Magazín eF

  Lidé

  Virtuální svět

    Ateliér F

  Futurologický kongres

 



 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                     

 

 

 


aneb

síň (nejen) vědeckých kuriozit a zajímavůstek

 

     

ČLÁNKY:

Brambory s nízkým obsahem škrobu

Přechod Venuše přes sluneční kotouč

                        Kolik je hodin? Aneb od klepsydry ke Casiu a ještě dál…

Přineseme si život ze sluneční soustavy na Zemi?

  aktuality kunstkamera roboti - historie archiv 2003 Futurologie

 


článek z 27.7.2004

 

Přineseme si život ze sluneční soustavy na Zemi? autor: Miloš Kaláb

Americké výpravy série Apollo přinesly v době od července 1969 do prosince 1972 z Měsíce celkem asi 383 kg různě hrubých hornin. Pokud by v nich byly nějaké mikroorganismy, mohly se dostat na Zemi buď přímo v těchto vzorcích nebo přímo na kombinézách astronautů. Snaha NASA o nějakou karanténu velice těžce zklamala. Byla sice velice narychlo vybudována "Laboratoř pro příjem měsíčního materiálu", ale nezbylo na ni dost peněz, aby byla udělána pořádně. Po prvním přistání na Měsíci skončila posádka Apollo 11 v Tichém oceánu a s ní také všechen měsíční prach. Od mise Apollo 15 v r. 1977 zkrátili nejvyšší vedoucí NASA karanténu z politických důvodů. "Nedalo se mluvit o karanténě, když si případní nositelé nebezpečných suvenýrů potřepávali rukama v houstonských nákupních střediscích", řekl John Wood, planetární badatel, který předsedal komisi, která se později věnovala studiu karantény. Dodal, že jsme jako lidstvo měli štěstí, že je Měsíc sterilní. Nemusí tomu tak být v případě Marsu.

marsochodPo dobu 4 roků se NASA snažila dosáhnout Marsu asi tuctem různých výprav. Základní nynější snahou bylo přinést vzorky hornin v r. 2008. Jenže koncem r. 1999 zmizel "Mars Climate Orbiter" a o 71 dní později postihnul stejný osud "Mars Polar Lander". Cíl byl přesunut na r. 2014. Pro pana Carltona Allena to byl důvod ke zklamání a současně to byla úleva.

Pan Allen je kurátorem "astromateriálů" v "Johnsonově Vesmírném středisku v Houstonu". Na jedné straně se nemůže dočkat vzorků z Marsu, ale na druhé straně si je vědom nebezpečí, které mohou přinést, zejména proto, že pozemšťané nejsou pro takový materiál připraveni. Jeho obavy jsou založeny na nálezech mikroorganismů žijících v antarktickém ledu a také na dně Tichého oceánu. Život je tedy zřejmě možný za extrémních podmínek. Druhým důvodem k obavám pana Allena je skutečnost, že nikdo ne světě neví, jak izolovat materiál z Marsu při návratu rakety z této (nebo jiné) planety. Při tom mají někteří vědečtí pracovníci za úkol chránit Zemi proti takovému materiálu. Obavy, že by mohlo být omylem prohlášeno za "život z Marsu" něco, co žilo na Floridě nebo v Texasu, jsou ty nejmenší podle Johna Rummela, pracovníka zodpovědného za ochranu zemského prostředí.

Americký časopis Discover přinesl v březnu 2003 článek o tom, jak vypadají laboratoře "Střediska pro potírání chorob v Atlantě" (stát Georgie) a "Vojenského výzkumného ústavu pro nakažlivé choroby" v Marylandu (který je vlastně výzkumným střediskem pro biologické zbraně).

Ústavy jsou rozděleny do 4 stupňů podle nebezpečnosti biologického materiálu, který se v nich studuje. Pro toho, kdo je uvnitř, se zařízení příliš neliší od jiných univerzitních nebo podnikových výzkumných laboratoří. Jedná se o to, jaké mikroorganismy jsou uvnitř a jakým způsobem se k nim pracovníci dostávají.

? Stupeň 1 je nejniží a studují se v něm mikroorganismy, s nimiž se každý z nás dostává běžně do styku. Patří sem i půdní baktérie.
? Stupeň 2 je zařízen pro studium mikroorganismů, které se za normálních podmínek nešíří vzduchem, jako například viry hepatitidy B, poliomyelitidy nebo spalniček.
? Stupeň 3 je pro potenciálně nebezpečné patogeny, které ale mohou být potlačeny léčivy, jako je třeba původce tuberkulózy.
? Stupeň 4 je nejvyšší a je vyhrazen pro hororové mikroorganismy, proti nimž není obrany - mohou se šířit vzduchem nebo i krví. Patří sem třeba virus Guanarito, který způsobuje venezuelskou hemorrhagickou horečku. Kdyby se uvolnil ze svého "vězení" v laboratoři, viroložka Rebeca Rico-Hessová by velice rychle dostala prudké bolesti hlavy, horečku, bolesti kloubů a vyrážku. Postihlo by ji současně vrhnutí a průjem a nakonec by ji usmrtilo vnitřní krvácení, kdy by i stolice byla zbarvena krví. Smrt by nastala do 10 dní.

Aby se mikroorganismy nedostaly z jádra laboratoře, je uvnitř tlak nižší než venku, takže vzduch proudí vždycky do středu. Lidé pracují ve "skafandrech" a po skončené práci jsou nejprve sprchováni Lysolem. Všechno, co přichází s vodou do odpadu, se míchá s dezinfekčními prostředky a nakonec se zahřívá po dobu 2 hodin na 250°F (121°C).

Nejlepší návrh na budovu, ve které by se měly studovat vzorky z Marsu, ukazuje 3 krabice, jedna ve druhé, jako ruské panenky Matrjoška. Vnější plášť by byl postaven ve stejné kvalitě jako jsou laboratoře pro výroby křemíkových čipů pro počítače. Byl by v ní tlak vzduchu vyšší než okolní atmosférické tlak. Další krabice uvnitř by byla postavena jak dnes vypadá Stupeň 4 popsaný výše. Byl by v ní nižší tlak vzduchu a ten by byl filtrován. Vnitřní krabice, ve které by byly vzorky z Marsu, by měla dusíkovou atmosféru vyššího tlaku než je bezprostřední vnější krabice. Jakákoliv netěsnost vnitřní krabice by znamenala, že by proudil dusík do prostřední krabice. Netěsnost vnější krabice by vedla k proudění vzduchu ven, takže by nemohly být zaneseny pozemské mikroorganismy do tohoto komplexu.

Pan Allen ale není spokojen ani s tímto návrhem. Přirovnává vnitřní krabici k hradu obklopenému vodními příkopy, přes které se spouštějí řetězové mosty. Těmi jsou pro něho dveře a otvory s gumovými rukavicemi. Přál by si, aby veškerou práci se vzorky prováděly roboty řízené na dálku.

Pan Rummel se snaží o to držet vzorky hornin z Marsu v karanténě tak dlouho, dokud se neukáže, že nejsou škodlivé. Zpráva "Národní vědecké rady" vydaná v r. 2001 ale upozornila na to, že mikrobiologové mají potíže s určováním mikroorganismů, které nacházejí v pozemské půdě, takže určovat něco, s čím jsme se nikdy nesetkali, je mimo představivost i těch největších fantastů. Jenže samotná zpráva překračuje i takové fantazie obavami, "co když se mohou mikrorganismy z Marsu prokousat skleněnou stěnou nebo létat ve vzduchu proti jeho proudu?"  Je vidět, že se nakonec může dojít k absurdním názorům. (Méně absurdní by bylo ptát se: "Co když jim chutnají dezinfekční chemikálie"?). Virolog C. J. Peters, který studoval virus Ebola a stal se hrdinou Prestonovy knihy The Hot Zone, je skeptický a doporučuje umírněnost: "Nejdříve děláme velký předpoklad, že je na Marsu život, potom předpokládáme, že jej můžeme najít a potom opět další velký předpoklad, že s tím životem můžeme podniknout, co se nám zlíbí. Ovšem, když život nenajdeme, nebudeme vědět, jak jej sterilizovat".

Pan Allen i Rummel mají jedinou útěchu - 12 roků na přemýšlení, jak to zařídit, až se pro vzorky na Mars skutečně poletí s nadějí, že se opravdu něco přinese zpět na Zemi.

 

 

ufoun

 

 

 

 

 


článek z 22.6.2004

 

Kolik je hodin? Aneb od klepsydry ke Casiu a ještě dál… (JITA Splítková)

 

hodiny přesýpacíByly časy, kdy si lidé s sebou nosili malé přesýpací hodiny. Samozřejmě, že jim neukazovaly kolik je, ale sloužily jim jako časomíra určitého okamžiku, třeba obchodního jednání.

Čas se neměří jen na obchodních jednáních, audiencích, ale ve starém Řecku jedna hetéra (ona to byla normální prostitutka, ale hetéra zní lépe) vynalezla přístrojek na měření času zákazníka. Byly to jednoduché vodní hodiny - veklepsydra velké kovové míse plné vody plavala lehká hliněná nádobka s otvorem ve dně. Když se malá miska naplnila, cinkla o dno a to byl signál pro onu ženu, že právě uplynula daná půlhodina, kterou si zákazník koupil.

 

Vodní hodiny, byly známy mnoha starověkým civilizacím: Egyptu, Číně, Arabům - v Řecku se nazývaly klepsydra.

Řecké vodní hodiny byly nejdříve pouze jednoduché - dvě nádoby, v jedné byl u dna otvor a z něj vytékala voda. Tato nádoba byla na postavci a pod ní stála na zemi klepsydradruhá, do které se voda jímala. Čas se určoval podle toho, kolik vody odteklo. Možná tak vzniklo ono moudro, že "… to odnesla voda… " nebo se onou vodou myslely povodně? Obojí něco odnáší, velká voda majetek a i životy a vodní hodiny čas, takže vlastně také život.

 

 

Později se klepsydra zdokonalila. Tvůrce těchto dokonalejších hodin není anonymní, je jím zakladatel alexandrijské mechanické školy  Ktésibios (asi 285 – 222 př.n.l.) (Více o starověkých konstruktérech >> ZDE >>

vodni hodinyVitruvius tyto hodiny popisuje následovně:

Pro vpouštění vody používal otvory, vyvrtaného do kusu zlata nebo do drahokamu, protože shledal, že se ani neopotřebují, ani neucpávají. To zajistilo hladký tok. Stoupající voda zaplavila obrácenou mísu, odborně známou jako korek nebo buben. Ten byl spojen s tyčí a otáčivým bubnem. Tyč i buben měly zuby se stejnými vzdálenostmi, takže do sebe zapadaly. Tím byl změněn přímočarý pohyb stoupajícího korku v řadu malých kruhových pohybů. Toto důmyslné zařízení doplnil množstvím tyčí a zubů a dospěl tak k různorodým pohybům. Malá figurka, která ukazovala hodiny, se pohybovala. Válec hodin se otáčel. Přitom zvučely trumpety a k tomu byly ještě přidány jiné vedlejší efekty.

Musíme si všimnout, že konstrukce těchto hodin byla zbytečně komplikována tím, že starověké hodiny měnily svou délku podle ročních období. Den a noc, tma a světlo byly rozděleny ve dvanáct intervalů. Denní hodiny byly v létě dlouhé a v zimě krátké. Ktesibios vynalezl hodiny, které tomuto nepohodlnému zvyku vyhovovaly stejně jako my přizpůsobujeme nástroje a tabulky svému primitivnímu metrickému systému. (Vitruvius IX, VIII, 4 a 5).

 

 

 

vodni-hodiny  

 

A — nádrž s plovákem

B — otvor, vyvrtaný do zlata nebo drahokamu, kterým vstupuje voda

C — figurka, která se zvedá s plovákem a ukazuje hodiny

D — buben, který se otočí jednou do roka a ukazuje hodiny, jejichž délka se mění podle ročního období. Svislé čáry označují měsíce.

 

 

 

Čas přesýpacích i vodních hodin odproudil a další z "prehistorických" časomír - sluneční hodiny se staly jen uměleckými díly zdobícími třeba fasádu domu.V 21. století existují vysoce přesné atomové hodiny, ale i hodinky, které mají místo na našich zápěstích a v současnosti lidi zdobí skutečné hitech šperky.

 

Chcete mít originální hodinky?

 

hitech hodinky

 

 

 

Pokud ano, a ještě ke všemu jste vyznavači opravdu jen toho nejmodernějšího, tak mám pro vás dobrou zprávu - takové hodinky existují. Žádejte u svých prodejců PIMP Wrist Watch.

Jak vidíte na obrázku, mají zvláštní ciferník, nevidíte na něm nic. A to je ta high technologie! Hodinky ukáží čas a datum pouze, když je o to požádáte. Pokud je právě nepoužíváte tak na ciferníku začne hra světelných diod (je jich tam 72) - prostě hodinky pro radost vaší a okolí ukazují místo času světelnou muziku.


 

 

Chcete mít nepostradatelné hodinky?

 

casioDalší hightech hodinky vyrobila japonská firma Casio a jsou tak všestranné, že se pro vás stanou nepostradatelné (tedy pokudcasio budete v Japonsku, protože zde jsou instalovány patřičné technologie, které mohou s hodinkami komunikovat). Hodinky mají obchodní název Credit-Card Wristwatch, tím pádem je jasné v čem jsou nepostradatelné - slouží jako kreditní karta. V hodinkách je "chytrý" mikroprocesor, který zprostředkuje platbu za váš nákup - hodinkami přejedete nad senzory v pokladně a je zaplaceno - tedy pokud jste solventní a na účtu něco máte. Hodinky také mohou sloužit místo magnetických či čipových karet, kterými si zaměstnanci otevírají dveře do prostor pouze pro vyvolené. Také mohou sloužit místo klíče, kterým si otevíráme domovní dveře. (Tyto služby - čili kreditní karta, otevírání dveří a ještě třeba placení u turniketů v metru, to vše již ovládají některé japonské mobily.)casio

Credit-Card Wristwatch jsou zatím ve stavu testování, takže neutíkejte do nejbližšího hodinářství, i když by bylo japonské.

 

 

 

 

 

 

 

A co takhle Olympijské?

 

 

 

tissot

 

Blíží se Olympijské hry a férová sportovní klání  závisí rovněž na přesném měření. Oficiálním partnerem letošních her v Athénách je firma Tissot - produkující různé "časoměřiče" . Přímo pro Olympijské hry vyrobili luxusní hodinky pro sportovce "TISSOT ATHENS 2004". Bylo vyrobeno  jen 4 999 kusů a na jejich plášť byl použit materiál patřící do hightech, krom směsí umělých hmot byla použita i uhlíková vlákna.

http://www.fh-tokyo.com/Newmodel/TissotAthens/may04E.htm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příště pokračování:

A to není vše, hodináři jdou ještě dál…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

článek z  2.6.2004

 

Přechod Venuše přes sluneční kotouč (Miloš Kaláb)

 

venusZa několik dní, 8. června 2004, dojde k události, kterou dosud na Zemi nikdo neviděl, protože naposledy k ní došlo předVenus transit 122 roky: Venuše se bude pohybovat mezi Sluncem a Zemi. Tomuto jevu se říká "transit". V podstatě se podobá slunečnímu zatmění Měsícem, jenže transit Venuše bude mnohem, mnohem méně dramatický (obrázek).

Pro astromomy a jiné odborníky to ale bude jedinečná událost. K transitům Venuše dochází 13krát za tisíc let, ale příštího transitu se dožije mladší generace ještě jednou a to v r. 2012. Potom bude dlouhá přestávka a k příštímu transitu dojde až v r. 2117. Kromě Měsíce a Venuše se dostává mezi Slunce a Zemi ještě jedna planeta, Merkur. Jeho transity nejsou tak vzácné jako je tomu u Venuše.

 

 

butterflycraterV dějinách astronomie měly transity Venuše velký význam v posledních 400 letech, protože umožnily upřesnit délku astronomické jednotky (AU), což je vzdálenost mezi Zemí a Sluncem.

Od r. 2000 před naším letopočtem bylo pouze 52 transitů - vyskytují se v cyklech 105, 8 a 122 roků. K předešlému došlo v r. 1882 a k žádnému ve dvacátém století.

Jakmile se Galileovi, Kopernikovi a jiným astronomům konečně podařilo přesvědčit lidstvo, že planety obíhají kolem Slunce, začalo se s výpočty přesných vzdáleností. Začátkem 17. století postuloval Johannes Kepler "harmonii sfér", která se skládala ze tří zákonů. Poslední stanovil, že čtverec oběhu každé planety je úměrný třetí mocnině její vzdálenosti od Slunce. Matematický vzorec byl ale jedna věc a skutečné měření bylo něco jiného. Astronomové zjistili, že potřebují vhodný třetí bod, aby mohli provádět triangulaci. Merkur se dostává mezi Slunce a Zemi venusedetailněkolikrát během každého století, ale je příliš malý, aby jej bylo možné dobře vidět proti silně zářícímu slunečnímu kotouči. Kepler hodlal použít Venuši, ale zemřel před r. 1631, kdy došlo k jejímu transitu. V Anglii se ujali tohoto úkolu Jeremiah Horrocks a William Crabtree a úspěšně provedli triangulaci při transitu v r. 1639. Promítali obraz Venuše na stínítko pomocí teleskopu.

V r. 1716 navrhl astronom Edmond Halley (známý jako objevitel komety, která byla po něm pojmenována), aby se spojili astronomové i vláda a využili obou transitů v letech 1761 a 1769. Přípravy byly horečnaté a zúčastnili se jich významní badatelé včetně Benjamina Franklina a kapitána Jamese Cooka. Britové prováděli měření na ostrově svaté Heleny a na Sumatře, kdežto Francouzi v Rakousku, na Sibiři a v Indickém oceánu. Během sedmileté války dokonce přerušili Britové a Francouzi nepřátelství jen právě na dobu dalšího měření.

Při dalších transitech v letech 1874 a 1882 již měli astronomové k dispozici lepší teleskopy. Podařilo se upřesnit hodnotu astronomické jednotky na několik tisíc mil od skutečné hodnoty. Od té doby byla hodnota stanovena s ještě větší přesností použitím radaru a jiných technik, takže nadcházející transit užvenus-sif-detail nebude mít tak velký význam pro měření jako v minulosti.

Bohužel čerpám ze článku, který bude platit pro Kanadu a nikoliv pro Evropu. Vím jen tolik, že tam bude transit pozorovatelný. Bude již v plném proudu, když bude slunce vycházet ve východním Ontáriu, takže zde bude vidět jen posledních 20 minut po 7. hodině ranní. Nejlepší pozorovací místo v severní Americe bude na východním pobřeží, zejména na severovýchodě. V Přímoří budou mít badatelé plných 90 minut možnost sledovat Venuši na pozadí slunečního kotouče. V samotné Ottawě se přiblíží Venuše k okraji slunečního kotouče v 7:05 hodin ráno a bude sledovatelná 20 minut do 7:25. Západně od Skalistých hor nebude možné transit vidět. V závislosti na počasí bude viditelný v Africe, ve větší části Evropy a v části Asie.

Některé přidružené údaje:

• Venuše obíhá kolem Slunce v průměrné vzdálenosti 108.2 milionů km (Země obíhá ve vzdálenosti 149.5 milionů km).

• Venuše se velikostí podobá Zemi - má průměr 12,104 km.

• Venuše je viditelná prostým okem ráno i v noci.

• Venuše rotuje jednou kolem své osy za 243 dní.

• Planeta je úplně zakryta mraky složenými zejména z kapiček kyseliny sírové. venusedetail

• Hustá atmosféra oxidu uhličitého zadržuje na planetě sluneční záření a vede k povrchové teplotě 460°C.

• Venuše nemá žádný měsíc.

 

 

 

venuse_topografie

venuse_topografie

 

 

 

 

 

 

 

 

článek z 13.5.2004

Dnes nabízíme: Brambory s nízkým obsahem škrobu (Miloš Kaláb)

 

bramborKanadští i američtí spotřebitelé by se nepochybně stavěli do fronty u hokynářství nebo v supermarketovém oddělení zeleniny, kdyby se objevila tabulka s takovou nabídkou. Každý, kdo slyšel o Atkinsově dietě, ví, za jak škodlivou potravinu se dnes považují “uhlohydráty” čili glycidy nebo jak se v severní Americe říká “carbs” (jsem v pokušení vypomoci si českým “dráty”). V obchodech se zatím nabízejí jako “nízkodrátové” pouze housky, chléb a - pivo! Naštěstí nebude nutné čekat na “nízkodrátové” brambory příliš dlouho. Těm se z Kanadě říká “Spud Lites”, kde “lite” je americký tvar slova “light”, které znamená “lehký”.

Pan Pirmin Kummer v provincii New Brunswick vypěstoval brambory se sníženým obsahem glycidů čirou náhodou. Má 800-hektarovou usedlost na pobřežíbrambory Northumberlandské úžiny, na které pěstuje “organické” plodiny, tedy především brambory. Jsou mezi nimi dvě nové odrůdy, “Fabula” a “Adora”.

Podobně jako všichni ostatní pěstitelé brambor v severní Americe pozoroval s hrůzou, jak se spotřebitelé začali odvracet od brambor, takže jejich ceny neodvratně padaly. Kdo by dnes bral do úst škrobnaté brambory nebo “obyčejný” chléb? Chceme snad předčasně zemřít zanedbáváním správné diety?

Jednou večer sledoval pan Kummer televizní program včetně reklam. A v tu chvíli se to stalo - dostal skvělý nápad, právě když se díval na reklamu pivovaru Molson, který nabízel “nízkodrátové” pivo. Pan Kummer věděl o dvou odrůdách brambor, které mu až dosud nedělaly žádnou čest nízkým obsahem škrobu. Jenže doba se změnila! Poslal je na chemický rozbor do Střediska pro potravinářskou technologii na Ostrově Prince Edwarda. Výsledky byly naprosto dramatické, prý dramatičtější než očekával: “Adora” má jen 14 “drátů“ na 100 g, což je o 30% méně než odrůda Russet. brambor(Je zajímavé, že se výraz “carbs” nepojí s “gramy”, takže uspokojení pana Kummera ze zjištění, že má odrůda Fabula pouhých 15 “drátů“, nenechá čtenáře na pochybách, že obsahuje 15 g škrobu ve 100 g brambor). Pan Kummer se podivil: “Třicet procent méně škrobu než nejbližší odrůda? To už přece stojí za to dát si je na talíř a pustit se do jídla. Čekal jsem, že budou mít jen o 10% méně “drátů“. Na pohled se ”nízkodrátové” brambory neliší od normálních odrůd a spotřebitel tedy musí spoléhat na to, že opravdu obsahují málo škrobu.

Pan Kummer předpokládá, že je dnešní poptávka po potravinách s nízkým obsahem glycidů přechodná mánie, která časem pomine a proto nehodlá osázet všechna svoje pole “nízkodrátovými” brambory. Na druhé straně ví, co dokážou neočekávané požadavky trhu. Kdo se nedokáže přizpůsobit, tomu mohou zůstat oči jen pro pláč. Poptávka po bramborách je už totiž o 20% nižší než ještě před nedávnem. Jednak z obav o škrob a také proto, že je současně nižší poptávka po hovězím v souvislosti s chorobou šílených krav. K čemu jinému než k hovězímu byste chtěli jíst brambory?

Počkat, počkat, což jste neslyšeli o tom, že se Výzkumné bramborářské středisko ministerstva zemědělství ve Frederictonu věnuje výzkumnému úkolu naplnit bramborové hlízy antioxidanty, což jsou přírodní látky, které našemu tělu pomáhají odolávat všem nepříznivým situacím, od rakoviny prsu ke slepotě?

 

O autorovi: (Miloš Kaláb)

 

brambory

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Vincent van Gogh

Jedlíci brambor (1885, plátno nalepené na dřevě)

 



jedlici

 

jedlici

 

jedlici

 

jedlici

 

 

 

 

 

 





 

 

 

Vážení čtenáři,

Magazín eF-Futurologie je nekomerční webový projekt, prosím o dodržování následujících pravidel:

Autoři svolují k volnému nekomerčnímu šíření a využití původních textových materiálů pouze s uvedením zdroje -www.futurologie.cz a jména autora. Zároveň já osobně souhlasím s nekomerčním využitím svých autorských grafik a autorských fotografií s podmínkou uvedení zdroje a mého autorství. Pro ostatní užití kontaktujte mě na jita@ufo.cz. Děkuji © JITA Splítková

 

 

 

Grafiky, Webdesign & webmaster JITA Splítková

              

 


 

TOPlist