Magazín eF

    Lidé       

   Virtuální svět 

   Ateliér F

   Futurologický kongres

 


motto:
Kdo nic nezná, musí všemu věřit.
Jan Neruda

   


 


         

 

 

 

 

 

  Budu se snažit, aby Aktuality     vycházely pravidelně každé úterý -   popřípadě i několikrát do týdne, (když budu mít čas). JITA


  aktuality kunstkamera roboti - historie archiv 2003 Futurologie



 

1.8.2004


Lze udělat kosti z tuku? (Miloš Kaláb)

kostraLiposukci neboli odsávání podkožního tuku prodělalo loni přes tři čtvrtě milionu Američanů. Bylo to několik tun lidského tuku, který byl vyhozen do odpadu. Michael Longaker je přesvědčen, že to je velká škoda, protože by se tento odpad výborně hodil k hojení lidských kostí.

Dřívějším výzkumem se zjistilo, že se určité tukové buňky mohou měnit na buňky jiných tkání včetně pokožky, chrupavek a kostí. Michael Longaker je biologem a současně chirurgem, který se specializuje na dětské obličeje a lebky na lékařské fakultě stanfordské univerzity a říká, že se tyto mnohotvárné buňky v určitém ohledu podobají tzv. kmenovým buňkám. Platnost svého názoru, že by se mohly používat při léčbě zlomenin a jiných kostních problémů dokázal pokusně.

Izoloval podkožní tukové buňky z myší. Potom vyvrtal v lebkách těchto myší otvory, které vyplnil polymerovou pěnou, do níž nejprve vpravil tukové buňky. Každá myš dostala v této pěně své vlastní buňky. Krtomě toho obsahovala pěna také apatit, což je minerál, který je součástí kostí. Za 8 až 12 týdnů se otvory v lebkách vyléčily takovým způsobem, jaký do té doby nebyl možný ani během zbytku života pokusných zvířat.

Vědecký tým nyní usiluje o získání takových tukových buněk, které nejvíce urychlují proces hojení. Předpokládá se, že do 5 až 7 roků se budou moci mnohem rychleji uzdravovat pacienti, kteří prodělali fúzi obratlů nebo výměnu kloubů, jestliže si dali před operací odebrat tukové buňky, aby ty mohly být frakcionovány a implantovány do operovaných kostí. Protože se bude jednat o vlastní tukové buňky každého pacienta, nebude nebezpečí, že by je tělo pacienta odvrhnulo.

Z amerického časopisu Discover, srpen 2004,

 

kostra

 

 

 


27.7.2004


Přineseme si život ze sluneční soustavy na Zemi? (Miloš Kaláb)

Americké výpravy série Apollo přinesly v době od července 1969 do prosince 1972 z Měsíce celkem asi 383 kg různě hrubých hornin. Pokud by v nich byly nějaké mikroorganismy, mohly se dostat na Zemi buď přímo v těchto vzorcích nebo přímo na kombinézách astronautů. Snaha NASA o nějakou karanténu velice těžce zklamala. Byla sice velice narychlo vybudována "Laboratoř pro příjem měsíčního materiálu", ale nezbylo na ni dost peněz, aby byla udělána pořádně. Po prvním přistání na Měsíci skončila posádka Apollo 11 v Tichém oceánu a s ní také všechen měsíční prach. Od mise Apollo 15 v r. 1977 zkrátili nejvyšší vedoucí NASA karanténu z politických důvodů. "Nedalo se mluvit o karanténě, když si případní nositelé nebezpečných suvenýrů potřepávali rukama v houstonských nákupních střediscích", řekl John Wood, planetární badatel, který předsedal komisi, která se později věnovala studiu karantény. Dodal, že jsme jako lidstvo měli štěstí, že je Měsíc sterilní. Nemusí tomu tak být v případě Marsu. celý článek   ZDE>>>

 

ufoun

 


15.7.2004


Jaký význam má nález metanu na Marsu? (Miloš Kaláb)

Přestože je pozornost teleskopů, satelitů, roverů i jejich zařízení zaměřena na otázku, zdali je na Marsu život, stále ji není možné správně odpovědět. I nález vodního ledu jenom napovídá, že kdysi byly na této planetě podmínky, za nichž by byl život možný. Žádný důkaz o životě na Marsu ale neexistuje - až snad nyní. Koncem března byly při analýzách atmosféry na Marsu (zkoumané evropskou družicí European Mars Satellite) zjištěny stopy metanu. Na Zemi to je jeden z produktů živé hmoty včetně baktérií. Že by to byl dlouho očekávaný důkaz pro existenci života na blízké planetě?

Dřívější "důkazy" nabádají k opatrnosti při vysvětlování tohoto nálezu. Družice Viking přinesla v r. 1976 obraz terénu, který se podobal lidské tváři. Spousta lidí byla přesvědčena, že jím dávají Marťané do vesmíru najevo důkaz o své existenci. Touto vírou neotřásly u některých lidí ani podrobnější snímky, které ukázaly, že je "lidská tvář" pouze hrou světel a stínů při určitém osvětlení seskupení skal. Vizionář Sir Arthur C. Clark tvrdil, že několik snímků pořízených NASA ukazuje lesy na Marsu. Nověji prohlašoval Richard Hoagland, dřívější poradce NASA, že rovery vyfotografovaly na Marsu fosílie - zkamenělé kosti živočichů.

Na rozdíl od takových "důkazů" je nález metanu mnohem závažnější. Molekuly tohoto lehkého plynu, které se skládají z jednoho atomu uhlíku a čtyř atomů vodíku, by po svém vytvoření zůstávaly v atmosféře planety maximálně 300 roků a potom by ji opustily "do vesmíru". Někteří badatelé proto tvrdí, že i dnes musí metan na Marsu vznikat, je-li možné jej v atmosféře zjistit. Jiní namítají, že se dostává to atmosféry sopečnou činností, jenže na planetě vyhasla veškerá sopečná činnost už před mnoha miliony roků. Hrstka vědců je opatrně optimistická a domnívá se, že je metan biologického původu. Fyzik na Americké katolické univerzitě ve Washingtonu, DC, Vladimir Krasnopolsky se domnívá, že jsou zdrojem metanu baktérie. Přiznává že bude určitě nesmírně obtížné nalézt bakteriální zdroje metanu pokud by tento úkol nedostali samotní lidé nebo aspoň velice chytře sestavené roboty.

V této krátské zprávě uveřejněné v srpnovém čísle 2004 amerického časopisu Discover není ani zmínka tom, že by by mohly být dnešní stopy metanu pozůstatkem z dávné doby, kdy mohla být jeho koncentrace značně vysoká, ať již jakéhokoliv původu.

Vzhledem k vyslovené možnosti, že jsou na Marsu mikroorganismy, bude nutné zabezpečit, aby se nedostaly na Zemi se vzorky půdy, k jejichž sběru dojde mnohem dříve než budou podány důkazy o tom, zdali život na Marsu určitě je nebo není. Problému, jak zabránit přenosu mikroorganismů na Zemi nebo tomu, aby se za "vesmírné" mikroorganismy považovalo znečištění pozemského původu, byl už dříve v tomto časopise věnován delší článek. Snad bude zajímavé ukázat, jak obtížný úkol bude třeba vyřešit, aby se případně neohrozila existence lidstva.

 


22.6.2004


Chcete mít originální hodinky? (JITA Splítková)

 

hitech hodinky

 

 

 

Pokud ano, a ještě ke všemu jste vyznavači opravdu jen toho nejmodernějšího, tak mám pro vás dobrou zprávu - takové hodinky existují. Žádejte u svých prodejců PIMP Wrist Watch.

Jak vidíte na obrázku, mají zvláštní ciferník, nevidíte na něm nic. A to je ta high technologie! Hodinky ukáží čas a datum pouze, když je o to požádáte. Pokud je právě nepoužíváte tak na ciferníku začne hra světelných diod (je jich tam 72) - prostě hodinky pro radost vaší a okolí ukazují místo času světelnou muziku.


A co takhle Olympijské?

 

tissot

 

Blíží se Olympijské hry a férová sportovní klání  závisí rovněž na přesném měření. Oficiálním partnerem letošních her v Athénách je firma Tissot - produkující různé "časoměřiče" . Přímo pro Olympijské hry vyrobili luxusní hodinky pro sportovce "TISSOT ATHENS 2004". Bylo vyrobeno  jen 4 999 kusů a na jejich plášť byl použit materiál patřící do hightech, krom směsí umělých hmot byla použita i uhlíková vlákna.

http://www.fh-tokyo.com/Newmodel/TissotAthens/may04E.htm

 

 

 

 

 

 

celý článek: Kolik je hodin? Aneb od klepsydry ke Casiu a ještě dál… najdete zde v Kunstkameře

 


17.6.2004


Mor a sopky (Miloš Kaláb)

morový doktorLidé připisovali války, mor a jiné pohromy takovým přírodním jevům jako jsou červené mraky, sopečné výbuchy nebo zemětřesení. Nyní se ukazuje, že některé z takových vztahů nelze vyloučit, například vliv sopečných výbuchů na šíření bubonického moru čili "černé smrti", který se poprvé vyskytnul v Mezopotámii v 11. století.

Klimatolog Richard Stothers na Goddardově ústavu pro studium vesmíru (Goddard Institute for Space Studies) v New Yorku studoval historické údaje, vzorky získané navrtáváním ledu i letokruhy ve starém dřevě a ve starých stromech. Zjistil, že je opravdu vztah mezi sopečnými výbuchy a výskytem moru. Podle jeho výpočtů, vynesla každá ze 7 největších erupcí za posledních 2000 roků do stratosféry nejméně po 100 megatunách oxidů síry. Tyto oxidy vytvořily spolu s přítomnou vodou aerosolové částice kyseliny sírové.

Rozptýlením v atmosféře zeslabily aerosolové částice průnik slunečního záření na zemský povrch a navíc vedly k posunu severního "jet streamu" směrem k jihu. To znamenalo průnik chladného arktického vzduchu do mírného pásu jak v Evropě tak i na Středním východě. Výsledkem bylo chladnější a vlhčí podnebí. Dr. Stothers dodal, že bylo takové prostředí příhodné pro šíření baktérie Yersinia pestis, která je původcem moru. Mor se začal šířit vždy do 5 roků pomor každé z pěti velkých erupcí.

Badatelé pozorovali již po mnoho let, že je souvislost mezi změnami podnebí a výskytem chorob. Americká vědecká nadace (National Science Foundation) zjistila již před časem, že se daří hlodavcům, zejména krysám jakožto hostitelům baktérie Yersinia pestis, velice dobře za vlhké zimy i jara, čímž se u nich zvyšuje riziko přenosu blech nakažených baktériemi na lidi. Je třeba mít na paměti, že "spící buňky" (řečeno dnešním jazykem užívaným při boji proti terorismu) jsou mezi námi a čekají na vhodnou příležitost, aby se začaly prudce množit. Lidé jsou potom jejich "kolaterální škodou". Na světě se tak objevuje další epidémie moru.

mor_mapa.


15.6.2004


Pavouci vyhlásili válku židovskému státu.(JITA Splítková)

pavoukNikdo neví, kde se najednou vzali, ale pavouci ozbrojení jedem vnikli do největšího sledovacího centra izraelské armády na severu židovského státu a zde terorizují místní pracovníky.

Jedovatí pavouci se objevili přímo v místnosti elektronického zařízení sledujícího vzdušný prostor Libanonu a Sýrie a pokousali zde několik vojáků.

Jednoho napadeného lékaři museli poslat na léčení domů a ostatní sice zůstávají v kasárnách, ale mají nařízený odpočinek a klid.

Boj s pavouky na této základně rozhodně není jednoduchý, armáda nemůže použít chemické zbraně - v tomto případě insekticidy, protože armádní budovy se nacházejí uprostřed ekologicky chráněného území.

A jak se s pavouky vypořádali vojáci? Jedni se jich bojí a odmítají do místnosti, kde jsou, chodit sloužit a druzí naopak v pavoučích prostorách chtějí mít služby co nejdelší. Těší se, že je pavouk kousne a oni budou mít dovolenku a třeba se dostanou i na léčení domů. Vojna přeci jen není nejlepším vyplněním života a ani někteří židovští vojáci ji zřejmě nevyznávají.

Zdroj RIA
2spide3.gif (5423 bytes)

 

 

 

 

 

 

 


Užiteční hnusáci mají týden (JITA Splítková)

Užitečný hnusák? Kdopak to je? Samozřejmě hmyz - řada lidí ho kvůli jeho hrůznému zjevu nazývá hnusným. Entomologové mají jiné mínění a rozhodně při spatření velkého brouka neřvou odporem, ale pokud řvou, tak jedině nadšením nad jeho objevením.

V Anglii právě tento týden ( 14. - 20.6.) probíhá Národní týden hmyzu.
Královská entomologická společnost, která je garantem tohoto hmyzího svátku k tomu vydala prohlášení: "Cílem této akce je dozvědět se více o hmyzu, který žije v našich zahradách a naučit se, jak udělat naše zahrady pro hmyz více přitažlivé a obyvatelné."
Součástí poznávání života hmyzu je i webová stránka http://www.nationalinsectweek.co.uk

Zde je možné se seznámit s brouky, motýly a dalším hmyzem žijícím v Anglii. Součástí Týdne hmyzu je i jeho sledování, jeden z programů se specielně zabývá jen včelími medvídky :-) - čmeláky. Ti jsou v Anglii asi nejznámější a nenajde se asi ani jeden Angličan (doufám, že i Čech), který se by s nimi nesetkal. . V Anglii žila řada druhů, ale v poslední době se jejich počet ztenčil na pouhých šest a i celkově jejich počet ubývá, proto mají i své  stránky. http://www.rothamsted.bbsrc.ac.uk/pie/BumblebeeSurvey/

Pro účast v jejich sledování není potřeba mít nějaké odborné znalosti, stačí prostě čmeláky pozorovat a zapisovat si, kdy a kolik jich přiletělo na zahradu.
Škoda, že naši entomologové u nás nic takového nechystají.

002.gif (17311 bytes)

 

 

 

 

 

 

 

 


Arktické baktérie by mohly zvýšit zemědělskou úrodu na jihu (Miloš Kaláb)

 

bakteriePoté, co baktérie rodu Rhizobium infikovaly kořínky motýlokvětých rostlin, ony samy začínají extrahovat ze vzduchu dusík a produkovat čpavek. Vážou takto dusík do formy, ve které jej může rostlina použít k vytváření bílkovin, nukleových kyselin a jiných látek, které jsou bezpodmínečně důležité pro vývoj rostliny. Ta výměnou za dusík poskytuje baktériím jiné látky, které jsou důležité pro jejich množení a růst.

Baktérie způsobují vznik hlízek na koříncích rostliny. Dnes není třeba,rhizobium aby pěstitelé čekali na náhodu, že jsou v půdě potřebné baktérie, které by kořínky infikovaly, ale mohou dodávat baktérie z komerčních zdrojů. Tento postup znamená, že není nutné přihnojovat rostliny dusíkem.

V tomto ohledu je několik problémů, jejichž vyřešení by zvýšilo úrodu i jiných rostlin než motýlokvětých, t.j. jetele, vojtěšky, lucerky a také hrachu, čočky, fazolí a sóje. V přírodě nedochází k symbióze rhizóbií s jinými rostlinami. V případě, že by se podařilo přimět je k tomu, aby se usadily i na koříncích obilnin, byla by otevřená cesta k jejich vyšší produkci.

Zpráva v časopise “Canada Research Horizons” se týkala rhizóbií, které jsou v symbióze s arktickými rostlinami a jsou aktivní při mnohem nižší teplotě než jsou rhizóbia v zemědělských oblastech na jihu. Rhizóbia izolovaná z rostlin rostoucích na Melvillském poloostrově ale nereagují s jižními motýlokvětými rostlinami. Dr. Danielle Prévostová na kanadském ministerstvu zemědělství zjistila, že arktické rhizobium infikuje vičenec, pícninu příbuznou s vojtěškou. V tomto případě jsou baktérie v pilné práci i při teplotě 9°C, která je pro jižní baktérie příliš nízká. Na jaře byla arktická rhizóbia aktivní mnohem dříve a to mělo za následek, že se výnos vičence zvýšil na trojnásobek. U mnohaletých motýlokvětých pícnin je důležité, aby rostliny začaly růst na jaře co možná nejdříve.

Další spolupracovník na tomto výzkumu je molekulární biolog Dr. Serge Laberge. Snaží se upravit arktické rhizobium tak, aby se usadilo na vojtěšce. Izoloval pořadí genů zodpovědných za vznik kořenových hlízek a zabývá se jejich manipulací. Správné pořadí genů povede ke tvorbě správného "hlízkového faktoru" (Nod Factor), který by byly jižní rostliny schopny poznat a reagovat s ním.

Oba kanadští badatelé nejsou ve svém úsilí jediní. Na tomto problému se pracuje v Austrálii, Británii, Francii, Holandsku, ve Spojených státech a ve Švýcarsku. Dr. Prévostová a Dr. Laberge jsou ale první, kteří používají rhizóbia izolovaná v Arktidě a při tom stavějí na výzkumu, prováděném v uvedených zemích.

 


6.6.2004


Přechod Venuše přes sluneční kotouč (Miloš Kaláb)

 

venus

Za několik dní, 8. června 2004, dojde k události, kterou dosud na Zemi nikdo neviděl, protože naposledy k ní došlo před 122 roky: Venuše se bude pohybovat mezi Sluncem a Zemi. Tomuto jevu se říká "transit". V podstatě se podobá slunečnímu zatmění Měsícem, jenže transit Venuše bude mnohem, mnohem méně dramatický ... celý článek zde

 

 

 

 

 

 


Virtuální Vietnam (Miloš Kaláb)

hraAmeričtí veteráni z vietnamské války dodnes trpí posttraumatickým stresem a jinými syndromy, které jim neumožňují zapojit se do normálního života. Podle zpráv, které občas pronikají na veřejnost, byla tehdejší válka dlouhodobou krutou událostí. Používání napalmu proti civilistům a hromadné vraždy jako ve vesnici My Lai zanechaly na mnoha veteránech trvalé psychologické následky. Údajně je postiženo asi 830 tisíc veteránů, jimž se náhle vynořují drastické vzpomínky a dochází u nich k výbuchům hněvu, alkoholismu nebo dokonce "workaholismu" čili nadměrnému zaměření na práci, aby utlumili bolestné vzpomínky. Tyto mentální poruchy se nyní snaží léčit psycholog Dr. David Ready ve Zdravotním středisku pro veterány v Atlantě (Georgie). Používá k tomu program "Virtual Vietnam", který byl vyvinut na univerzitě Georgia Tech and Emory University.

Po dvou letech používání se cítí lépe většina ze 12 veteránů, kteří zatím léčbu podstoupili. Šest veteránů léčbu přerušilo a jeden ještě v léčbě pokračuje. Dr. Ready ale zdůrazňuje, že ani jeden z nich neřekl: "Tohle přece není Vietnam!"

Válečný veterán, který se podrobuje léčbě, si nasadí přilbu a sluchátka. Po zapnutí přístroje se dostává do bažinatého vietnamského terénu za slunečního svitu, za mlhy i za tmy. Slyší střelbu z kulometů i záchvěvy půdy při minometné palbě. "Joystick" mu umožňuje, aby se plížil terénem na 3 virtuálních akrech. Scenérie se mění, když se zvedá nebo obrací. Jeho lékař je jako vzdálený přítel, který k němu promlouvá prostřednictvím sluchátek, ptá se ho, jak se cítí a říká mu, k čemu dojde v příštích okamžicích.

Dr. Ready řekl, že je cílem léčby desenzitizovat traumatické vzpomínky a naučit veterány, aby dokázali oddělit svůj dnešní život od příliš živých a často tragických obrazů, které mají uloženy ve své paměti. V době, kdy byl program vytvářen, programátoři zřejmě nepředpokládali, že o několik desítek roků později budou měnit virtuální bažiny na virtuální poušť, aby mohli nový program nazvat "Virtuální Irák".

vietnam

 


Chtěli byste si zahrát na vojáčky z Vietnamu - můžete zde:

http://www.vietcong-game.com/

vietkong

 


a toto byla realita ve vesnici My Lai :

 

napalm


1.6.2004


Skafandr do volného vesmíru.(JITA Splítková)

V poslední době se o Mezinárodní kosmické stanici (MKS) moc nehovoří, výjimka nastane vždy, když se vyskytne nějaký problém. Posledním problémem, a to dosti velkým, bylo, že kosmonauti neměli v čem vyjít do volného vesmíru. Zjistilo se, že americké skafandry jsou vadné a jejich použití by ohrozilo životy kosmonautů. Naštěstí plán prací nebude nijak narušen a v půli června budou kosmonauti moci zahájit plánované práce vně MKS, NASA rozhodlo, že budou použity ruské skafandry ORLAN -M, které vyhovují po všech stránkách.

Kosmonauti stráví ve volném vesmíru čtyři a půl hodiny, takže se jedná o vysoce namáhavý výkon při kterém je jasné, že musí být v dokonale chránících "oděvech".

orlan-M


Mravenčí invaze (Miloš Kaláb)

mravenec červenýJeště před několika roky nemusel mít v Kanadě nikdo obavu z bolestivého kousnutí "ohňového mravence" ("fire ant"), které pálilo celou řadu dní. Takové případy se stávaly jen na jihu, ale Kanadu chránilo její chladné podnebí. Dnes jsou ohňoví mravenci (Wasmannia auropunctata) již usazeni v Kanadě. "Je to jako z nějakého hororového filmu druhého řádu", napsala kanadská reportérka Sarah Staplesová, "mravenci se usazují v průmyslových sklenících a také na místech turistických atrakcí jako je torontská zoologická zahrada, Tropický dům v parku Assiniboine ve Winnipegu, skleník vancouverského akvária a montrealský Biodome".

Mravenci se vyvinuli na velice úspěšný hmyzí druh a rozmnožili se tak, že se jejich celková hmotnost na Zemi považuje za rovnou celkové hmotnosti lidstva. V některých jižních státech USA již není možné chodit po trávě v botech s otevřenou špičkou. Vyskytly se případy oslepení domácích mazlíčků a dokonce úmrtí starých občanů na pokousání od těchto mravenců. Bosé děti si už nemohou hrát na Floridě na pískovištích. Entomologové jako pan James Wetterer na Florida Atlantic University v Jupiteru varují, že je téměř nemožné zbavit se invazívních mravenců v místech, ve kterých se usadili a kde jsou schopni přežívat. Jsou obavy, že za 20 až 30 roků nebude možné chodit na Floridě nikde po trávě bez bot.

Před časem se zlatohnědí mravenci uvedeného druhu drželi svých mravenišť v deštných pralesích střední a jižní Ameriky, ale nedávno byli nalezeni v Africe a na ostrovech jižního tichomoří. V době globalizace cestují rychleji než kdykoliv v minulosti a to jako černí pasažéři na rostlinách v květináčích, na ovoci a na celých kmenech stromů. Vojenské zařízení je pro ně nejlepším dopravním prostředkem, protože nepodléhá tak přísným kontrolám ani karanténě jako jiné zboží.

Poměrně rychle nalézají uzavřené ekosystémy jako ostrovy nebo skleníky a jejich infestace se nazývá podle toho "ostrovním efektem". Jedním z prvních míst, kde se usadili, byl montrealský Biodome - model čtyř ekosystémů na Zemi. V r. 1999 je nalezla entomoložka Biodomu paní Susan Johnsonová v modelu tropického pralesa na ploše 2600 čtverečních metrů, který byl oblíbeným cílem školních výprav.

Mravenci W. auropunctata zanechávají bolestivá kousnutí, která trvají několik dní. Na Internetu se stali předmětem dotazů, zdali ví někdo o dobrém prostředku, který mi mírnil pálení pokožky po kousnutí.

Na Galapágách velice vážně ohrožují biodiverzitu. Nejdříve hubí jiné mravence a současně i pavouky a škorpiony, Ti všichni mají různé úlohy v přírodě, od opylování květů přes rozšiřování semen a odstraňování mrtvých zvířat, což je činnost, bez které by ostrovní flora odumřela. Mravenci tam žijí v symbioze s drobným hmyzem zvaným Homoptera. Ten se živí mízou z listů stromů a vylučuje medovici, kterou se živí mravenci. Tato sladká šťáva ale podporuje růst plísní, které poškozují napadené stromy.

Výzkum pana Wetterera svědčí o tom, že invaze mravenců souvisí s poškozováním životního prostředí na Havaji a v Melanésii, t.j. v ostrovním systému, do něhož kromě jiných patří také Fidži, Šalamounské ostrovy a Papua Nová Guinea.

Mravenci postupují rychlostí 90 cm za minutu. Své oběti obklopují rychle, nezastaví se ani před želvami, jimž vlezou do všech tělních otvorů včetně kloaky a očí, které se vlivem mravenčího jedu barví bíle a ztrácejí schopnost vidět. Na Floridě padají s pomerančovníků na dělníky, kteří pod nimi pracují. Tato vlastnost vede k jejich záměně za naprosto odlišný druh Solenopsis invicta, což jsou ještě agresívnější červení ohňoví mravenci z jihoamerických pamp. Ti způsobují zemědělské škody za miliardy dolarů ročně.

Pan Wetterer poukazuje na experimentální budovu v arizonské poušti nazvanou Biosphere 2, která se v některých ohledech podobala montrealskému Biodomu. Oba pokusy měly modelovat budoucnost ekosystémů na Zemi. Biosphere 2 byla mravenci a homopterami napadena tak silně, že musely být vrstvy hmyzu seškrabávány s listů stromů a nakonec byl pokus ukončen a jeho financování bylo zastaveno. "Obávám se", řekl pan Wetterer, "že bylo modelování budoucnosti opravdu až příliš realistické".


26.5.2004


Technonovinky (JITA Splítková)

Promítání z hlavy.

Přilba pro technické pracovníky, montéry, ale třeba i pro výtvarníky - prostě pro všechny, kteří se při své práci potřebují dívat na technické nákresy nebo na předlohu (například když výtvarník podle předlohy přenáší výkres dejme tomu na tramvaj :-).

helmyprilba

Jedná se o výrobek firmy Microvision spojuje se s PocketPC přes WiFi a Windows Terminal Server. Takže přímo z PocketPC je přes tuto "přilbu" výkres promítán na vaši sítnici a tím vlastně kam si přejete.

Pokud jste právě zajásali, že tato věcička vám ulehčí práci, jásejte, ale zároveň si připravte 4.000 dolarů.

zdroj:http://www.microvision.com/nomadexpert/index.html

 

Stůj na slunci a mluv bez omezení kapacity baterie.

Hovořit do mobilu jak dlouho chcete nebo vám umožňuje vaše finační situace je už možné, pokud si k telefonu  připojíte sluneční baterii RINA.

rina

Jak vidíte na obrázku otevírá se jako škeble, sbírá sluneční energii a dodává ji přímo do baterie mobilu. Zatím se tato levná baterii prodává pouze v Japonsku. A když Sluníčko nesvítí? Ušetříte za hovorné.

Zdroj: http://www.hakugen.co.jp/products/osusume/rina_top.html

 

Zahraj, sroluj a padej...

Donedávna byli klavíristé oproti třeba kytaristům nebo flétnistům v nevýhodě. Nemohli si vzít nástroj a jít zahrát kamarádovi k narozeninám nebo si stoupnout na ulici a hraním si zde vydělat nějaký peníz. To už se stává minulostí a i klavírista si teď může nosit svůj nastroj všude s sebou. Do kabely se dají male repráčky, osobní počítačík, sroluje se klaviatura a jde se.

piano

Tento nápad přivedla do praktického konce - čili na pulty prodejen japonská firma Yamano, plný název zní Hand Roll Piano a stojí 13,440 jenů.

Zdroj: http://www.yamano-music.com/docs/hard/handroll_piano.html


Supravodiče z boridu hořečnatého (Jiří Svršek - NATURA)

Supravodiče z boridu hořečnatého MgB2 mohou být až dvakrát odolnější vůči vnějšímu magnetickému poli, pokud obsahují určité množství atomů uhlíku. Hlavním důvodem použití supravodivých drátů ve vinutí elektromagnetů není šetření energií, ale možnost vytváření silných magnetických polí vedením vysokých hustot elektrického proudu bez odpadního tepla, které vzniká v běžných měděných drátech. Elektromagnet určité velikosti tedy může vytvářet magnetická pole vyšší intenzity. Supravodiče z boridu hořečnatého se poprvé objevily v roce 2003. Pracují do teploty 40 Kelvinů, což je teplota nižší než u keramických supravodičů (které jsou chlazeny kapalným dusíkem), avšak vyšší než u běžných kovových supravodičů (jako je slitina niobu a cínu), které se musí chladit v kapalném héliu. Někteří výzkumníci se domnívají, že materiál z boridu hořečnatého (které lze chladit bez použití drahého kapalného hélia) by mohly nalézt využití tam, kde se dnes používá slitina niobu a cínu NbSn. Musí však být odolný vůči silným magnetickým polím a vysokým hustotám proudu. Výzkumníci Státní univerzity v Iowě provedly nový test materiálu z boridu hořečnatého, který byl dopován atomy uhlíku. Kritická hodnota magnetického pole se zdvojnásobila na 32,5 Tesla. Tato hodnota je vyšší než nejlepší hodnota dosažení u slitiny niobu a cínu. Výzkumníci (kontakt: Paul Canfield, [M2]) mají v úmyslu dosáhnout ještě vyšší intenzity magnetického pole a zvýšit hustotu proudu. (Wilke et al., Physical Review Letters, květen 2004)


24.5.2004


Při zapnutí červeného digiťáku vždy startuje Ferrari.(JITA Splítková)

Tato úvodní věta není nějaké zaříkadlo, nýbrž pravdivé tvrzení. Jakmile totiž uvedete ”Ferrari Digital Model 2004” do chodu, místo pípnutí nebo nějaké melodie, se ozve zvuk startování skutečného závodního vozu F1 Ferrari.

ferrari

Kdo stojí za touto digi raritkou? Olympus (základ je Camedia AZ-1- obr.dole). Ukecal Ferrari, aby mohl takto využít jejich jméno.

olympus az1

Foťák je to po stránce technické a kvality fotografií podle New York Times spíš velmi podprůměrný, ale vysoká kvalita - to není jeho cíl. Tento digiťáček je prostě módní a sběratelská záležitost. Není na focení, ale na nošení. :-)

Jeho červené Ferrari tělo je vyrobeno ze stejného materiálu, jako karosérie závodní F1 - čili z uhlíkových vláken. Jelikož se jedná o snobárnu, bude vyrobena jen malá série, hovoří se jen o 10.000 kusech, které se budou prodávat od 21.Června do 9. Července. A kde? Určitě prý v New Yorku. Tak si tam zajeďte.

Vážně byste chtěli takovou zbytečnůstku? Ovšem ta červená je super, mě osobně by se v této barvě líbil mobil (V barvě Ferrari a i jejich logem už existuje myš i notebook, tak se třeba dočkám :-).

Zdroj: http://www.akibalive.com/archives/000555.html

http://www.dpreview.com/news/0404/04041901olympusaz1.asp


Blíží se dětský den aneb dary pro technodítka. (JITA Splítková)

MDD - doufám, že tento den neupadl v nějaké zapomnění a slaví se. Takže, co donést dítku v rodině?tamagoci

Tamagoči! Slyším opovržlivé dětské mručení a posměšné poznámky… hmmm, no to je geniální nápad…hmmm tak před deseti lety… Ne, opovržení není na místě. Tamagoči ani dnes není stará vesta! Tamagoči je totiž nesmrtelné! Nyní se jmenuje Aquapet-Tu. Tento poslední model se prodává na Amazonu za 10 dolarů a můžete si vybrat z několika barev. Ve skleněné baňce plné vody se vznáší podivný paňáca (asi spíše podivná paňáčka), kterou musíte krmit, napájet, ošetřovat… no Tamagoči. Třeba na chvíli zabaví vaší ratolest, či mladšího sourozence a nebo vás :-)). zde víc tamagotchi

 

Máte doma zatím malé miminko a chcete i pro ně originální dárek?

Před časem jsem vám zde ukázala USB akvárium. Určitě nejste sobci a relaxaci u rybiček, o které se notabene nemusí nikdo starat, chcete dopřát i kojencům a batolatům. Pro tuto věkovou skupinu je určeno toto akvárko.akvariummimi

Hraje, vypouští bubliny, prosvěcuje se slunečními paprsky - na to je prostřední modrá klávesa, ta růžová roztočí hvězdici a půlmíček nalevo donutí zévu ukázat svoji perlu.

14 dolarů a je vaše… Zde víc


Ptáte se, jakým dárkem uspokojíte své technikou zhýčkané miminko za deset let? Opravdovým akváriem s živými rybkami - tedy možná, ale třeba robotem - kámošem.

Například tenhle nehumanoidní robot - prostě normální upravený průmyslový robot mu dokáže složit origami.

origami robo    origami robo

Tohoto šikulku zkonstruovali Matthew T. Mason, Professor, Computer Science and Robotics
Carnegie Mellon University http://www-2.cs.cmu.edu/~mason/ a hlavně jeho student Carnegie Mellon z Robotics Institute a asistent na CMU http://www-2.cs.cmu.edu/~devin/.

Problém, aby stroj skládal origami, byl v tom, že ve výrobě průmyslový robot k materiálu, se kterým pracuje, přistupuje jako k pevnému, ale papír - hlavně při skládání se jeví nejenom jako pevná látka, ale i jako pružný, ohebný materiál. Na obrázku vidíte, že pro tyto konstruktéry problém už je vyřešen. Rameno robota přitom není nijaké specielní, ale tvůrci použili  "pohyblivou ruku" řadového průmyslového robota od firmy Adept Technology.

Origami od robota skládajícího tyto hříčky jsem nesehnala, ale zato vám ukážu jak lidi skládají robotky :-).

Robot Yoshihisha Kimura  toy-robot

Zdroj roboti jako origami:origami robo

http://www.angelfire.com/art/gilad/PG_Things.html

http://www.math.tau.ac.il/~leiserow/origami-site/toy-robot.jpg.html

http://www.origami.gr.jp/New/Meeting/0209/

 

http://www.oriland.com/studio/gallery.asp?

category=characters&gallery=_characters&name=Characters



18.5.2004


Sibiřané se obávají kletby mumie Ledové dívky (Miloš Kaláb)

Po vyzvednutí mumifikovaného těla ženy, která zemřela na Sibiři asi před 2500 roky, začalo údajně docházet k většímu výskytu zemětřesení, chorob a sebevražd, což značně znervózňuje původní obyvatele Altaje. Tak o tom napsal v novinách The Daily Telegraph pan Julius Strass z Gorno-Altajska.

V této části Ruska stále ještě praktikují šámani své starobylé rituály mezi místními potomky asijských nomádů. Místní úřady začaly sbírat podpisy na podnět militantních voličů, aby získaly pozornost vyšších úřadů a politiků. Tentokrát ale nemají petice nic společného s chudobou lidí, neschopností úřadů, ani korupcí úředníků. Jejich požadavek je zcela jednoduchý: “Bez odkladu pohřběte mumii ženy, kterou ruští archeologové odkryli ze země a již 11 roků studují v Novosibirsku”. Vedoucí silou je Aulchan Djatkambajev, vedoucí Koš-Agašské správy jižního Altaje, který říká, že plně respektuje názory místních lidí, kteří nejsou vědeckými pracovníky a tedy věří, že pouze řádný pohřeb usmíří duchy a vrátí živým lidem klid.

Lidé se podepisují na rady šámanů, o nichž věří, že zprostředkují styky mezi nimi a nebeskými duchy. Dokud nebude mumie řádně pohřbena, šamani jim tvrdí, že budou zemětřesení i jiné katastrofy pokračovat. Jenže mumie je archeologickým pokladem. Bohatě tetované tělo bylo uloženo v hrobce, která byla dávno zalita ledem permafrostu, takže je mumie velice dobře zachovalá. Byla obklopena pozůstatky šesti koní se zlatými uzdami.

Dnes tedy proti sobě stojí starobylá víra místních obyvatel proti moderní ruské archeologii. Představa, že by mělo skutečně dojít k pohřbení mumie, děsí ruské archeology. Vjačeslav Molodin z Ruské akademie věd, jehož manželka mumii objevila, poznamenal, že vědečtí pracovníci výzkumného střediska věnovali na konzervaci mumie svoje soukromé prostředky v devadesátých letech, kdy nebylo jinak možné získat peníze na drahé konzervační postupy. Co se týká zemětřesení, jsou na Altaji běžným jevem.

Ředitelka Etnologického muzea Rima Jerkinova je rozpolcena. Jakožto ředitelka muzea ví, že po skončeném studiu musí být mumie vrácena do muzea, aby mohla být vystavena. Uvnitř je ale přesvědčena, že musí být pohřbena. Prý i velice skeptičtí lidé přiznávají, že během odkrývání docházelo k velice neobvyklým jevům. Američanka Jeanne Smootová, která se účastnila vykopávek, mluvila o předtuchách a nočních můrách, které prý děsily výzkumnou skupinu.

Z vědeckého hlediska je objev velice důležitý. Umožňuje získat vědomosti o životě málo známého lidu Pazyryků, kteří byli udatní bojovníci a obratní jezdci na koních. Žili v té oblasti v prvním tisíciletí před Kristem. Až do této doby se historikové drželi téměř výlučně Herodotových spisů. Ten byl fascinován bojovným lidem, který pásl svoje stáda podél historické cesty známé jako Nebeská pastva (Pastures of Heaven). Dnes se v těch místech stýkají čtyři státy - Rusko, Mongolsko, Čína a Kazachstán.

“Ledová dívka” zemřela ve věku asi 25 roků a zřejmě byla vysoce postavenou osobou ve své společnosti i když nebyla patrně ani bojovnicí ani princeznou, jak se to o ní domnívají místní lidé, ale spíš asi byla vypravěčkou, což bylo postavení velice ctěné u nomádských kultur.

 

 


ÚSTŘIŽKY Z NOVIN:  Univerzitní budova

Ukázka moderní architektury z netradičního materiálu - a to vlnitého plechu. Myslím, že na MITu nevznikají jen unikátní roboti,ale zároveň jsou zde otevřené dveře i umění.

budova MIT

budovatext


17.5.2004


Nano-bunda.(JITA Splítková)

nano bundaSen všech ševců dávných dob i současnosti dostává jasné kontury. Oblečení jedné velikosti pro tlusté i tenké pro malé i velké je skutečností. Opravdu bude stačit ušít třeba bundu jen v jedné velikosti a bude absolutně každému. Zatím laboratoře NanoSonic vypracovaly prototyp takového oblečení budoucnosti a na jeho výrobu použily nanotechnologie.

Látka ze které je oděv zhotoven je materiál nazývaný "kovová pryž" - čili jak název značí - bunda se prostě na nositeli stahuje a natahuje podle jeho velikosti, nemá jedinou danou formu.

Zatím se na takovéto ošacení moc netěšte, nejdříve se bude využívat ve vojenství - nano-bundy budou patřit do výbavy vojenských pilotů a potom další využití najdou ve zdravotnictví.

Jenže určitě civilní poptávka po takové látce na šaty bude velmi silná a vojáci se budou muset svého privilegia nano-oblečků vzdát. Představte si, že i šaty paní na fotce se v budoucnu vejdou do onoho známého lískového oříšku. Tímto je vlastně vyřešena i záhada Popelčiných šatů - byly to nano-šaty z "kovové pryže" :-).

Rovněž odpadne problém s koupí šatů, které vám nepadnou a obleček s vámi bude hubnout a tloustnout a zlevní se dětské oblečení - prostě kabátek poroste s děckem.

 

 

 

 

 

 

 


A pár  příkladů nanotechnologií z technického ranku :

PMDS mikrofluidní síť pro kontinuální promývání buněčné kultury bioreaktorů (obr.1).CellCulture.

Aplikuje se na umělohmotný podklad (obr.2)

Autoři: Eric Leclerc, Yasuyuki Sakai, Teruo Fujii z University of Tokyo.

 

bioreaktor


perfuze.gif (13469 bytes)

http://www.fujita3.iis.u-tokyo.ac.jp/~limms/projects/
current%20projects/leclerc/leclerc.htm

 

 


 

LateralNW

součást mikromašiny

 


 

polymer

Automatické"hojení" polymeru.

Zdroj: Nature. 409, 794-797 (2001).

http://www.nature.com/cgi-taf/DynaPage.taf?file=/nature/journal/
v409/n6822/full/409794a0_fs.html&content_filetype=PDF

 


nanostar

Přirozené nanostruktury na povrchu krystalu vznikající samovolně

http://www.nature.com/cgi-taf/DynaPage.taf?file=/nature/journal/
v397/n6716/abs/397238a0_fs.html&dynoptions=doi1084660196

 


13.5.2004


Dnes nabízíme: Brambory s nízkým obsahem škrobu (Miloš Kaláb)

 

bramborKanadští i američtí spotřebitelé by se nepochybně stavěli do fronty u hokynářství nebo v supermarketovém oddělení zeleniny, kdyby se objevila tabulka s takovou nabídkou. Každý, kdo slyšel o Atkinsově dietě, ví, za jak škodlivou potravinu se dnes považují “uhlohydráty” čili glycidy nebo jak se v severní Americe říká “carbs”...více zde >>>



10.5.2004


Fénix byl mýtický pták štěstí a nesmrtelnosti - Phoenix je evropský krok do vesmíru.(JITA Splítková)

 

Dobrá zpráva pro budoucí evropské kosmonauty: prototyp evropského raketoplánu absolvoval úspěšný pokusný let a vývoj raketoplánu pokračuje.

Někoho, kdo se o kosmonautiku nezajímá, možná toto sdělení překvapí a diví se, že i Evropa chce mít svůj kosmický koráb. Ano, po Rusku a USA a Číně i Evropa. A už bylo na čase, začít na něm pracovat.

Raketoplán je zatím ve fázi pokusů s jeho bezpilotním prototypem Phoenix. Ten měří sedm metrů, váží 1,200 k a rozpětí křídel má čtyři metry. Jeho velikost je šestkrát menší než budou rozměry skutečného raketoplánu.

phoenix

Phoenix byl teď v sobotu rámci pokusného letu vynesen letadlem do výšky 2,4 kilometrů a zde uvolněn, jeho let trval 90 sekund a úspěšně bez komplikací dosedl na přistávající dráhu zkušebního polygonu ve Švédsku.

Evropský raketoplán vyvíjí a bude vyrábět firma European Aeronautic Defense and Space Co.

EADS je známá svými raketami Ariane, vrtulníky Eurocopter a asi každý ví o jejím Airbusu, který se právě začíná vyrábět v nové tovární hale ve Francii. ČR pro Airbus vyrábí všechna dveře. Nesmí se také zapomínat, že tato firma dodala evropské komponenty Mezinárodní kosmické stanice. Tato obrovská firma je nadnárodní a má své útvary v Německu, Velké Británii, Francii a Španělsku. Takže je jasné, že projekt raketoplánu je v dobrých rukou a neměl by zkrachovat, či vyšumět někam do ztracena (i to zde už bylo).

Tento vesmírný koráb vyvíjejí převážně němečtí specialisté. Šéfem projektu je Peter Kyr, (PHOENIX Project Manager) sídlící v Brémách.

Skutečný raketoplán, který poletí do vesmíru, by měl být dokončen v letech 2015 -2020. Tak se máme ještě několik let na co těšit.

Zdroj:

 

http://www.msnbc.msn.com/id/4918279/

http://www.space.eads.net/web1/press/press_release.asp?langue=en&id_tree=148&id_tree_nav=77

http://www.spacedaily.com/news/rocketscience-04g.html

 

 


Ze zadu aneb "zadní projekční plátno" (Rear Projection Screens) od Nippuru (JITA Splítková)

Blue Ocean

Jakoby se v poslední době roztrhl pytel s důmyslnými projekčními plátny a monitory různých typů, zřejměblue oceán se jedná o módu. Mezi nejnovějším patří projekční systém od firmy Nippur nazvaný Blue Oceán. Promítací plátno je velice originální a to jak materiálem - jedná se o zvláštní akryl, tak i tvarem - akryl je tvárný, čili i projekční plocha je tvárná a může se ohýbat, jak je libo. Další plus je, že nepotřebuje žádný rám.

Promítaný obraz je prý skoro dokonalý, je opravdu čistý, velmi jasný a jsou k na něm k rozeznání i malé detaily.

 

 

Zde názorná ukázka, jak
Blue Oceán funguje:projekční metoda


Zdroj:

http://www.usnippura.com/welcome.htm

 

 


Vzdejte se zeleného čaje ve prospěch svého počítače! (JITA Splítková)

cajovy obradNe, nebojte se, o své zelené popití se nebudete muset dělit s neživou mašinou potažmo s průmyslem. Spotřeba zeleného čaje pro takzvané high-tech jistě nikdy až tak drasticky nestoupne, že byste se museli rozhodovat, jestli se čaje napít, či ho věnovat na výrobu.greenteaujigyokuro

Výrobu… čeho výrobu? Zelený čaj je zdravý, chutný a léčivý (SARS, AIDS, rakovina) a průmyslově využitelný. To se bude sypat do počítačů? Budou se z něj snad lisovat jejich pláště? Když může mít auto karoserii z konopí, proč by nemohl mít počítač a i monitor i tiskárna tu svoji z čaje? :-)

 

 

 

 

tým vědcůNe, nic takového, ale tři američtí vědci - Dr. Donald Zipperian (Pace Technologies, Tucson, Ariz.), Dr. John Lombardi (Principal Investigator, Ventana Research Company, Tucson, Ariz.) and Prof. Srini Raghavan (University of Arizona, Materials Science and Engineering Department, Tucson, Ariz.) - viz obr., navrhují používat zelený čaj na závěrečné leštění magnetických hlav pevných disků. Jedná se z hlediska dalšího použití těchto hard disků o vysoce důležitou pracovní operaci.

Zatím je tato koncová úprava velmi dlouhý a nákladný proces, při kterém se používají drahé chemikálie, které jsou ke všemu toxické.

brus hlavy

Nyní se zdá, že je těmto jedovatým leštícím a brusným substancím, díky jejich nečekané čajové náhradě, odzvoněno. V souladu s výzkumem Johna Lombardi je pro konečné jemné broušení magnetických hlav pevných disků možné aplikovat brusnou směs na základě taninu - získávaného ze zeleného čaje.

Aby nová leštící substance byla skutečně po všech stránkách ekologicky neškodná, Lombardi spojil látky získané ze zeleného čaje s neškodnými syntetickými bílky a keramickým abrazivem. Tato brusná směs dovoluje provést závěrečné leštění magnetických hlav třikrát až čtyřikrát rychleji, než předchozí jedovaté chemikálie.Lombardi

Vidíte, jaký zázrak pijete.

Zdroj:

http://www.nsf.gov/od/lpa/newsroom/pr.cfm?ni=80.


Lombardi svojí prací ne nepodobný starým alchimistům,

také jako oni, v rukou svírá produkt svého snažení...    :-)


6.5.2004


Futurologické vaření (JITA Splítková)

 

Je máj, lásky čas a láska prochází žaludkem. Pojďme tedy juknout do kuchyně budoucnosti.

Technický pokrok přináší miniaturizaci a mobilnost i kuchyňských pomocníků.

kuchyn

qbbqNa prvním obrázku vidíte přenosný gril Q BBQ (rozložený a složený). Jako topivo je propan, takže maso se griluje na skutečném ohni. Váží (bez paliva samozřejmě) 6kg. Jeho design je velice elegantní a futuristický. Osobně jsem zklamaná, že je to jenom gril - stačilo by tak málo - narvat do něj nějakou tu elektroniku, paměti, čidla, regulátory…a gril by mohl za vámi chodit a hezky se vás ptát, co si právě teď dáte k jídlu. Také by vám mohl počítat, kolik jste již snědli kalorií… no,  co není, jistě brzo v Japonsku bude…

 

 

Zatím mají japonské hospodyně k dispozici hrnec pro kuchyni budoucnosti SR-XGA od firmy Matsushita.ryzovar Tento hrnec má pro nás jednu vadu - je pouze na vaření rýže - rýžovar. Ta je v Asii stejně nejoblíbenějším jídlem, tak co by se vývojáři trápili s hrncem na těstoviny nebo knedlíky.

V tomto hrnečku rýži vař se její zrnka vaří pomocí elektromagnetických vln a tyto vlny rýži udržují i po uvaření hodiny a hodiny teplou a nelepivou.

Dále je zde použita nová technologie dvojího víka (twin cap), která zaručuje, že voda z rýže, která by se na jednoduchém víčku kondenzovala a kapala zpátky na rýži a tím ji znehodnocovala, se prostě nad ní nekondenzuje a zpětně nekape.

Zdroje:

http://www.firebox.com/index.html?dir=firebox&action=product&pid=797

http://national.jp/product/cooking/rice_cooker/



5.5.2004


 

Proč jsou vlastně velká prsa a útlý pas Merylin Monroe sex symbol? (JITA Splítková)

monroeMarylin Monroe, kráska na jejíž fotky snad všichni muži pohlednou se zalíbením, i když už dávno nežije. Útlý pas a velká prsa, to je záruka úspěchu v každodenních pomyslných soutěžích o královnu krásy v očích mužů. Proto i panenka Barbie slaví své mnoholeté vítězství v popularitě mezi panenkami, protože vypadá jak vypadá. Toto tvrzení je dnes již vědecky podložené.

Takže pánové, pokud se vám libí na ženě hlavně velká prsa, opravdu nejste jednoduchý sprosťáci, ale chováte se přesně tak, jak vám velí matka příroda. A proč matka příroda nakázala, aby se mužům nejvíce líbily ženy s takovouto figurou?   více zde >>>   

 


Radiační terapie rakoviny prostaty spouští poplach na letištích
(Miloš Kaláb)

 

Většina z nás přijímá všechny zprávy v televizi i tisku tak, že se je dnes dozvíme a zítra na ně zapomínáme. Bylo tomu tak i v případě statistických údajů o rychlém přírůstku onemocnění rakovinou prostaty u mužů, které se přirovnává k narůstajícím případům rakoviny prsu u žen. Jestliže ale potkáte známého, kterého jste dlouho neviděli a on vám sdělí, že se léčí s rakovinou prostaty a sotva se s ním rozejdete, potkáte jiného, který vám řekne, že se minulý týden dověděl jeho švakr, že má rakovinu prostaty a on sám si jde dát udělat biopsii, protože má vysoké “márkery”, to už vás vyburcuje z klidu. Mně se to stalo a navíc jsem dostal e-mailem zprávu od dalšího známého, že právě prodělal operaci prostaty.

Od těchto známých jsem se dověděl spoustu informací, o nichž jsem neměl ponětí, například o tom, že se biopsie provádí anální cestou přes stěnu tlustého střeva a že se až donedávna odebíralo 6 vzorků, kdežto mému známému jich budou odebírat plný tucet.

Po otevření novin po příchodu domů upoutal mou pozornost titulek, že radiační terapie rakoviny prostaty spouští poplach na letištích. Bylo to upozornění na článek v časopise “Canadian Medical Association Journal”, který popisoval příhodu, která se stala kanadskému cestujícímu, který letěl do USA. Byl na letišti zadržen, odveden do oddělené místnosti, postaven ke zdi a bylo mu zakánáno mluvit, zatímco bezpečnostní pracovníci důkladně prohlíželi jeho zavazadlo. Teprve když nic nenašli, požádali ho, aby odpověděl na otázku, proč spouštěl detektor radiace.

Cestující vyslovil domněnku, že by to mohlo být způsobeno “semeny” radioaktivního jódu, která mu byla implantována do prostaty jakožto součást terapie. Jejich záření má ničit rakovinné buňky v prostatě.

Bezpečnostní agenti nikdy o něčem takovém neslyšeli a proto volali svým nadřízeným. Naštěstí pro pacienta trpěl rakovinou prostaty i bratr jednoho ze šéfů a také byl u něho implantován do prostaty radioaktivní jód, takže zadrženému cestujícímu bylo ihned povoleno pokračovat v započaté cestě.

Lékaři Hamiltonského vědeckého zdravotního střediska, kteří zprávu uvěřejnili v odborném časopise neslyšeli dříve o podobném případu. Záření, které vychází ze “semen” radioaktivního jódu, je velice slabé, ale zřejmě jsou dnes bezpečnostní detektory velice citlivé, zejména v souvislosti s vyhlašováním poplachů “oranžového stupně” ve Spojených státech.

Pro zadrženého cestujícího byl incident velice nepříjemný, protože zmeškal jak svůj let tak i další spoje. I nervozita v souvislosti s příkazem stát u zdi a nemluvit, zatímco bylo jeho zavazadlo podrobně prozkoumáváno, přispěla k jeho značné nespokojenosti.

Lékařům, kteří provádějí implantace radioaktivního jódu, se doporučuje, aby svým pacientům vydávali o terapii úřední potvrzení, jímiž by se pacienti při cestách do USA prokazovali bezpečnostním agentům - pokud by jim takoví agenti věřili.


Amerika útočí na Irák, obři útočí na Ameriku. (JITA Splítková)


Hlídači hygieny - jinak pracovníci Úřadu pro ochranu zdraví, našli na několika školách ve státěsnek gigant Wisconsin velice nebezpečné záškodníky. Tito škůdci na první pohled vypadají jako narostlý hlemýžď s podivnou ulitou a on to je hlemýžď s nestandartním hlemýždím domečkem - gigantický měkkýš z Afriky (Giant African Land Snails).
Držení, krmení a chov těchto obřích hlemýžďů je v USA nezákonný a pokud je jejich chovatel odhalen, hrozí mu pokuta 1000 dolarů a neznalost zákona neomlouvá. Učitelé o tomto neměli nejmenší potuchu a tyto škůdce - jinak velice výtvarně atraktivní obříky, měli jako názornou učební pomůcku. Jestli skutečně museli pokutu zaplatit CNN neuvádí.
Kdo má zahrádku, se asi nediví, že Amerika těmto bezobratlovcům s domkem vyhlásila tak nekompromisní válku - oni toho strašně moc sežerou a šíleně rychle se množí. V USA prý už zničili 500 druhů rostlin. Navíc tito neškodně vyhlížející hlemýždi mohou přenášet meningitidu a to už není žádná legrace.
šnek gigant a normálníKdo pozorně čte, zaujme ho, že gigant je z Afriky. Znamená, že žil jen v Africe? Ano, do roku 1966 skutečně žil jen v Africe, ale jak to bývá šnečci se líbí dětem. Taky se mi líbili a líbí, jenže jednomu chlapci z Miami přímo učarovali a toužil je mít u sebe v pokojíčku. Tři se mu právě v roce 1966 podařilo propašovat domů do USA. Dlouho se hošík z nových afrických kamarádů netěšil. Uviděla je jeho babča a asi se při jejich spatření o ní pokusila mrtvice nebo prostě nechtěla mít takovou havěť doma. Milé giganty vzala a vyhodila ven na zahrádku. Co následovalo už víme - oni se množili, žrali a množili a žrali… až se stali jedním z nepřátel Spojených států amerických. Čili opět lidská hloupost a neznalost stojí za touto skoro ekologickou katastrofou - jako u nás Metternichův zahradník za nynějším úporným plevelem zvaným bolševník ( v 19. století ho přivezl z Kavkazu na zámek Kynžvart) … a v Australii to jsou zase králíci… lidská hloupost nezná mezí.


Zdroj:
http://edition.cnn.com/2004/TECH/science/04/27/bc.giantsnails.ap/index.html

O bolševníku zde:
http://www.veronica.cz/ekoporadna/dotazy/bolsevnik.html

http://rostliny.nikde.cz/view.php?cisloclanku=2003081301




27.4.2004


Robot na tento týden (JITA Splítková)

              tron

Německá průmyslová firma Festo (působí i v ČR), zabývající se průmyslovou automatizací, pneumatickými prvky a teď i robotikou se tento víkend pochlubilatronx svým humanoidem. Chlubit se opravdu bylo čím. Tento robot má díky servo-pneumatickým "svalům" a 200 kontrolkám možnost plavně hýbat končetinami skoro jako člověk. Ještě to není dokonalý lidský pohyb, ale roboti-humanoidi jsou přeci jen "jako lidi".

Každý správný robot má také jméno, tento je Tron X..

 

 

 

tronNa obrázku je Tron X na přehlídce v Hannoveru (Hannover Messe).

 

...a se svým ošetřovatelem Patrickem Hackbarthem, který mu po práci otírá pot z čela :-).

 

Zdroj:agentura AP

www.heute.t-online.de/ZDFheute/ artikel/
http://www.festo.com/

 



Třikrát z The American Institute of Physics Bulletin of Physics News (Jiří Svršek)

 

Použitím mikročočky objevena extrasolární planeta

Přítomnost extrasolární planety pohybující se kolem některé vzdálené hvězdy lze určit nejen pozorováním malých změn ve spektru hvězdy, když planeta přechází přes kotouček hvězdy, nebo pozorovanými drobnými odchylkami dráhy hvězdy na obloze. Metodou gravitační mikročočky se podařilo odhalit planetu kolem hvězdy na popředí (ve vzdálenosti 17 tisíc světelných let), která pokřivuje obraz hvězdy na pozadí (ve vzdálenosti 24 tisíc světelných let).

Některé astronomické skupiny se věnují pozorování hvězd v naší Galaxii (Mléčné dráze), jejichž světlo prochází blízko kolem hmotných objektů na popředí (temná hmota, hnědý trpaslík nebo jiná hvězda?). Průchodem světla hvězdy kolem objektu na popředí kvůli zakřivení prostoročasu musí docházet ke změnám tvaru světelné křivky (intenzity získaného záření v čase).

Ian Bond z Institutu pro Astronomii v Edinburghu ve Skotsku a jeho kolegové ze dvou detekčních skupin pro pozorování pomocí gravitačních mikročoček MOA (the Microlensing Observations in Astrophysics) a OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment) oznámili pozorování vzdálené hvězdy, jejíž světelná křivka obsahuje určitá lokální maxima, která naznačují, že objekt na popředí se skládá ze dvou částí. Další analýza ukázala, že jedna z těchto částí má hmotnost jen 0,4 procenta celého objektu. Tento výsledek naznačuje, že by mohlo jít o soustavu hvězdy s planetou. Předpokládá se, že planeta by měla mít hmotnost 1,5 hmotnosti planety Jupiter. (Astrophysical Journal Letters, 10. května 2004.)

Porušení parity při vzájemných srážkách elektronů

Výzkumníci poprvé pozorovali porušení parity při vzájemných srážkách elektronů, což umožní ještě hlubší porozumění slabé jaderné interakci. Parita je typ symetrie, vůči níž jsou invariantní (neměnné) interakce mezi částicemi ve zvláštním zrcadle, které odráží ve všech třech rozměrech podobně, jako běžné zrcadlo odráží světlo ve dvou rozměrech. Tři ze čtyř známých silových interakcí (gravitační, elektromagnetická a silná jaderná) jsou vůči tomuto zrcadlení invariantní, tedy zachovávají paritu.

Slabá jaderná interakce paritu nezachovává, jak bylo zjištěno již v 50. letech 20. století pozorováním rozpadu jader atomů kobaltu. Porušení parity bylo od té doby pozorováno již v dalších reakcích, jako jsou přechody mezi hladinami energie v atomech při anihilaci elektronu s positronem (kladně nabitý elektron), avšak nikdy nebyly pozorovány při vzájemných srážkách elektronů s relativně nízkou energií. Elektrony jako leptony nejsou součástí atomového jádra, které obsahuje nukleony (tedy hadrony).

Slabá jaderná a elektromagnetická silová interakce mají velmi rozdílné vlastnosti. Elektromagnetická interakce udržuje atomy pohromadě a působí na velké vzdálenosti. Její zprostředkující částicí je foton, částice světla. Slabá interakce působí na velmi krátké vzdálenosti nejvýše velikosti protonu a zodpovídá za některé typy radioaktivity (beta rozpad). Tyto dvě silové interakce však krátce po vzniku vesmíru vznikly rozpadem sjednocené elektroslabé interakce. Proto také elektrony, na něž působí především elektromagnetická interakce, jsou ovlivňovány slabou jadernou interakcí. Tento nepatrný vliv se však projevuje pouze v určitých jemných experimentech.

Výzkumnici Stanfordského střediska lineárního urychlovače SLAC (Stanford Linear Accelerator Center) podrobně studovali srážky paprsku polarizovaných elektronů s vysokou energií s atomy v kapalném vodíku. Měřili poměr počtu elektronů, jejichž vnitřní spin byl v souladu nebo v protikladu se směrem paprsku. Zjištěná asymetrie dokazuje, že se projevovala silová interakce, která porušuje paritu. Současně se podařilo provést první kvantitativní měření "slabého jaderného" náboje elektronu, analogického elektrickému náboji, který určuje intenzitu elektrické síly mezi elektrony. Jeden z členů výzkumného týmu Krishna Kumar z Univerzity v Massachusetts [M1] tvrdí, že statistická chyba 30:109 je nyní nejpřesnějším měřením asymetrie ve srážkovém experimentu leptonů (elektronů, mionů a neutrin). (Anthony et al., Physical Review Letters)

Extrémně vysoká rychlost pozemního přenosu dat

Konzorciu vědců v laboratořích střediska Evropské rady pro jaderný výzkum CERN (Conseil Européen pour la Recherche Nucléare) v Ženevě a Kalifornského technického institutu v Pasadeně se podařil pozemní přenos dat průměrnou rychlostí 6,25 Gbit/s na vzdálenost 11000 km. Tento úspěch byl oznámen na zasedání členů Internet2 v Arlingtonu na jaře 2004 v Arlingtonu ve Virginii [X1].

Celosvětová internetová pavučina World Wide Web vznikla v CERN v době, kdy částicoví fyzikové hledali způsoby, jak přenášet velká množství dat mezi svými kolegy. V současné době CERN potřebuje velmi vysoké rychlosti až 10 Gbit/s pro přenos dat z experimentů na budoucím velkém urychlovači hadronů (LHC, Large Hadron Collider). [X2]

Odkazy a literatura:

[I1] From: physnews@aip.org (AIP listserver) PHYSICS NEWS UPDATE. The American Institute of Physics Bulletin of Physics News. Number 682. April 21, 2004 by Phillip F. Schewe, Ben Stein.


20.4.2004


Perličky pro pobavení v rubrice Flašky:

Indičtí politici se rozhodují podle postavení hvězd (Miloš Kaláb)
Den, kdy vyplnil indický ministerský předseda Atal Bihari Vajpayee jmenovací listiny pro volby, nebyl zvolen náhodně. Byl určen už před několika týdny. Jakožto nejnadějnější či nejšťastnější den jej vybrali astrologové po zkoumání hvězdných drah…

Když se pohádky stávají skutečností (JITA)

Nacházíme se právě v čase zázraků na počkání - věci, které známe z pohádek,  již jdou  realizovat.

Určitě znáte tu o kůzlátkách, tam si vlk lačný mladého kůzlečího masa, nechává zpilovat jazyk, aby měl hlásek jako matka koza. Ptáte se, co je v této pohádce v současnosti tou realizovatelnou věcí? Je to ona změna hlasu - samozřejmě se neděje zpilováním jazyka, ale operativně. Proč by si, lidi nechávali, a to ještě operativně, měnit svůj hlas? Co je k takovému kroku vede? Nevěříte? ...

celé tyto články z 21.4.2004 v rubrice Flašky: flasky.htm

 


Základem světa a všeho vůkol je matematika (JITA Splítková)

Vědci vymysleli matematický model na manželství. Skutečně i něco tak lidského a osobního,manželé jako je partnerský vztah lze prý dát do matematických vzorců. Místo prostého čísla vám vyjde zda se manželství rozpadne nebo jestli ti dva zůstanou spolu až do smrti smrťoucí.

Na modelu pracoval John Gottman psycholog University státu Washington v Seattlu a dva matematici se specializací - aplikovaná matematika. Tito vědci tvrdí, že jejich model pracuje s 94% přesností v odhadu, kteří manželé se rozvedou a kteří ne.

Gottman tuto úspěšnost vysvětluje prostě - do rovnic se musí zadat ty správně vypovídající údaje o dvojici. Partnerům se během pohovoru pokládají stejné dotazy týkající se sexu, peněz, výchovy dětí, cesty na dovolenou…

Za kladné i záporné emoční signály při odpovědích na otázky se započítávají každému partnerovi body a právě vzájemný poměr těchto jejich bodů má největší váhu v konečné odpovědi, jestli bude manželství úspěšné. Pro pohodové partnerství je podle Gottmana nutný poměr pět kladných signálů na jeden záporný.

Psycholog si svůj matematický model velice vychvaluje. Říká, že bez něj by nepoznal, že některé spory manželů vznikají z neschopnosti správně kontaktovat toho druhého, z nezpůsobilosti emočních kontaktů s tím druhým. Matematika prý mu dává unikátní možnost popsat vzájemné vztahy mezi dvojicí a ty síly, které jimi hýbou. Doslova říká: "Matematika nám přehledně demonstruje, co se děje, když dva lidi spolu hovoří." Zdroj: The Times Mark Henderson

http://www.timesonline.co.uk/newspaper/0,,174-999107,00.html

 

Mám matematiku v úctě, ale co se děje, když dva lidi spolu hovoří, je myslím dobře vidět i bez matematického modelu. Tedy vidí ten, kdo chce vidět a psycholog si exaktní vědou dodal vážnosti, přeji mu to :-).

 


Myš-mutant se věkem blíží Metuzalémovi (JITA Splítková)

mys YodaPořekadlo, "je starý jako Metuzalém,"asi znáte - značí neuvěřitelné stáří, které je pro člověka pouze nedostižným mýtem. Pro homo sapiens možná, ale ne pro myšího mutanta. Představme si tu hříčku přírody. Jmenuje se Yoda (jeho stvořitelé se jistě inspirovali tím skoro nesmrtelným zeleným a ušatým staříkem Yodou z Hvězdných válek), je to trpasličí laboratorní myšák a narodil se na půdě University of Michigan Medical School.

Teď v dubnu se tento Yoda dožívá 136 let - určitě jste se domysleli, že myších let, lidských mu jsou čtyři roky a je nejstarší svého rodu. Běžně se tyto myšky dožívají maximálně dvou let. Za svoji dlouhověkost vděčí vědeckým úpravám.

Výzkumníci mu provedli zásah do hypofýzy, změnili jeho štítnou žlázu a ještě mu snížili produkci inzulínu.

Po těchto zásazích je hlodavec velmi citlivý k chladu a našly by se na něm ještě další vedlejší efekty jako důsledky těchto úprav organismu, ale klady prý převažují. Kromě vysokého věku, Yoda na něj nevypadá naopak, vyhlíží mladistvě a nejen vyhlíží myšák je pohyblivý a navíc sexuálně výkonný.

Na takovýchto mutantech vědci bádají o zákonitostech dlouhověkosti a hledají vzorec pro vytváření lidských Metuzalémů . Najdeme odpověď v genetickém kódu? Bude pro dosažení vyššího věku postačující "pouze" jej změnit nebo to stačit nebude? Kdo ví?

Poznámka - podívejte se do pravého sloupce, zde v AKTUALITÁCH, který je o osobnostech. Našla jsem pro vás příklad člověka, který mál svůj "elixír" dlouhověkosti. Je jím chemik Ray H. Crist.

 


Kniha - Výjimečná Země (Jiří Svršek)
Řada autorů science-fiction, jako David Brin, Larry Niven a Paul Anderson, se domnívá, že naše Galaxie je obydlena mnoha inteligentními mimozemskými druhy, které mohou vzájemně spolupracovat, soutěžit nebo možná mezi sebou bojovat. Na druhé straně Isaac Asimov ve své sérii "Nadace" předpokládá, že lidstvo se bude rozšiřovat do neobydlené Galaxie, aniž by se setkalo s inteligentním životem.
Geolog Peter Ward a astronom Don Brownlee z Washingonské univerzity napsali v roce 2000 knihu "Rare Earth: Why Complex Life is Uncommon in the Universe", v níž tvrdí, že naše Galaxie obsahuje planety nehostinné pro život, protože obíhají kolem hvězd, které jsou příliš horké, příliš chladné, příliš nestabilní nebo existující po příliš krátkou dobu k tomu, aby na nich mohl vzniknout složitý život. Autoři tvrdí, že zatímco bakteriální život může být ve vesmíru poměrně běžný, složité mnohobuněčné a živočišné formy života musí být vzácné a inteligentní život velmi výjimečný.

 


 

 

První transistor emitující světlo (Jří Svršek)

Výzkumníci z Illinoiské univerzity v Urbana-Champaign jako první na světě vyvinuli první transistor emitující světlo (LET). Na rozdíl od konvenčních transistorů, které mají elektrické vstupní a výstupní hradlo, nový transistor LET má optické infračervené výstupní hradlo. Transistor LET je zhotoven z fosfidu india a galia (InGaP) a z arsenidu gallia (GaAs) místo z křemíku (Si) a germania (Ge) ve většině běžných transistorů. Přestože transistor LET vytváří světlo stejným způsobem jako diody emitující světlo LED, transistor LET je schopen světlo modulovat mnohem vyššími rychlostmi. Výzkumníci (N. Holonyak, Jr., [M1]) jsou schopni modulovat optický výstup transistoru LET s frekvencí 1 MHz, avšak teoreticky lze dosáhnout ještě vyšší rychlosti. Přestože je dosud příliš brzy předpovídat různé aplikace transistorů LET, zřejmě vzniknou hybridní součástky, které budou s vyšší rychlostí integrovat elektrické a optické obvody.

Zřejmě není náhodné, že členem výzkumného týmu, který vyvinul transistor LET, je vynálezce první optické diody LED (Holonyak) a autor světově nejrychlejšího bipolárního transistoru (Feng).


14.4.2004


Na kovu vše roste nejlíp :-). (JITA Splítková)

cytomatrixKonečně byla vytvořena matrice pro pěstování lidských kmenových buněk.

Tato matrice vznikla ve výzkumných laboratořích americké firmy Cytomatrix http://www.cytomatrix.com/. Jedná se o zcela nový způsob, jak napěstovat kmenové buňky vně těla člověka.

A přitom tento objev vědci učinili skoro náhodou (ovšem, jak říkal Louis Pasteur:"na náhody musí být člověk připraven") - objevili, že buňky se velice rychle množí v trojvrstvé uhlíko-kovové formě (uhlíkový je podklad a kovový je na něm nástřik), která se dříve používala v raketovém průmyslu. A pak, že vše nesouvisí se vším.


rust kostni dreneKoho a proč napadlo dát tuto formu pod mikroskop, jsem se nikde nedočetla, ale když už jednou pod tím mikroskopem byla, vědci na vlastní oči uviděli, že se struktura materiálu formy nápadně podobá něčemu, co důvěrně znají a to struktuře kostní dřeně. Vyzkoušeli tedy použít tento průmyslový materiál jako implantát kostní dřeně a s výsledkem byli spokojeni. Buňky opravdové kostní dřeně, ale i krve se v ní přímo bujaře množily.

"Na základě tohoto nás napadlo, že by tato matrice mohla být použita jako náhražka kostní dřeně při pěstování kmenových buněk vně těla člověka," řekl k tomuto objevu doktor Mark Pykett - jeden z vědeckých pracovníků firmy.

matriceV současnosti je možno léčit sedmdesát nemocí implantací kmenových (jinak také zárodečných či embryonálních) buněk čili je po nich velká poptávka a toto rychlo pěstování vyřeší jak poptávku, tak i etiku. Zárodečné buňky se daly v přírodě získávat například z embryí (což byl někde onen etický kámen úrazu), ale také z pupečníkové krve. Narozdíl od jiných buněk (i dalších druhů kmenových) - embryonální kmenové buňky se jako jediné, mohou vyvinout do libovolné formy- čili jen z nich jde léčit nebo vytvořit jakýkoliv lidský orgán, tkáň i krvinky. Další druhy kmenových buněk obsahuje i kostní dřeň, mozek, krev nebo pokožka dospělých jedinců i naše tuková tkáň.

O tom, že kmenové buňky skutečně mohou vytvořit jakýkoliv orgán, svědčí výzkum japonských genetiků -viz navazující článek .

 


Vypěstujeme si nové tělo? (JITA Splítková)

cevaJaponští genetici oslavují úspěch, jako první na světě "vypěstovali" z kmenových (zárodečných) lidských embryonálních buněk vlásečnicové cévy, které nejsou jen nějakou tkání podobnou cévám, ale mají identickou strukturu skutečné lidské cévní tkáně i její vlastnosti.

Ono "vypěstovali" znamená, že kmenové buňky namnožili ve zkumavkách a stimulovali je směrem k růstu cévní tkáně.

Do této doby se vědcům dařilo jen těmito kmenovými buňkami regenerovat nervové buňky a svalové buňky - japonský tým svým pokusem dokázal platnost tvrzení, že kmenové buňky skutečně budou moci "stvořit" celý nový orgán, protože jejich stvořená céva je již docela složitá "tělní součástka". Skládá ze dvou vrstev buněk - jedny tvoří vnitřní stranu cévních stěn a vyztužují vnější povrch cév, který je tvořen další vrstvou - svalovými buňkami.

Tento úspěch si připisuje kolektiv genetiků University Kyoto pod vedením profesora Kazuwa Nakao.

O totéž, čili o stimulaci kmenových buněk k vytvoření cév, se v roce 2002 pokoušeli výzkumníci MITu (Massachusets Institut of Technology www.mit.edu), ale nedosáhli až k vytvoření opravdové kapilární cévní tkáně. Jejich cévy sice byly způsobilé propouštět krev, ale měly jinou buněčnou strukturu- problém byl možná i v tom, že byly vypěstovány ne z lidských kmenových buněk, ale z embryonálních buněk myší (podle výzkumů má člověk k myši velice blízko a proto byly zvoleny právě myší zárodečné buňky).

Profesora Nakao a jeho tým teď čeká další fáze výzkumu. Budou testovat chování stvořených cév při srdečních záchvatech, při vysokém a nízkém tlaku a dalších srdečních a cévních nemocích. Tyto umělé i když vlastně přírodní cévy budou voperovávat myším trpícím kornatěním cév.

Doufejme, že takovéto výzkumy půjdou rychle kupředu a potvrdí se na sto procent, že nové tkáně půjdou vypěstovat a to třeba přímo v těle pacienta a bez nějakých vedlejších příznaků (mohlo by nastat, že by nové tkáně nekontrolovatelně rostly a rostly a člověk by najednou měl desatery játra).

Zatím byly myším po mozkové mrtvici pokusně implantovány lidské kmenové buňky do krevního oběhu nebo přímo do mozku a bylo pozorováno podstatné zlepšení poškozené tkáně i funkce jejich mozků. Zárodečné buňky se mění na požadovaný orgán až v tělní tkáni tohoto poškozeného orgánu. Tkáň si je upraví podle své potřeby a vyspraví jimi své poškození. Proces takovéto " orgánové vysprávky" trvá u laboratorních zvířat od sedmi do čtrnácti dní. Nezní to jako pohádka? A to prý jdou vypěstovat i nové zuby!

 

 

 


Výpočty v genové síti (Jiří Svršek)

Při hledání nových cest vývoje výpočetních zařízení Asa Ben-Hur (Stanford University) a Hava Siegelmann (Amherst) vyvinuli model genové sítě. Geny v něm fungují jako "počítačový program". Genové produkty v buňkách (proteiny) v něm fungují jako "paměť". Autoři ukázali, že tento model je svým výkonem srovnatelný s Turingovým strojem, obecným idealizovaným počítačem. Autoři dále porovnali svůj hypotetický genový počítač se standardními digitálními počítači a tvrdí, že chemické reakce lze využít pro implementaci Booleovy algebry a neuronových sítí. (Chaos, březen 2004)


13.4.2004


Rychle do Louvru! (Miloš Kaláb)

knihaPaní Ellen McBreenová už tři roky provádí turisty po Louvru, ale teprve v poslední době se jí začali ptát ve Velké galerii, zdali jsou na místě, kde zemřel kurátor. Takové otázky jsou inspirovány knihou “The Da Vinci Code” od Dana Browna - uměleckou záhadou, ke které došlo na půdě nejznámějšího muzea na světě. Vedení muzea netrvalo dlouho než dospělo k názoru, že poroste zájem o muzeum takovými otázkami a také o jejich vysvětlení a tedy rychle reagovalo. V polovině února byly zahájeny prohlídky pod názvem “Rozluštění kódu Da Vinciho”. Dnes jsou těmi, o které je největší zájem.

Kniha “Kód Da Vinciho” je “bestsellerem” podle týdeníku “Publishers Weekly”kniha již po dobu 53 týdnů a po svém přeložení do francouzštiny se stala jednou z nejprodávanějších knih ve Francii.

Paní McBreenová nechce z knihy nic prozrazovat, ale v amerických novinách “Detroit Free Press” sdělila o dvou a půl hodinové prohlídce toto:

• Velká galerie, kde byl kurátor zabit, má skutečně parketovou podlahu.
• Obraz od Caravaggia, který kurátor sundal velice snadno, váží ve skutečnosti 90 kg a je zavěšen na ocelových lanech. Bylo by zapotřebí Herkulovy síly pohnout jím, což by vedlo k tomu, že by měl kurátor méně síly, aby mohl být postřelen a utíkat chodbou, zanechat komplikované stopy k záhadě a potom zemřít.
• Brány, toalety a mnoho jiných místností, které jsou v knize popsány, ve skutečnosti neexistují, tedy aspoň ne na těch místech, na která je umístil autor Brown.
madonna• Da Vinciho obraz “Madonna ve skalách” (Madonna of the Rocks) není možné prorazit kolenem, protože je namalován na dřevě.
• Mona Lisa je určitě žena a nikoliv muž. Díky tomu, že Dan Brown vydal svou knihu, návštěvníci galerie věnují obrazu mnohem větší pozornost a prohlížejí si jej zblízka.

Témata uváděná v knize jako pohanské symboly v křesťanském umění, úloha Maří Magdaleny a teorie “posvátného ženství” (sacred feminine) jsou značně složitá. Paní McBreenová provádí své návštěvníky tak, aby jim porozuměli. Říká, že můžete přijít do muzea pouze se znalostmi z knihy, ale odejdete značně obohaceni vědomostmi o umění.



8.4.2004


O myších a lidech - lidstvo asi opravdu pochází z hlodavců (Miloš Kaláb)

genom_casopisPráce 27letého montrealského matematika Guillaumeho Bourqueho na Université de Montréal umožňuje genetikům, kteří spolehlivě rozluštili genetický kód jednoho zvířecího druhu, aby hledali genetické souvislosti s jinými druhy. Umožňuje to algoritmus, nazývaný ”multiple genome rearrangement” (MGR). O práci tohoto matematika, která se dostala na titulní stranu zvláštního čísla časopisu ”Genome Research”, věnovaného dokončenému genomu krysy, referoval kanadský reportér Randy Boswell.

Tímto výzkumem se zvýšila  pravděpodobnost tvrzení, že lidstvo se vyvinulo z drobných hlodavců, kteří se na Zemi objevili ještě v době dinosaurů. Program umožňuje odhalit, jak se v minulosti přestavovaly geny a jak dávnověcí tvorové v průběhu věků mutovali až vznikla jejich dnešní rozmanitost.

Dokončení prací na objasnění genomu krysy bylo oznámeno současně časopisem ”Nature” a ”Genome Research”. Tím získali badatelé třetí genetický profil, aby jej mohli srovnávat s lidským a myším genomem. Nyní se pracuje na genomech psa, kočky, opice a několika dalších savců. Nový algoritmus umožní navrhnout nový ”strom života”, který bude ukazovat, kdy se od sebe oddělily jeho jednotlivé větve.

Pan Bourque přirovnal svůj algoritmus k programu, který by přesně ukázal, jak došlo k promíchání sady 52 hracích karet. Jenže ve skutečnosti se jedná a tři sady, každá s miliony kódů, které charakterizují myš, krysu a člověka. Reorganizování genů trvalo 90 milionů let. Při tom může pan Bourque říci, které ”karty” jsou ještě na svých původních místech a také může určit, jak se pohybovaly ostatní ”karty”. Podle toho vypadá předchůdce lidí jako nějaký hlodavec - a přestože to asi byl hlodavec, jeho organizace genů se zdá bližší lidskému genomu než genomům myši a krysy.

Pan Bourque řekl: ”Podíváme-li se na chromozóm X v dnešním lidském, myším a krysím genomu, vidíme, že se příliš nezměnil za posledních asi 80 milionů let. Jinou pozoruhodností je to, že právě tito tři savci - člověk, myš a krysa - jsou vzájemně postaveni jakoby v dokonalém trojúhelníku - vzdálenost mezi člověkem a krysou je téměř stejná jako mezi krysou a myší. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, jsou tedy myši a krysy podobně vzdáleny samy od sebe jako jsou vzdáleny od člověka”.

Jeden ze spolupracovníků pana Bourqueho, pan Pavel Pevzner na kalifornské univerzitě, dodal, že krysínature genom ukazuje, že asi 40% dnešního savčího genomu bylo zděděno téměř beze změny od jediného společného předchůdce. Těch 40% je podle pana Pevznera zodpovědné za to, že jsou mezi všemi savci určité podobnosti a to i u druhů tak na první pohled odlišných, jako je člověk a myš.

  

linky:

http://www.genome.org/cgi/content/full/12/1/26

http://www.crm.umontreal.ca/~bourque/cv/bourque_resume.html

http://www.nature.com/nature/focus/ratgenome/

 

 


Mikrokapalinové stroje (Jiří Svršek)

Mikrokapalinové stroje, které se samy upravují a mohou měnit své uspořádání, vytvořil společný tým vědců Severozápadní univerzity, polské firmy ProChimia a Harvardské univerzity. Tyto stroje většinou představují mikrorotory, které plní řadu úkolů v kapalném prostředí, jako je přemístění nebo třídění plovoucích částic, mikroreaktory, v nichž se mísí sloučeniny nebo probíhá mikrokrystalizace. Mikrorotory vznikají v malých formách a pak jsou přeneseny na rozhraní vzduchu a kapaliny, kde jsou upevněny a roztočeny pomocí elektromagnetů umístěných pod tímto rozhraním. Změnou magnetického pole mohou mikrorotory zaujmout nové uspořádání a provádět nové a nové úkoly. Mikrorotory mají průměr asi jeden milimetr, avšak mohou být ještě menší. Na rozdíl od konvenčních strojů mikrorotory nemají žádné pevné úhly a pohybují se prakticky bez tření. (Grzybowski et al., Applied Physics Letters, 8. března 2004, kontakt: Bartosz Grzybowski, [M1] nebo George Whitesides, [M2])



Vysokorychlostní barevný telegraf (Jiří Svršek)

Společnosti v tržním prostředí telekomunikačního průmyslu se snaží vyrobit komponenty, které by měly vysokou přenosovou rychlost, nízkou cenu, nepatrnou spotřebu energie, malou velikost a úzkou šířku pásma (rozsah vlnových délek, v němž je vysílán užitečný signál). Novým trendem na telekomunikačním trhu od konce 90. let 20. století je vytvořit komponenty, které by integrovaly několik částí, jako jsou vysílače a přijímače. To platí zejména pro nedávno vyvinuté optické vysílače na čipu.

V 19. století digitalizovanou informaci přenášel telegraf po kabelech. V 21. století digitalizovanou informaci přenášejí optické vysílače. Tyto vysílače slučují laditelný laser (analogie přenosu telegrafního signálu) s modulátorem (analogie obsluhy telegrafního klíče), který moduluje datový signál do výstupu laseru předtím, než je vyslán optickým vláknem.

Na zasedání OFC (Optical Fiber Communications) o komunikaci optickými vlákny, které se konalo v únoru 2004 v Los Angeles, Yuliga A. Akulova ze společnosti Agility Communications, Inc. v Santa Barbara oznámila nový jednočipový optický vysílač, který pracuje s rychlostí 10 Gb/sec, tedy čtyřikrát rychleji, než předchozí zařízení. Tento vysílač používá 100 různých kanálů (barev). Nový vysílač v sobě obsahuje na jediném 4 mm velkém čipu Braggův zrcadlový laser (výsledný paprsek laseru v něm vzniká opakovanými odrazy od skupiny jemných mřížek), a Machův-Zehnderův modulátor, v němž se laserový paprsek rozděluje do dvou paprsků, které jsou vyslány různými vlákny a po příjmu jsou sloučeny. Konstruktivní nebo destruktivní interference sloučených paprsků pak odpovídá dvěma binárním stavům. [X1]

Odkazy a literatura:

[I1] From: physnews@aip.org (AIP listserver) PHYSICS NEWS UPDATE. The American Institute of Physics Bulletin of Physics News. Number 676. March 10, 2004 by Phillip F. Schewe, Ben Stein.


6.4.2004


Sportovec (JITA)

vision

 

Robotek na tento týden je fešák jménem Visi'ON stvořený na Ósacké universitě (University of Osaka). Je to sportovec určený pro olympijské klání na robotechnické olympiádě. Váží 2.5kg, měří 96cm a doslova "vidí i za sebe" aniž by musel otáčet hlavu - to mu umožňuje speciální čidlo.

Zdroj: itmedia.co.jp

 



Chladnička pracující bez elektřiny. (JITA Splítková)

Jaké jsou v tom fígle? Jen a jen přírodní zákony.

Takovouto chladničku, pracující na základě přírodních zákonů a bez potřeby elektřiny vynalezl Nigeriecchladnice Mohammed Bah Abba. Za tento svůj stoprocentně ekologický přírodní domácí spotřebič získal prestižní cenu Rolex Award, která znamená finanční prémii 100 tisíc dolarů.

Spotřebič byl nazván "nádoba v nádobě" (Pot-in-pot), protože se vlastně opravdu jedná o nádobu v nádobě - něco jako ruské Matrjošky.


chladniceDo velké hliněné nádoby se vloží menší. Mezera mezi nimi se zasype navlhlým pískem a na vrch se místo pokličky dá vlhký látkový hadr nebo nějaká cupanina napodobující látku a vyrobená z vláken místních rostlin. Pokud čekáte ještě něco, nečekejte. To je vše. Ostatní vykoná fyzika. Protože jakmile se začne z písku a hadru odpařovat voda - ta začne odvádět s sebou i vysokou teplotu uvnitř chladničky a chladící pomocník pro hospodyňky je na světě. A laciný. Pro nás je to pouze úsměvná hříčka, ale pro Nigerijce, kde 90% obyvatelstva nemá v domácnosti zavedenou elektřinu, to je super věc.


Zdroj:

http://science.slashdot.org/science/04/04/05/021244.shtml?tid=126

http://www.rolexawards.com/special-feature/inventions/abba.html


31.3.2004


Skelné kovy (Miloš Kaláb)

titulek článkuAmerický časopis "Discover" přináší v dubnovém čísle 2004 článek Brada Lemleyho o novém typu kovových slitin. Co je na nich zajímavého? Profesor William Johnson na kalifornské technice Caltech v Pasadeně předvádí kuličku z takového kovu. Spouští ji z výšky asi 60 cm na podložku vyrobenou ze stejné slitiny. Kulička se odráží a znova padá a tak neustále dokola - po dobu 77 sekund."Když použijete kuličku z obyčejné oceli, skočí třikrát nebo čtyřikát a jekonec představení", říká profesor.

V typických amerických sci-fi filmech z doby kolem r. 1950  vědečtí pracovníci, kteří měli příležitost zkoumat právě přistálý létající talíř, vyprávějí vysokým armádním důstojníkům, že je ten talíř z takové hmoty, jakou lidstvo vůbec nezná - nedá se ohýbat, řezat, vrtat a dokonce ani poškrábat. Nyní, v r. 2004 má lidstvo takovou hmotu a zkoumá, jak ji ještě vylepšit. Vždyť by se hodila nejen na vojenské tanky Abrams a na stihačky F-16, ale i na výrobu jízdních kol.

Až do padesátých let minulého století byl naprosto zřetelný rozdíl mezi kovy a sklem. Kovy při chlazení krystalizovaly, kdežto sklo tuhlo v amorfním stavu. Je tedy sklo vlastně ztuhlá kapalina. V padesátých letech vytvořili němečtí pracovníci tenké vrstvičky cínu a olova tím, že velicerychle ochladili jejich páry (americký časopis uvádí rychlost "1 trilionustupňů Fahrenheita za sekundu"). Takové filmy ale krystalizovaly přiteplotě -40°F (což je shodou okolností -40°C). [Normální cín také mění za nízké teploty svoji formu, což mělo v minulosti mnohokrát tragické následky].

K dalšímu vývoji došlo v r. 1959, kdy Belgičan Pol Duwez vytvořil na kalifornské technické univerzitě Caltech rychlým chlazením slitinu zlata a křemíku, která zůstávala amorfní při normální teplotě v místnosti. Jednalo se  opět o velice tenký film, protože silnější vrstvičku taveniny není možné dostatečně rychle ochladit.

V r. 1990 založili japonští pracovníci na Tohoku Univerzity pod vedením Akahisy Inoueho své pokusy na teorii Davida Turnbulla ( Harvardská univerzita) a vytvořili skelné kovy o tloušťce až 6 mm. Podmínkou bylo, aby se jeden z kovů ve slitině odlišoval od toho nejbližšího velikostí atomů aspoň o 12%. Jedná se o tak zvaný "Confusion Principle" (Princip zmatku) podle něhož se nedokážou tak odlišné atomy uspořádat do krystalické mřížky.

Potom se do studia skelných kovů (glassy metals) pustil William Johnson. Původně chtěl studovat na Caltech fyziku atomových částic, ale známý genius v tomto oboru, Richard Feynman, ho od toho úmyslu odradil dlouhou přednáškou na téma, jak přeplněno je v tom oboru. Prakticky zaměřený Johnson tedy navštívil kalifornského Belgičana Duweze a připojil se v sedmdesátých letech k jeho skupině. Již tehdy bylo zřejmé, že by mohly mít amorfní kovy neočekávané vlastnosti. Pol Duwez tehdy připravil extrémně"měkké" magnety, t.j. magnety, které velice snadno mění svou polaritu.Někoho potom napadlo vložit je do jáder transformátorů a tím snížit přenosové ztráty o 50%. Firma The Allied Signal Company je začala vyrábět v sedmdesátých letech a dnes jsou v každém hrncovém transformátoru na sloupech kolem silnic.

Williama Johnsona lákala možnost vyrobit velké kusy amorfního kovu a práce na prášcích a filmech. Typická slitina dvou kovů se skládá ze dvoudruhů atomů, které při chlazení společně vytvářejí krystalickou mřížku.Styčné plochy krystalů jsou místy, kde může docházet k deformacím včetně oxidace a koroze. Vnesení dalšího kovu s podstatně odlišnou velikostí atomů naruší mřížku do té míry, že je tvorba krystalů znemožněna. Takové kovy by měly vlastnosti požadované moderní technologií a co je hlavní, nerozhodovala by o jejich existenci rychlost chlazení taveniny.

Od roku 1992 míchal Johnsonův student Atakan Peker pět prvků (zirkonium, titan, nikl, měď a berylium), z nichž se v nejrůznějších poměrech vyráběly série slitin. Po deseti měsících se dostavil první úspěch - slitina ochladla na pokojovou teplotu a vypadala jako sklo - se zrcadlovým leskem. Bylo dosaženo průlomu. Z té správné směsi by se byl dal odlít blok tlustý 50 mm. Během příštích 6 měsíců vyrobili Peker a Johnson několik set různých slitin, z nichž nejslibnější pojmenovali Vitreloy. Nejhouževnatější titanové slitiny mají pevnost v tahu kolem 175,000 liber na čtvereční palec(kolem 12 tun na cm čtvereční), ale stejný hranol nové slitiny unese 300tisíc liber. Bohužel  původní slitina měla nepříjemnou vlastnost, ve které se podobala sklu - tříštila se podobným způsobem. Pan Johnson začal usilovat o zlepšení této vlastnosti a v roce 2000 vyrobil Liquidmetal2. V něm je 80% materiálu v amorfní formě a 20% je ve formě krystalické. Přirovnal funkci krystalů ve slitině ke koňským žíním, které se kdysi přidávaly do omítky, aby ji zpevnily.

Prvním komerčním výrobcem je firma Liquidmetal Technologies s ředitelstvímv Kalifornii a výrobnou v Jižní Koreji. Přestože je nová slitina velice drahá, firmě jdou obchody velice dobře, protože slitinou pokrývá levnější kovy. Například u elektrárenských kotlů bylo třeba měnit trubky každých 6 měsíců zatímco trubky pokryté novou slitinou fungují u firmy CogentrixEnergy v Severní Karolíně od r. 1992 bez potřeby oprav. Golfové hole ze slitiny jsou na americkém trhu od r. 1998 (prodalo se jich 40,000). V článku se uvádí, že povrch takové hole funguje jako trampolína a uděluje golfovému míčku po úderu další ráz zatímco se v holi z titanu vytvoří malinký trvalý důlek. Podobně skvělé jsou tenisové rakety. Jenže  pro nemocné lidi jsou snad důležitější vlastnosti umělých kloubů. Přestože je slitina mnohem dražší než titanové krystalické slitininy, odlitky již není třeba brousit (bylo by to velice obtížné) a odlitý skalpel má vynikající ostří.Co se ale týká holicích žiletek, jsou názory, že by je asi nikdo nechtěl vyrábět, protože by vydržely ostré po dobu asi jednoho roku. Článek uvádí dlouhý seznam vojenské techniky od protipancéřových nábojů přes různéletecké a námořní tříštivé bomby.

Podle profesora Johna Perepezka na Wisconsinské universitě mohou malé přísady kovů ze skupiny vzácných zemin značně snížit cenu skelných kovů. Dokud je jejich cena kolem 30 amerických dolarů za kilogram, mají slitiny použití jen jakožto "butikové" zboží. Jakmile klesne jejich cena na 4 až 6 dolarů za kilogram, jejich použití se bouřlivě rozšíří, takže budou podle Josepha Poona brzy všudy přítomné. Profesor Poon již takové kovy o tloušťce jednoho centimetru vyrobil na Virginské univerzitě. Ovšem dosud tají jejich složení. Zmínil se však o počítačovém modelování takových slitin jakožto způsobu k rychlejšímu získání potřebných údajů. Profesor Johnson předpovídá skelným kovům vynikající budoucnost.

Další odkazy:

http://www.andrew.cmu.edu/user/bgw/motm/cit.htm

 

http://www.arris-intl.com/customer/Papers/remetalspaper.html


http://palimpsest.stanford.edu/byform/mailing-lists/cdl/1998/1218.html

 

články Miloše Kalába najdete i v rubrice Kunskamera


25.3.2004


Nový stavební prvek v architektuře - "průhledný" beton. (JITA Splítková)

Nejedná se o nadsázku nebo nějaké skleněné cihly čili Luxfery, ale opravdu o "normální" nový typ betonu, i když vlastně sklo v něm je. Ono sklo jsou optická vlákna.

Vynálezce, architekt Áron Losonczi k průhlednosti šedého monolitního betonu využil světelné vodivosti optických vláken. Ta vkládá do forem a zalévá betonem… a to je vlastně vše až na jeho patentem chráněný fígl, jak vkládat a zalévat. Nový materiál a firmu Losonczi nazval LiTraCon a svůj nový beton představil už na výstavách po celé Evropě a v současnosti se chystá k prodeji již hotových bloků.

Je to opravdu stavební materiál jako z pohádky. Bude vytvářet v pokojích jemné, decentně zářící krajky a to všude - na stěnách, stropech i na podlaze. Přízračná světelná podívaná bude i vně staveb, pokud budou zevnitř dostatečně osvětleny. Jemnost světla ještě umocňuje těžkopádnost betonu, která v tomto případě, je světlem hodně potlačena.

http://www.litracon.com/


21.3.2004


Je jaro! Obrázek z Itálie. (Nina Ruzó)

Symbolem jara je na jihu slavnost citrónů a s ní spojená sklizeň citrusových plodů. Jde skutečně o velkolepý svátek. Občané Mentonu a okolních měst stavějí obrovské pohádkové stavby z pomerančů a citrónů a soutěží o nejkrásnější exponát. Další desítky citrusových kompozic zdobí alegorické vozy, které jedou v průvodu mezi kapelami, pochodující mládeží a místními spolky. Nechybí ani tisíce sprayerů, kteří po lidech a vozech stříkají téměř neškodné, rychle tuhnoucí barevné provázky, které se dají vyčesat i z vlasů. Možná si pomyslíte, že se tu velmi plýtvá vzácným ovocem. Jenže pomeranče a citróny jsou zde úplně běžnými plody a zdánlivé plýtvání je plně uhrazeno. Desetitisíce návštěvníků, kteří denně přijíždějí na slavnost, přinášejí městu kromě kolapsu dopravy i obrovské zisky. Vstupenky za 14 euro jistě všechny náklady pokryjí. Plody jsou navíc upevňovány pomocí pásky. Nejsou tedy propíchnuté a nekazí se. Vydrží i několik týdnů.

U nás by se podobná stavba dala postavit snad jenom na podzim a z jablek. Před moštováním by nám udělaly další radost. Podnikavec by na tom možná i vydělal…




                              19.3.2004


Neúplatní hlídači (JITA Splítková)


chuvaKorejská firma Mostitech vám za pouhých $850 dodá osobního strážce. Ano, je to tak. Co na tom, že má pouhých 50 centimetrů a dvanáct kilo. Záleží až tak na vzhledu? Smějete se? Smějte se. Hlavní je, jakou odvádí práci. A makat -to maličký strážce umí. Nepředstavujte si, že vybouchá vaše dlužníky, či věřitele nebo partu výpalníků. Tento strážce je takový mírumilovný, jezdí po domě a očkama -kamerama zaznamenává, co se kde děje. Když třeba někde hoří, hned volá na mobil svého pána. Tohoto strážce zároveň může použít i jako chůvu k dětem - umí je zabavit, čtouc jim knihy. V červnu bude tento klenot do domácnosti již v prodeji, jen se obávám, že ne v ČR. Stejně neumí Česky a jestliže by se k vám vloupali zloději, tak byste byli ještě o 850 dolarů lehčí. Nebo myslíte, že by je ten ťuňta zahnal? Zloději možná nesledují trendy v robotických strážcích, takže by se mohli domnívat, že máte v domě mimozemšťana a utekli by. :-)

Prameny www.mostitech.com

 

 

robocopMezi studenty University vědy a techniky v Honkongu (HKUST) byl vyhlášen konkurz na vytvoření robota - policajta. Co se studentům podařilo zkonstruovat vidíte na obrázku (vítěz je uprostřed). Jméno má samozřejmě klasické a dalo by se říci konvenční -ROBOTCOP. Tento policajt by našeho ministra Grosse přišel na $38,5 tisíc (kolik to dělá v korunách si částku vynásobte současným kurzem). Ovšem měl by výhodu - je neúplatný a samozřejmě není citově ovlivnitelný ani se nenechá unést emocemi.

A jaké využití pro svého policajtíka našli honkongští studenti? Hlídá jejich universitní městečko a dětem přednáší o tom, jak se mají podle práva chovat a jaká mají zase oni práva.

 

 


                                             15.3.2004


Víceúrovňová molekulární paměť (Jiří Svršek)

V konvenčních paměťových buňkách je bit informace buď 0 nebo 1. V hypotetických kvantových počítačích bit může mít současně hodnotu 0 a 1 s určitou pravděpodobností, avšak rozumné použití tohoto konceptu je ještě roky vzdáleno. Jednou z možností, jak uložit více dat v pevném úseku datového zařízení, než zvětšení velikosti buňky, je uložit do paměťové buňky více než jeden bit informace. To je jedním z cílů molekulární elektroniky (nebo "moletroniky"). Jedna z možností ukládání informace je ve formě nábojových oblastí umístěných v několika aktivních místech jedné molekuly. Společný tým UCS a NASA Ames Space Research Center v tomto směru dosáhl prvního úspěchu. Vytvořil chemickou paměť, jejíž paměťová buňka má tři různé bitové stavy, tedy celkem 23 různých úrovní. Tato víceúrovňová molekulární paměť pracuje nabíjením a vybíjením "molekulárních vláken", která se skládají z molekul (připojených podél nanovlákna) v různých chemických redukovaných nebo oxidovaných stavech. Informaci uloženou v této paměti lze číst vzorkováním elektrického odporu nanovlákna. Připojené redukované nebo oxidované molekuly pracují jako chemická hradla pro řízení počtu elektronů v nanovláknu. Při testech se podařilo udržet zapsaná data po dobu asi 600 hodin ve srovnání s několika hodinami jednobitových molekulárních pamětí. Výzkumníci (kontakt: Chongwu Zhou, USC, [M3]) nyní pracují na vytvoření paměťových čipů, které by používaly tento princip. Hustota dat na čipu by mohla dosáhnout až 40 GBit/cm2. (Li et al., Applied Physics Letters, 15. března 2004)


 

motorkarĎábelský jezdec - nejezdec nebo duch. (JITA)

 

Skupina konstruktérů a vývojářů pod soutěžním názvem Blue Team z Robotic Infantry Inc. z Berkeley sestrojila stroj GhostRider, se kterým chtěla vyhrát v soutěži robotů DARPA Grand Challenge.Tato soutěž se jela 13.3.2004 (obrazová galerie: http://www.grandchallenge.org/gallery/).

Její - tedy podle "modrých", největší favorit, nebyl klasický jezdící robot, ale jejich GhostRider -samojezdící motocykl (Ovšem co je klasický robot? Robot je de facto každý automat a i výroba je plná klasických robotů, kteří nejezdí vůbec…).

Konstruktérům se jejich stroj jevil úplně ideální a věřili si, i když zatím je v historii robo- vozítek podle všeho prvním a jediným jednostopým samohybem - vždy zatím jezdily a jezdí bez řidičů čtyřkoláci. Trať vedla z Los Angeles do Las Vegas a soutěžící ji měly zvládnout do deseti hodin.

A jak to pro samojezdící motorku dopadlo? Špatně. Odstoupila už ze startu. Nutno podotknout, že nebyla jediná. Vítězi se stali Red Team z Carnegie Mellon University s vozítkem Sandstorm - Hummer.redteam.jpg (11074 bytes) http://www.redteamracing.org/. Ovšem i tento automobil-robot cíl zdaleka neviděl ujel 7.4 míle než zkolaboval. Ještě se neví kolik ujel auto-robot číslo 23, ten totiž hned po startu začal kroužit a kroužit…ne, už nekrouží, momentálně je v opravě.

Komu a k čemu posloužila tato jízda řidičů - duchů? Pořádala ji DARPA takže odpověď je jasná: Armádě a k jejím úkolům. Do roku 2015 mají totiž zelení mužíci od kongresu USA nařízeno, zajistit pohyb vozidel po území nepřítele bez posádky. Vojenská vozidla musí být ve válce navigována z bezpečné vzdálenosti. V tomto případě nějak nad těmi roboty-vojenskými auty nejsem nadšená - odlidštění, již tak nelidských válek může být katastrofální.

Celou startovní listinu i s výsledky a popisy jízdy závodníků najdete na: http://www.darpa.mil/grandchallenge/media_news.htm

A jednotlivá vozítka podle pořadí můžete vidět na tomto blogu:

http://www.lostfocus.de/archives/2004/03/13/darpa-grand-challenge/

 


starší aktuality od r 2003  do 3.3.2004 naleznete zde

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 




rozlišení monitoru pro správné zobrazení stránky je 1024x768 bodů.

 

 

 

Vážení čtenáři,

Magazín eF-Futurologie je nekomerční webový projekt, prosím o dodržování následujících pravidel:

Autoři svolují k volnému nekomerčnímu šíření a využití původních textových materiálů pouze s uvedením zdroje -www.futurologie.cz a jména autora. Zároveň já osobně souhlasím s nekomerčním využitím svých autorských grafik a autorských fotografií s podmínkou uvedení zdroje a mého autorství. Pro ostatní užití kontaktujte mě na jita@ufo.cz. Děkuji
© JITA Splítková - autorka projektu.



    LIDÉ:
Monografie o chytrých  lidech, kteří změnili budoucnost najdete ZDE.

OSOBNOSTI  DNEŠKA:

crist

Nedávno (duben 2004)definitivně odešel do důchodu nejstarší zaměstnanec na světě. Nejstarší? Kolik mu to mohlo být? Osmdesát? Devadesát? Sto? Ani jedna odpověď není správná. Je mu 104 let a ani v důchodu nemíní nějak lenošit.

Kdo je tím skutečně čiperným staříkem? Vědec - chemik Ray H. Crist. Jeho povolání v souvislosti s jeho věkem a aktivitou vyvolává asociace na alchymisty a kámen mudrců. Navařil si nějaký ten elixírek? Doktorem chemických věd se stal už v roce 1926, v čtyřicátých letech se účastnil vývoje atomové bomby v projektu Manhattan… I v současnosti Ray Crist pokračuje ve své vědecké práci a zrovna tak, jako jeho mladší kolegové, publikuje výsledky svých výzkumů ve vědeckých časopisech. Jeho poslední článek je studie o očistě půdy od škodlivých látek prostřednictvím rostlin, jejíchž kořeny tyto látky vstřebávají do svých "těl" prostřednictvím vody.

On sám svoji vitalitu vysvětluje : "Když máte cíl, a máte touhu po jeho dosažení, pracujete, abyste ho dosáhli. Já ještě pořád pracuji, abych ho dosáhl, ještě jsem nedosáhl všeho, co chci."


snyder

Profesor Solomon Snyder (Johns Hopkins University ) se v současné době zabývá neurotransmitery a také vlivem drog na mozek. Na toto téma vydal v roce 1996 knihu Drogy a mozek.


 


candace

Neurobioložka Candace Pert (Georgetown Univeristy Medical Center ) před několika lety vydala ve světě vědy velice kontroverzní knihu Molekuly z emocí Molecules of Emotion (1997).
Zde dokazuje, že neuropeptidy, tj. chemické látky aktivované emocemi, jsou myšlenky převedené v hmotu. Naše emoce fyzicky přebývají v těle a působí na buňky a tkáně. Dr. Pertová píše:… ve skutečnosti není možné oddělit mysl od těla, protože stejné buňky, které vytvářejí a přijímají emocionální chemické látky v mozku, se nacházejí v celém těle. Tělo někdy reaguje emocionálně a vytváří emocionální molekuly, dokonce ještě dřív než mozek zaznamenal nějaký problém. Vzpomeňte si například, jak často vaše tělo reaguje na hlasitý zvuk dřív, než o tom stačíte přemýšlet.

Rozhodně to jsou zajímavé teorie a nezaslouží si ani výsměch nebo zametení pod vědecký stůl, ale ověřování.

 


 

 

 

 

Pravidelně doplňovaná encyklopedie historie robotů a jejich tvůrců

 

 

Grafiky, Webdesign & webmaster JITA Splítková
JITA Splítková

              

 


 

TOPlist