měl zejména v rozvojových zemích zcela liberalizovat.

V posledních letech se rychlost růstu produkce zemědělských plodin zpomaluje. Tuto skutečnost někteří lidé interpretují tak, že naše planeta nebude schopna uživit rostoucí populaci. Příčinou zpomalování rychlosti růstu však není nedostatek půdy nebo vody, ale celkový pokles poptávky. Vzrůst světové populace se od 60. let 20. století zpomaluje a v řadě zemí se podařilo dosáhnout přiměřeného množství potravin na osobu. Před 30 lety každoročně vzrůstala poptávka po zemědělských plodinách o 2,2 procenta, dnes jen o 1,5 procenta. V rozvojových zemích bylo toto zpomalování výraznější zejména proto, že Číně se podařilo uspokojit poptávku po potravinách.

Studie FAO dokazují, že globální nedostatek potravin je nepravděpodobný, avšak situace v některých oblastech je dosud vážná nebo se může zhoršovat.

V letech 1964 až 1966 asi 57 procent populace na naší planetě přijímalo v potravě méně než 2200 kilokalorií denně (1 kcal = 4,18684.103 J). V letech 1997 až 1999 to bylo 10 procent populace, tedy asi 776 miliónů lidí, zhruba každý šestý člověk.

Zlepšení výživy těsně souvisí s odstraněním chudoby, které se stalo jedním z cílů Světové banky. Podíl lidí trpících podvýživou by měl klesnout z dnešních 17 procent na 11 procent v roce 2015 a na 6 procent v roce 2030.

Světový summit o výživě v roce 1996 jako hlavní cíl stanovil do roku 2015 snížení počtu lidí trpících podvýživou na 410 miliónů. Studie FAO však ukazuje, že tohoto cíle nebude možno dosáhnout a v roce 2015 bude trpět podvýživou nejméně 610 miliónů lidí a v roce 2030 asi 440 miliónů lidí.

Podvýživa je hlavním projevem chudoby. Tuto chudobu dále prohlubuje, omezuje schopnost pracovat a snižuje odolnost vůči onemocněním, ovlivňuje duševní schopnosti dětí a tím omezuje jejich schopnosti se vzdělávat.

V současné době v rozvojových zemích každý čtvrtý člověk žije v hluboké chudobě s příjmem nižším než americký dolar denně. V roce 1990 žilo v extrémní chudobě 1269 miliónů lidí, v roce 2000 1134 miliónů lidí. Podle posledních odhadů Světové banky by omezování počtu nejchudších lidí mělo do roku 2015 pokračovat. Počet nejchudších lidí však bude vzrůstat v subsaharské Africe. Sedm z deseti chudých lidí stále žije v zemědělských oblastech. Rozvoj zemědělství proto sehrává rozhodující roli při zvyšování příjmů nejchudších lidí, protože zemědělství jim nabízí práci a další možnosti zaměstnání mimo zemědělství. V budoucnu budou nutné také některé přímé dodávky potravin kvůli doplnění vitaminů a minerálů do základní stravy a opatření na ochranu vodních zdrojů a zdraví obyvatel.

Autoři studie FAO tvrdí, že důležitou úlohu při zajišťování dostatku potravin a při rozvoji zemědělství sehrává obchod. Některé odhady ukazují, že pokud by veškerý trh se zemědělskými produkty byl volný (tj. bez různých omezení), pak by celkový roční zisk vzrostl až o 165 miliard amerických dolarů. Pokud se budoucí reformy soustředí příliš úzce na odstranění subvencí v zemích Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD, the Organisation for Economic Co-operation and Development), pak výhody zřejmě pocítí pouze spotřebitelé vyspělých zemí. Rozvojové země by mohly mít prospěch z odstranění tržních bariér pro produkty, u nichž mají srovnatelné výhody (jako je cukr, ovoce, zelenina), a z omezení celních přirážek pro určité zemědělské komodity.

Určité vnitřní reformy musí proběhnout také v rozvojových zemích, pokud volný trh má přispět k odstranění jejich chudoby. Mezi takové reformy by mělo patřit omezení zaujatosti proti zemědělství v národní vládní politice, otevření hranic země pro dlouhodobé zahraniční investice, zavedení pravidel zajištění kvality a dostatku potravin, investice do silnic a železnic, investice do zavlažování, osiva a technologických znalostí, vypracování standardů kvality a konečně zajištění obchodních sítí pro velmi chudé obyvatele, kteří si nemohou dovolit vyšší ceny potravin.

Globalizace v oblasti potravin a zemědělství je schopna současné problémy řešit. V Asii již přinesla své výsledky při omezování chudoby. Na druhé straně však také vedla ke vzestupu nadnárodních potravinových společností, které mohou vážně ohrozit existenci místních zemědělců v mnoha zemích. Proto rozvojové země potřebují zákonné a státně administrativní nástroje, které by takové hrozby účinně odvrátily a umožnily využívat všechny výhody globalizace.

1.1. Produkce obilnin

Roční přírůstek světové produkce obilnin byl v 70. letech 20. století 2,5 procenta, v 80. letech 1,9 procenta a v 90. letech jen 1 procento. Roční spotřeba obilnin na jednoho obyvatele (včetně krmiva pro dobytek) poklesla z 334 kg v polovině 80. let na dnešních 317 kg.

Tento pokles spotřeby však není důvodem ke znepokojení, protože je přirozeným důsledkem nižšího přírůstku počtu obyvatel a změn v našem jídelníčku a také změn ve složení krmivových směsí pro dobytek. V 90. letech 20. století k poklesu světové produkce obilnin přispěla také recese v zemích s přechodovými ekonomikami ve střední a východní Evropě a v některých zemích východní a jihovýchodní Asie.

Očekává se, že roční přírůstek produkce obilnin v roce 2015 bude 1,4 procenta a bude se snižovat až na 1,2 procenta ročně. V rozvojových zemích se obecně očekává, že produkce obilnin nebude pokrývat jejich spotřebu. V letech 1997 až 1999 rozvojové země musely dovézt 103 miliónů tun obilnin, tedy 9 procent celkové spotřeby. Očekává se, že v roce 2030 budou rozvojové země dovážet 265 miliónů tun obilnin, tedy 14 procent celkové spotřeby. Tuto poptávku budou schopny uspokojit tradiční vývozci obilnin a také vývozci z bývalých komunistických zemí.

1.2. Zdroje růstu produkce obilnin

Pro zajištění rostoucí poptávky obilnin existují tři hlavní zdroje: rozšiřování zemědělské půdy, větší počet sklizní většinou díky zavlažování a vyšší výnosy.

V současnosti přibývá méně nové zemědělské půdy, než tomu bylo v minulosti. V následujících 30 letech budou rozvojové země potřebovat dalších 120 miliónů hektarů pro zemědělskou produkci, tedy o 12,5 procenta půdy více než dnes. Tento přírůstek je přitom o polovinu nižší, než byl mezi lety 1961 až 1963 a 1997 až 1999.

Na globální úrovni existuje dostatek nevyužité půdy vhodné pro zemědělství. Analýzou půdy, povrchů a klimatických podmínek se zjistilo, že existuje asi 2,8 miliardy hektarů půdy, která je v různé míře vhodná pro sezónní nebo trvalé pěstování plodin. Tato rozloha je téměř dvakrát větší, než rozloha dosud využívané zemědělské půdy. Na druhé straně jen část této půdy je pro rozšiřování zemědělské produkce reálně dostupná.

Více než polovina vhodné půdy se nachází pouze v sedmi zemích tropické Latinské Ameriky a v subsaharské Africe. Nedostatkem půdy trpí řada jiných oblastí. Na Blízkém východě a v severní Africe bylo v letech 1997 až 1999 již 87 procent vhodné půdy obděláváno. V jižní Asii bylo obděláváno nejméně 94 procent vhodné půdy. V těchto oblastech bude hlavním a možná jediným zdrojem růstu zemědělské produkce intenzifikace zemědělství a využití moderních technologií. V řadě míst degradace půdy vážně ohrožuje existující pole a pastviny.

Pro zajištění potravin bude rozhodující zavlažování půdy. V letech 1997 až 1999 v rozvojových zemích byla zavlažována pouze jedna pětina veškeré obdělávané půdy, ale byly vypěstovány dvě pětiny celkových výnosů zemědělských plodin a asi tři pětiny celkových výnosů obilnin.

Předpokládá se, že význam zavlažování v budoucnu nadále poroste. Rozvojové země jako celek mohou rozšířit zavlažované území z 202 miliónů hektarů v letech 1997 až 1999 na 242 miliónů hektarů do roku 2030. Většina nově zavlažované půdy bude v oblastech, kde zavlažování je již nezbytné.

Celkový vzrůst rozlohy zavlažované půdy bude asi 40 procent rozlohy, jíž bylo dosaženo od 60. let 20. století. Pro naplnění budoucí spotřeby potravin je množství dosud nezavlažované půdy dostatečné. Podle odhadů FAO v rozvojových zemích může být celkově zavlažováno 402 miliónů hektarů půdy, z níž se využívá asi polovina. Hlavním omezením dalšího zavlažování budou vodní zdroje. V jižní Asii bude do roku 2030 využíváno nejméně 41 obnovitelných vodních zdrojů a na Blízkém východě a v severní Africe 58 procent. Tyto oblasti budou muset s vodními zdroji lépe a účinněji hospodařit.

V posledních 40 letech asi 70 procent nárůstu výnosů plodin připadalo na rozvojové země. V 90. letech 20. století došlo ke zpomalování růstu. V letech 1961 až 1989 výnosy pšenice rostly průměrně o 3,8 procenta ročně, avšak v letech 1989 až 1999 jen o 2 procenta ročně. Výnosy rýže v letech 1961 až 1989 rostly průměrně o 2,3 procenta ročně a v letech 1989 až 1999 jen o 1,1 procenta ročně.

Růst výnosů bude nadále pokračovat. Předpokládá se, že do roku 2030 bude 70 procent nárůstu výnosu připadat na rozvojové země. Přitom rychlost nárůstu výnosu bude klesat. Například výnosy pšenice do roku 2030 porostou jen o 1,2 procenta ročně. Nárůst používání umělých hnojiv v rozvojových zemích se bude zpomalovat a průměrně bude 1,1 procenta ročně.

Odhaduje se, že celkově 80 procent budoucího nárůstu výnosů v rozvojových zemích bude souviset s intenzifikací zemědělství, kdy se bude dosahovat více sklizní ročně a kratší vegetační období.

1.3. Nové technologie

V oblastech s nedostatkem půdy a vody bude nutné využívat nových biotechnologií. Tyto oblasti jsou většinou obydleny značným počtem chudých lidí a proto pro zajištění jejich obživy biotechnologie budou sehrávat klíčovou roli.

Zemědělská produkce do roku 2030 zřejmě splní očekávané požadavky na výživu dokonce bez většího pokroku v moderních biotechnologiích. Avšak nové technologie molekulární biologie mohou přispět ke zvýšení produktivity. Tím by mohlo dojít ke zvýšení příjmů chudých lidí zejména v oblastech ze zvláštními problémy, podobně jako tomu bylo během "zelená revoluce" ve velkých oblastech Asie v 60. až 80. letech 20. století.

Druhá "zelená revoluce" v 21. století by byla vítaná. Vzrůst produktivity je žádoucí, ale musí být spojen s ochranou nebo obnovou životního prostředí. Nové technologie musí být jak přijatelné pro životní prostředí, tak musí odstranit chudobu a podvýživu stovek miliónů lidí.

Biotechnologie si kladou za cíl zabezpečit lidstvu výživu a omezit tlaky na životní prostředí. Geneticky modifikované odrůdy, které budou odolné vůči suchu, záplavám, kyselosti půdy, slanosti půdy a vysokým teplotám, by mohly udržet zemědělství v oblastech, které jsou špatně dostupné nebo mají degradovanou půdu. Odrůdy odolné vůči škůdcům by měly přispět k omezení pesticidů.

Na druhé straně rozšíření geneticky modifikovaných odrůd bude záviset na tom, zda se podaří dostatečně vyřešit případné problémy bezpečnosti potravin a případná ohrožení životního prostředí. Rozšíření geneticky modifikovaných odrůd se ve vyspělých zemích zpomalilo právě kvůli těmto problémům. Musí být vypracovány spolehlivé metody testování bezpečnosti geneticky modifikovaných plodin.

V 90. letech 20. století se objevily alternativní způsoby zemědělství, jako je zemědělství bez orby půdy a organické zemědělství bez použití umělých hnojiv a pesticidů.

1.4. Chov dobytka a drůbeže

Složení jídelníčku v rozvojových zemích se mění s rostoucím příjmem obyvatel. Podíl obilnin a zeleniny v jídelníčku postupně klesá, zatímco podíl masa a olejnatých plodin roste.

Spotřeba masa v rozvojových zemích na obyvatele mezi obdobími 1964 až 1966 a 1997 až 1999 vzrostla o 150 procent a spotřeba mléka vzrostla o 60 procent. Do roku 2030 by spotřeba masných produktů měla vzrůst o dalších 40 procent. Stejně jako doposud nejrychleji poroste spotřeba drůbežího masa.

Největším potenciálem růstu je zvýšení produktivity. Růstu výnosů mléka lze dosáhnout metodami křížení dobytka a růstem jateční váhy dobytka. Růstu produkce masa a mléka bude možno dosáhnout s pomaleji rostoucím počtem zvířat. Tím by mělo dojít ke zpomalení růstu poškozování životního prostředí živočišným odpadem.

V rozvojových zemích roste poptávka rychleji než výroba a dochází tak k rostoucímu obchodními deficitu. Poptávka po mase v rozvojových zemích vzroste z 1,2 miliónu tun ročně v letech 1997 až 1999 na 5,9 miliónu tun ročně v roce 2030 přes rostoucí export masa ze zemí Latinské Ameriky. Poptávka po mléce vzroste z 20 miliónů tun ročně na 39 miliónů tun ročně.

Vzrůst poptávky po masných výrobcích bude zřejmě pokryt průmyslovou výrobou masa. V posledních letech produkce masných výrobků z průmyslové výroby roste dvakrát rychleji než produkce z tradičních smíšených zemědělských farem a více než šestkrát rychleji než z tradičního pastevectví.

1.5. Lesnictví

Během 90. let 20. století se celková rozloha lesů zmenšovala každým rokem o 9,4 miliónů hektarů, tedy o trojnásobek území Belgie. Rychlost odlesňování byla v 90. letech 20. století pomalejší než v 80. letech. Většina průmyslových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou začala své lesy rozšiřovat. Podobně své lesy začala obnovovat a chránit řada rozvojových zemí, jako Bangladéš, Čína, Indie, Turecko a Vietnam.

Předpokládá se, že zemědělská půda se do roku 2030 rozšíří o dalších 120 miliónů hektarů, přičemž urbanizované území poroste podobným způsobem. To bude vyvolávat tlak na mýcení lesů. Dále se očekává, že do roku 2030 vzroste roční spotřeba dřeva o 60 procent, tedy na asi 2400 miliónů metrů krychlových dřeva.

Přesto se očekává, že odlesňování se bude dále zpomalovat a svět nebude čelit krizovému nedostatku dřeva. Produkce materiálů ze dřeva má trvale rostoucí účinnost. Například narůstá recyklace papíru a dřeva. Ve stavebnictví a průmyslu nastal odklon od používání kulatiny a řeziva k používání dřevitých panelů, které obsahují piliny, kůru a dřevní odpad. Dále rychle narůstá rozloha uměle vysazovaných lesů. Výroba dřeva z uměle vysázených lesů se do roku 2030 zvýší z dnešních 400 miliónů metrů krychlových na asi 800 miliónů metrů krychlových. Očekává se také značný nárůst počtu stromů mimo lesy a lesní plantáže podél silnic, ve městech, kolem domů a farem.

Hlavním úkolem lesnictví je nalézt způsoby správy přírodních a uměle vysazených lesů tak, aby se podařilo zajistit rostoucí produkci dřeva, poptávku po potravinách a energii pro chudé obyvatele a přitom zachovat biodiversitu lesů a význam lesů pro životní prostředí.

1.6. Rybolov

Světový rybolov za posledních 30 let narůstal v souladu s růstem počtu obyvatel. Celkový výlov ryb se téměř zdvojnásobil z 65 miliónů tun v roce 1975 na 125 miliónů tun v roce 1999. Průměrná spotřeba ryb, mořských korýšů a měkkýšů dosáhla 16,3 kilogramu na obyvatele ročně. V roce 2030 dosáhne celková spotřeba ryb a mořských živočichů asi 150 až 160 miliónů tun ročně, tedy 19 až 20 kilogramů na obyvatele ročně.

Toto množství bude výrazně nižší než předpokládaná poptávka kvůli omezeným přírodním zdrojům. Koncem 20. století ve třech čtvrtinách rybolovných oblastí výlov přesahoval přirozenou obnovu nebo tyto oblasti již byly zcela vyčerpány. Další růst námořního rybolovu se proto zpomalil. Během 90. let 20. století námořní rybolov dosahoval 80 až 85 miliónů tun ryb ročně, což je blízko trvale udržitelného množství.

Pokles námořního rybolovu je vyrovnáván umělým chovem ryb, který se v 90. letech 20. století zdvojnásobil. Očekává se, že chov ryb bude do roku 2015 narůstat o 5 až 7 procent ročně.

1.7. Životní prostředí a globální změny klimatu

Během následujících 30 let zůstane mnoho problémů životního prostředí souvisejících se zemědělstvím závažných. Ztráta biodiversity způsobená rozšiřováním a intenzifikací produkce pokračuje také v řadě vyspělých zemí, kde jsou přírodní zdroje vysoce ceněny a chráněny.

Hlavní příčinou znečištění vody a ovzduší jsou dusičnatá hnojiva. V blízké budoucnosti se očekává omezování dusičnatých hnojiv, avšak nárůst spotřeby bude stále významným zdrojem znečištění. Z živočišné výroby se očekává nárůst emisí amoniaku a metanu asi o 60 procent. Bude proto nezbytné přijmout opatření na omezení znečišťování vody a ovzduší z těchto zdrojů.

Neočekává se, že by globální oteplování ovlivnilo dostupnost potravin v celosvětovém měřítku, avšak na lokální úrovni může mít závažné dopady. Současné odhady naznačují, že produkce plodin bude narůstat v mírných severních zeměpisných šířkách, zatímco v subtropickém a tropickém pásmu bude klesat. Tento vývoj zřejmě prohloubí závislost rozvojových zemí na dovozu potravin ze zemí mírného zeměpisného pásma. Zvýšení hladin světových oceánů v důsledku tání ledovců ohrozí zemědělskou produkci v zemích, jejichž rozsáhlé oblasti jsou nízko nad hladinou moře, jako je Bangladéš nebo Egypt.

Pro některé zranitelné chudé skupiny obyvatel v rozvojových zemích se situace může ještě zhoršit. Do roku 2030 klimatické změny v Africe způsobí pokles výnosů obilovin o 2 až 3 procenta. Vyšlechtěné osivo a použití hnojiv může sice situaci vyrovnat, ale jen těžko se bude těchto technologií v africkém zemědělství dosahovat.

Lesnictví a zemědělství prokazatelně mají na globální změny klimatu významný vliv. Spalování biomasy při odlesňování, vypalování savan, spalování rostlinného odpadu, spalování dřeva při vytápění a vaření je hlavním zdrojem oxidu uhličitého. Umělá hnojiva a živočišný odpad při chovu dobytka jsou hlavním zdrojem oxidů dusíku a metanu.

Lesnictví může výrazně zmírnit dopady lidské produkce oxidu uhličitého. Pomalejší odlesňování společně s obnovou zničených lesů a rozšiřováním umělého pěstování lesů v letech 2000 až 2050 by mohlo omezit množství oxidu uhličitého o 12 až 15 procent ze spalování fosilních paliv.

Také zemědělství může sehrát pozitivní roli. Do roku 2030 by se množství uhlíku vázaného v zemědělské půdě a v organických zbytcích v půdě mohlo zvýšit o 50 procent, pokud budou použity jiné metody pěstování zemědělských plodin.

 

Literatura a odkazy:

[X1] World agriculture: towards 2015/2030. Food and Agriculture Organisation of the United Nations. Rome, Italy, 2002. Job number: Y3557/E. ISBN: 92-5-104761-8 ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/004/y3557E/


Světová organizace pro zemědělství a výživu Spojených národů FAO (Food and Agriculture Organisation of United Nations) publikovala v roce 2002 zprávu "World agriculture: towards 2015/2030" o budoucím vývoji světového zemědělství do roku 2030 [X1].

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


rozlišení monitoru pro správné zobrazení stránky je 1024x768 bodů.

 

Mikrofotky Miloše Kalába:

 

TÉMA: mléčné potraviny pod mikroskopem

 

 

Kaseinové micely v kravském mléku

 


 

Struktura sýru

 

Shluky micel spolu s tukovými kuličkami se lisováním a zráním mění na kompaktní hmotu sýru. (Vzorek na mikrografii byl zbaven tuku - zůstaly po něm prázdné dutinky).

 


 

 

Tvorba jogurtu

 

Řetízkování micel je základem výroby jogurtu. V pravém horním rohu jsou dva streptokoky. (Úsečka: 1 mm)

 


 

 

Sýr Panýr

 

Struktura "jádro a skořápka" v Panýru (sýr).

 


 

 

 

Jogurtová bakteriální kultura obsahuje termofilní streptokoky (ve tvaru perel) a laktobacily (tyčinky). 



Článek Miloše Kalába o této problematice si můžete přečist zde.

 


Vážení čtenáři,

Magazín eF-Futurologie je nekomerční webový projekt, prosím o dodržování následujících pravidel:

Autoři svolují k volnému nekomerčnímu šíření a využití původních textových materiálů pouze s uvedením zdroje -www.futurologie.cz a jména autora. Zároveň já osobně souhlasím s nekomerčním využitím svých autorských grafik a autorských fotografií s podmínkou uvedení zdroje a mého autorství. Pro ostatní užití kontaktujte mě na jita@ufo.cz. Děkuji © JITA Splítková

 

 

 

Pravidelně doplňovaná encyklopedie historie robotů a jejich tvůrců

 

 

Grafiky, Webdesign & webmaster JITA Splítková

              

 


 

TOPlist