aktualitylogo.jpg (168905 bytes)
 

Jistě si pamatujete jak tady byl na návštěvě japonský premiér a přivezl si robota-androida ASIMA. Jak se díváte na takovouto podobu robotů? Souhlasíte nebo vás spíš mrazí po zádech při pomyšlení, že za pár let budetet mít doma umělého skoro člověka? 

ANKETY_31705.gif (377 bytes)

 

 


      občasník         aktuality-archiv           mozek           roboti         virtuworld









































    Přidat do oblíbených

FUTUROLOGIE_21240.gif (363 bytes)

Pro nové nezapomínejme na stará moudra: Machiavelli, z knihy Vladař
- Lidé klidně ublíží tomu, koho milují, protože láska je morální závazek a ten pro svůj prospěch klidně poruší. Právě proto, že jsou špatní a slabí. Ale strach z trestu je přece jen drží na uzdě.
- Jen ať se nikdo nepokouší toto mé tvrzení vyvracet omšelým pořekadlem “Kdo staví na lidu, staví na písku”. Je totiž platné pouze tehdy, když nějaký příslušník vyšších vrstev očekává, že ho lid osvobodí, začnou-li ho pronásledovat nepřátelé nebo úřady. V takovém případě se nutně musí zklamat, jako se stalo bratřím Gracchům nebo panu Giorgiovi Scalimu ve Florencii. Jiná je však situace, kdy na lid spoléhá vládce, který dobře svůj stát spravuje, je neohrožený, předvídavý a umí si v nouzi poradit a pro své plány získat občany. Ten může pevně počítat s tím, že ho lid nikdy nezklame, a pozná, že položil skutečně pevné základy.

- Vyvolenec mocných se obvykle udrží daleko obtížněji než ten, kterého si vybral lid. Ten první má totiž kolem sebe spoustu lidí, které musí pokládat za sobě rovné, a tudíž jim nemůže rozkazovat a vládnout, jak by chtěl a potřeboval. Představitel lidu vládne sám a kolem sebe má jen velmi málo těch, anebo spíš nikoho, kdo by nebyl ochoten ho poslouchat. Kromě toho mocným nemůže vycházet vstříc bez křivd na mnoha ostatních, zatímco lidu může vyhovět směle, protože jeho cíle jsou přáním většiny. Bohatí vždycky chtějí a mají potřebu utlačovat, kdežto lid se utlačování brání. Prostý lid je v početní převaze a s násilím by vládce daleko nedošel. , zatímco boháčů je málo, lehčeji je zvládne. Nejhorší, čeho se panovník může nadít od lidí, je ztráta důvěry a přízně, bohatí však mají prostředky, aby zorganizovali odboj, protože vědí, jak na to, mají přehled a umějí si najít spojence tam, kde kyne největší naděje na úspěch. Lidu se vládce zbavit nemůže, bohatých ano. Jednoho odstraní, druhého vyzvedne, nebo jen na čas někoho potlačí a po určité době ho zas omilostní podle potřeby.

- K tomu, co jsem právě vyložil, bych rád uvedl dva příklady: Franceska Sforzu a Cesara Borgiu. Francesco Sforza se zcela po právu povznesl pro svou velkou udatnost a obratnost až na knížecí stolec a stal se milánských vévodou, i když ho to stálo nemálo úsilí při překonávání těžkostí. Zato Cesare Borgia, obecně zvaný vévoda Valentino, se vyšvihl díky svému otci. A když ho štěstí opustilo, přišel i o moc, ačkoliv nic nezanedbal a dělal všechno, co má rozumný, moudrý a opatrný muž dělat, aby zapustil kořeny v zemi, kterou získal zbraní a štěstím někoho jiného.

 

Není-li   u článku uvedeno  jméno autora ,  v tom případě autorkou všech zde publikovaných českých textů a anket je moje maličkost JITA Splítková

Budu se snažit, aby Aktuality   vycházely pravidelně každé úterý (popřípadě ve středu nebo každý den, když budu mít cas)

Zde jste  v archivu Futurologie - aktuální Aktuality :-) naleznete zde


aktuality z 3.3.2004


Zajímavosti ze světa digitálů, mobilů a robotů (JITA)

Kyocera SL300R T v módní černé

kyocera_black.jpg (9636 bytes)Japonská firma podlehla přání zákazníků a populární digiťáček SL300R 3.2MP (3krát optický zoom a cena $499.99) začala vyrábět v černé. Je rovněž, jako stříbrná verze, vybaven, podle mne nejlepší optikou na světě, a to Carl Zeiss a jeho černé tělo je zkonstruováno z hořčíku. Do prodeje bude dán v první polovině března,kyocerastribro.jpg (4386 bytes) to znamená za několik dní.

www.akibalive.com

 

 

Na mobilu je Nuvo

Firma ZMP Inc. Světu představila dalšího humanoidního robota (že ZMP je japonská firmazmpnuvo.jpg (13457 bytes) skoro netřeba dodávat :-)).

Pojmenovali jej Nuvo, měří 39 centimetrů a váží 2.5kilo a sotva se narodil, už chodí. Robot může být ovládán mobilním telefonem nebo přímo prostřednictvím hlasu. A je celkem u takovýchto robotů běžné, že mají zabudovanou kameru, má ji i Nuvo.

http://www.zmp.co.jp/e_home.html

http://www.akibalive.com/

 

 

Bílá je všude kolem a i na mobilu

KDDI a Okinawa Cellular Phone oznámili novou řadu mobilů INFOBAR nazvanou ANNIN - ta se vyznačuje bělostí, prý je to první celobílý mobil snad dokonce na světě (to nedovedu posoudit). V prodeji budou začátkem dubna (tedy v Japonsku, jak u nás nevím. Zde asi k dostání nebudou, ale kdo by chtěl bílý mobil? Napadlo mě, že možná nevěsty.) Zabudovaný digitální fotáček také asi netřeba připomínat, stává se už u nových luxusních mobilů samozřejmostí. Více na.

http://www.japancorp.net/Article.Asp?Art_ID=6692

 

 


 

Místo pro ženu: Vesmír (Miloš Kaláb)

Nejnovější 3. číslo amerického měsíčníku DISCOVER přineslo na 78. straně velký snímek Valentiny Tereškové jak cvičí v kosmonautickém obleku jídlo ve stavu beztíže. Snímek byl použit jako ilustrace k celostránkové recenzi knihy "Almost Heaven: The Story of Women in Space" (Téměř nebe - příběh žen ve vesmíru). Autorkou knihy je Bettyann Holtzmann Kevlesová. Kniha vyšla v nakladatelství Basic Books a její cena je US$25.95. Autorkou recenze je Sharon Bertsch McGraynová.
Bývalí "macho" vojenští zkušební piloti otevírali lidem cestu do vesmíru. Na zemi zůstávaly ženy, které měly podobné kvality, jenže se musely velice těžce prosazovat, aby je dokázaly.
Edward Teller, "otec vodíkové bomby", prohlásil před americkým Kongresem krátce po té, co Sovětský svaz vypustil družici Sputnik v r. 1957: "Všemi astronauty by měly být ženy, protože mají menší hmotnost a více smyslů". Naneštěstí bylo takových osvícených názorů velice málo v době, kdy začínalTereskova.jpg (4583 bytes)
americký vesmírný program. Typičtější byl projev raketového odborníka Wernhera von Brauna, který nazval hypotetickou astronautku "110 librami ... rekreačního zařízení". Později se vyjádřil astronaut Michael Collins ještě méně vhodně. Jakožto třetí člen týmu Apollo 11 se věnoval snění s otevřenýma očima zatímco čekal na Neila Armstronga a Buzze Aldrina než se vrátí z měsíčního povrchu. Představoval si, že by mohla být jeho vesmírná loď v budoucnu "obsazena tisícem žen se 2000 ňader, která by se krásně kulila na všechny strany a skvostně se chvěla v odpověď na každý pohyb těch žen ve stavu beztíže".
Zatím se v Sovětském svazu pracovalo na naprosto odlišné vizi. Snilo se o socialistických kolóniích ve vesmíru - a tedy v r. 1963 poslali Rusové se svou šestou posádkou na oběžnou dráhu i pilotku Valentinu Těreškovou. Američanky musely čekat dalších 20 roků než se dostala astrofyzička Sally Ridová na palubu návratné lodě "Challenger". Zatím si ale mohly ostatní Američanky aspirující na roli astronautky nannejvýš hrát s panenkou "Astronaut Barbie" nebo se jít podívat na nepříliš oblečenou Jane Fondovou, která ve filmu "Barbarella" (r. 1968) pilotovala vesmírnou loď vyloženou kožešinami na své misi zlikvidovat zločince na planetě Tau.
Kniha "Almost Heaven" ukazuje úsílí žen, které už trvá několik desetiletí, o dosažení stejného postavení jaké mají muži, tedy jakožto plnoprávné účastnice v americkém vesmírném programu. Autorka Kevlesová připomenula, že každá žena čelila dvěma velkým problémům: jedním z nich je samotné riziko cesty do vesmíru a druhým problémem je být úspěšná v tom, čemu se říkalo "výhradně mužská záležitost". Překonat takové potíže se zdálo zpočátku nemožné. Například v 60. letech se přiipravovala na let od vesmíru skupina 13 adeptek, "Fellow Lady Astronaut Trainees" - samy si říkaly "FLAT" podle počátečních písmen názvu. Uspěly ve všech zkouškách, které vykonaly se svými mužskými protějšky. Jenže lékaři je všechny odmítnuli jakožto nevhodné a to proto, že "podle všeobecných vědomostí jsou ženy několik dní před menstruací často mentálně narušené a náchylné k sebevraždě nebo ke spáchání zločinu".
Ke změně ale přece jen došlo. V r. 1973 vydala administrátorka NASA, Ruth Bates Harrisová ironickou zprávu, že agentura poslala do vesmíru jen tři astronautky ženského pohlavi: "Arabellu a Anitu - dvě pavoučí samičky, a slečnu Bakerovou, opičí samičku". Když začalo docházet k protestům feministek, NASA začala dělat otevřeně nábor žen jako příštích astronautek a do r. 1986 cestovalo do vesmíru 8 Američanek. V r. 1999 se stala poručice Eileen Collinsová, zkušební pilotka U.S. Air Force, první ženskou velitelkou návratné lodě. V minulém roce byla Sally Ridová ve výboru, který vyšetřoval zkázu lodě Columbia, k níž došlo 1. února 2003. Autorka Kevlesová je přesvědčena, že jednoho dne budou ženy členkami posádky letící na Mars. Dojde-li k tomu, patrně uznají zásluhy těch žen, které jim účast na vesmírných letech vybojovaly. Jak to již řekla astronautka Susan Kilrainová: "Nemusela jsem riskovat svůj život a svou kariéru - měla jsem to štěstí, že to za mě udělaly jiné ženy".


Na síti se odehrává bitva virů. (JITA 3.3.2004)

Válčí kdekdo s kdekým, tak proč by nemohli vést své války i tvůrci počítačových virů, červů a trojanů? A oni podle všeho skutečně svádí jednu bitvu za druhou.

Nudí se hoši a děvčata (určitě nejsou jen tvůrci jsou i tvůrkyně "zlých prográmků"), tak se baví. Zrovna tak jako panovníci, státníci, generálové... Bitevním polem je síť a válčící strany jsou Bagle , Netsky a Mydoom.

Krev neteče, tedy zatím a doufejme, že znesvářené strany nevstanou od mašin a z kyberprostoru se nevrhnou do reality. Boj je virtuální - každá skupina se s tou další vyrovnává pouze pohrdlivými vzkazy a nadávkami na adresu nepřítele, které vloží do nových mutací svých červů.

Včerejšek 3.3.2004 byl obzvlášť žhavým válečným dnem - za tři hodiny se objevilo pět nových modifikací Bagle I a J, Mydoom F a G a armáda Netsky vyprodukovala jednu verzi svého "zlého prográmku" pod písmenem F. Ke konci dne ještě zabodoval tým Bagle, ten má už verzi K.

Chudáci tvůrci antivirů skoro nestíhají a naštvaný už je i legendární Jevgenij Kasperskij - podle něj je chyba v inkompatibilitě současné architektury Internetu a potřebami informační bezpečnosti.

Oni se baví a my můžeme zatím pouze jako diváci sledovat jejich bitvy a bitvičky a popřípadě skřípat zubama, protože síť se zahlcuje a tím pádem zpomaluje. Máme protizbraně? V současnosti se můžeme pouze pasivně a roztříštěně bránit antivirovými prográmky a neotvíráním příloh, ale to uchrání jen náš počítač, ne síť. Obrana sítě jako celku vlastně neexistuje.

A možná bude ještě hůř. Kyberválečníků na síti přibývá, mír mezi nimi a vítězství sítě zajistí až když přímo v síti budou efektivní preventivní nástroje odhalující a neutralizující virový útok a zjišťující jejich autory. Do této doby budou servery zahlcovány zavirovanými mejlíky a nepoučitelní uživatelé stále budou naříkat, že mají zavirovaný počítač.

A možná i přes hlídání a obranu celé sítě, to budou utajení "programující géniové" dál zvládat a najdou cestu, jak vyslat do světa své "zlé prográmky". Ovšem chyba není v síti a nikdy nebyla a nebude.

Celkem chápu ty hackery - gentlemany, kteří jen vtipně někomu změní webovou stránku a nic jiného nepodnikají (teď se to stalo třeba Ivanu Pilipovi - viz obr. :-)), ale proč tolik mozkového potenciálu vrhat na "zlé prográmky", to nechápu. Je za tím komplex, psychická nemoc, zlá vůle, dostane dotyčný od někoho zaplaceno?

pilip.jpg (40429 bytes)

Hackery vtipně upravená stránky Ivana Pilipa, který to nezjistil už několk měsíců - no potvrzuje i tímto jakýže to byl a stále se snaží být politik :-)


aktuality z 17.2.2004


Nemoc šílených krav (překlad Miloš Kaláb)

Problémy s chorobou šílených krav v severní Americe V lednu 2004 zpracoval pan Richard Starnes zprávy z novin "The Wall Street Journal" a ze zdrojů "The Canadian Press" týkající se choroby šílených krav čili dobytčí spongiformní encefalitídy (BSE). Přestože se ve Spojených státech stále ozývají požadavky, aby byl zakázán dovoz kanadského hovězího masa, Spojené státy by se mohly u Kanady ohledně choroby poučit. Kanada sice zaostává za jinými zeměmi na světě v testování dobytka na tuto neléčitelnou chorobu, ale Spojené státy jsou na tom ještě hůř. Americká vláda i masný průmysl si velice oddechnuly, když se ukázalo, že nemocná kráva daná na porážku z jednoho hospodářství ve státu Washington původně přišla z kanadské Alberty.

V r. 2002 bylo v USA testováno 19,990 hovězích mozků a loni se toto číslo poněkud zvýšilo, když bylo testům podrobeno 11,152 mozků během prvních 4 měsíců. Je to ale pouze malá část z celkového množství 35 milionů poražených krav. V Kanadě bylo v r. 2002 poraženo 3.45 milionů kusů hovězího dobytka a z toho počtu bylo 3,377 mozků analyzováno na BSE. Dr. Brian Evans, hlavní veterinář "Kanadské agentury pro inspekci potravin" žádá, aby se toto množství zvýšilo aspoň na dvacetinásobek. Čtyři federální laboratoře se na tento úkol již připravují. Ani takové testování se ale nemůže srovnávat například s Japonskem, kde se vyšetřuje mozek každé poražené krávy. V Evropě se denně testuje 200,000 hovězích mozků.

V severní Americe dochází stále k pochybné praxi. Severoamerický hovězí dobytek je dosud krmen pomletými zbytky jiných zvířat. Protože bylo zjištěno, že u dobytka může dojít k nákaze konzumací zbytků z nakažených zvířat, byla tato praxe zakázána jak v Evropě tak i v Japonsku. Kanadský a americký zákaz zkrmování takových zbytků je mnohem mírnější. Byl přijat v r. 1997 a nedovoluje krmit hovězí dobytek zbytky získanými z přežvykavců, tedy z hovězího dobytka, ovcí, koz a vysoké zvěře. Kuřata a vepři se smějí nadále krmit zbytky hovězího dobytka a podobně se kuřecí a vepřové zbytky stále dávají na zkrmování hovězímu dobytku. Teoreticky by se tedy mohla zkrmit kuřatům a vepřům kráva s BSE a zbytky takových kuřat a vepřů by se daly jiným kravám.

V Kanadě je zakázáno dávat telatům krev přežvykavců a výrobky z ní, ale ve Spojených státech to je dovoleno a praktikováno a to i přes to, že jsou vědečtí pracovníci přesvědčeni, že se choroba (tzv. "priony") šíří i krví. Právě z tohoto důvodu nepřijímá americký Červený kříž krev od dárců, kteří po r. 1980 strávili déle než 3 měsíce v Británii nebo déle než 6 měsíců v Evropě. Je obava, že se během té doby mohli nakazit a jejich krev by šířila BSE v USA.

Z obavy, že by skutečně mohlo docházet k infekci krví, předložili 4 pracovníci kanadského ministerstva zdravontictví své náměstkyni ministra požadavek, aby bylo zakázáno zkrmovat zbytky z jatek jakýmkoliv hospodářským zvířatům. K jejich požadavku se připojily i některé organizace spotřebitelů. Hlavní veterinář dr. Evans ale tvrdí, že by nebylo možné takový zákaz dodržovat - přestože Británie i Evropa jej dodržují. Skupina zahraničních odborníků prý radí, aby se zákaz v Kanadě nezaváděl.

Kromě zmíněných rozdílů mezi USA a Kanadou je také jiný přístup k dobytku, který je tak nemocný, že nemůže přijít na jatky, ale buď tam musí být donesen nebo poražen mimo jatky. Takovému kusu se anglicky říká "downer". V USA je dovoleno porážet je a dávat do laciných potravin jako jsou hamburgery, párky a levné kousky masa. K tomuto postupu došlo u holsteinské krávy nakažené BSE, která byla poražena ve státu Washington. V minulém roce se nepodařilo v americkém Kongresu prosadit požadavek, aby se tak nemocný dobytek nedostával do žádných potravin.

Na rozdíl od situace v USA smí být podle kanadského zákona o zdraví hospodářských zvířat použito pro lidskou spotřebu maso pouze ze zvířat poražených na jatkách. I tam má místní veterinář právo rozhodnout, zdali má být podezřelé zvíře vyšetřeno, přičemž se nezpracovává dokud nejsou známy výsledky zkoušky. To byl právě případ nemocné krávy na albertských jatkách. Byla zadržena kanadským veterinářem a její maso se nedostalo na trh, kdežto kráva poražená ve státu Washington se dostala do potravin, přestože byla tzv. "downer".

Američtí výrobci namítají, že si vytvořili dostatečnou zábranu ("firewall") , aby bylo zaručeno nezávadné maso, aniž by se na průmysl uvalovaly jakési pochybné a drahé testy. Pan Gary Weber, výkonný ředitel pro regulaci při asociaci producentů hovězího dobytka ("National Cattlemen Beef Association") prohlásil, že je riziko nákazy BSE v USA nadále velice malé v tom smyslu, že k infekci krávy poražené ve státu Washington nedošlo na americké půdě - vůbec se nezmínil o tom, že ta kráva byla zpracována a její maso bylo dodáno do obchodů. Jiní odborníci s ním proto naprosto nesouhlasí. John Stauber, spoluautor knihy "Mad Cow USA" a dlouholetý kritik dobytkářského průmyslu namítá, že jednak se v Americe stále provozuje nebezpečná praxe zkrmování zbytků zvířat a navíc je nedostatečná kontrola.

Co tedy mohou dělat spotřebitelé? Pan Starnes napsal, že je prý nejjednodušší nejíst hovězí, ale spotřebitelé prý mají možnost kupovat pouze certifikované hovězí ze zvířat, která byla pěstována "organicky" nebo pasena. Celé řezy běžného hovězího masa bez kostí by neměly být rizikové, ale není u nich 100%ní jistota. Spotřebitelé by se měli vyhýbat zpracovanému masu zejména v hamburgerech, párcích a salámech - a nikdy nejíst hovězí mozek. Pan Michael Hansen z "Únie spotřebitelů" radí těm, kteří nemohou být bez hamburgeru, aby si koupili kus masa a dali si jej pomlet před vlastníma očima. Jsou to ale všechno velice nepraktické rady, existuje-li obava, že se na trh může dostat infikované maso.

MK: Vzpomínám si na situaci z doby před desítkami let, kdy se do dřívějšího Československa dostaly zprávy (některé z Finska) o zkrmování nejen slámy ale dokonce odpadů z dřevařského a papírenského průmyslu. Takové pokusy považovali zemědělci i spotřebitelé za znásilňování přírody, jenže přežvykavcům zpracují celulózu jejich mikroorganismy ať ta celulóza pochází z trávy nebo ze stromů. Horší to je při zkrmování zbytků jiných zvířat, které staví přežvykavce na úroveň dravců - a ti, jak je známo, nepatří do diety ani evropské ani severoamerické (snad s výjimkou diety severského domorodého obyvatelstva). Tvrzení kanadského hlavního veterináře Dr. Evanse je nepodložené. Mohlo by ale naznačovat, že se proti úplnému zákazu zkrmování živočišných zbytků hovězímu dobytku angažují firmy, které takové zbytky zpracovávají a prodávají. Účinný spotřebitelský bojkot hovězího masa by velice rychle vedl k opuštění závadné praxe a dodržování zákona, jenže snad za žádných okolností by si většina severoamerických spotřebitelů neodřekla právě hovězí maso i kdyby bylo riziko nákazy mnohem větší než dosud.


Tisková zpráva
Praha, 17. února 2004

Lidé mohou činnost českých vědců v Antarktidě sledovat na internetu
Skupina českých polárníků je již od 9. února 2004 v Antarktidě, na místě plánované výstavby české vědecké základny na ostrově Jamese Rosse. Podle aktuálních zpráv jim přeje počasí, což je důležité vzhledem k tomu, že během pobytu v Antarktidě spí výprava ve stanech. "Přes den je mezi 5 - 10oC, v noci klesají teploty pod nulu. Fouká dost silný vítr, stany jsme obložili kameny, aby nám je to nepotrhalo. Musíme být důkladně oblečení, polární brýle jsou nezbytné, také UV záření je zřejmě dost intenzivní," popisuje první dny pobytu vedoucí expedice Petr Mixa z České geologické služby.
Tábor si čeští odborníci vybudovali asi 60 m od moře, k pití používají vodu z potoka, kterou nechávají odstát. Zatím se jim podařilo zahlédnout málo živočichů, jen pár tuleňů Weddelových, tučňáky, několik chaluh a rybáků. V současnosti na ostrově James Ross pracuje také skupina argentinských geologů, kteří se snaží v křídových sedimentech najít zbytky koster dinosaurů.
Vyměřování místa pro českou polární stanici naši vědci dokončili. Vzhledem k příznivému počasí je možné, že splní všechny projekty, plánované na pobyt v Antarktidě, již dříve a vrátí se do ČR již koncem února 2004.
Bližší informace poskytne vedoucí výzkumného týmu Petr Mixa: mixa@cgu.cz, případně ředitel České geologické služby Zdeněk Venera, tel. 257 089 500.
Aktuální informace, včetně fotografií, kontaktu na členy expedice a expedičního deníku lze nalézt na internetové adrese: http://www.geology.cz/host/antarktida.htm.

Česká expedice, tvořená skupinou čtyř geologů a jedním botanikem, je po dlouhých letech první oficiální českou vědeckou expedicí vyslanou na nejjižnější kontinent. Jejím úkolem je zdokumentovat místo výstavby české polární stanice. Hlavní náplní skupiny polárníků je vědecký výzkum - základní geologické mapování, výzkum ledovcových sedimentů spojený s rekonstrukcemi změn klimatu ve čtvrtohorách a výzkum globálních kontaminací prostředí organickými látkami.
Projekt geologického výzkumu Antarktidy je součástí programu Výzkumu a vývoje financovaného ministerstvem životního prostředí, který řeší Česká geologická služba ve spolupráci s přírodovědeckými fakultami Karlovy univerzity v Praze a Masarykovy univerzity v Brně. Příprava projektu i logistické zabezpečení akce probíhá ve spolupráci s kolegy z antarktických institutů z Chile, Argentiny a Velké Británie.
                                   

                                               
Ministerstvo životního prostředí
Vršovická 65, 100 10 Praha 10
Tiskové oddělení, Eva Veverková
tel.: 267 122 139
fax: 272 742 071, 267 311 496
eva_veverkova@env.cz, www.env.cz


aktuality z 13.2.2004


"Mozek" už bude mít opravdu kdeco.(JITA)

Mozek v uvozovkách je počítač a programy, které vykonávají určité funkce. Takovýmto "mozkem" už v blízké budoucnosti budou vybaveny opravdu kdejaké přístroje, stroje a i hračky.

Další technickou věcičkou, která dostane svůj počítač se speciálním softwarem, jsou hlídací bezpečnostní videokamery.

Pouze ke kameře přidaný počítač by byl v tomto případě k ničemu, ale pracovníci Rochesterské university vytvořili program, který z normálních bezpečnostních videokamer učiní inteligentní videokamery - psa, který oko nezamhouří.

Program umí analyzovat jakoukoliv sebemenší změnu v obraze, který nastavená kamera neustále snímá. Neujdou mu změny mínusové - čili odebrání nějaké věci (například hrnek ze stolu, papír z tiskárny…) ani plusové - donesení nové věci (nebo příchod dalšího člověka) do místnosti, laboratoře, učebny, nádraží… dokonce zaznamená, že někdo místností proběhl i mimo zorný úhel kamery.

Tento program byl autory neustále zdokonalován. Komenský říkal: "Škola hrou", programátoři si také rádi hrají, takže ke zdokonalování docházelo během hry. Soutěžily mezi sebou dvě skupiny studentů a hra byla následující: každá skupina měla svůj stůl a na něm rozmístěné určité předměty a právě tyto věci se jedna skupina snažila ukrást ze stolu soupeřů tak, aby to inteligentní kamera prostě nezaznamenala. Když se někomu podařilo nějaký předmět vzít a kamera zmizení nehlásila, autoři programu okamžitě začali pracovat na jeho zdokonalení. Dnes je prý skoro nemožné takto softwarově vybavenou videokameru oblafnout.

O tento program projevily zájem americké firmy vyrábějící zabezpečovací zařízení. V současné době plné strachu z terorismu to bude dobrý pomocník.

Prameny:

http://www.rochester.edu/

http://www.rochester.edu/news/show.php?id=1698

 


aktuality z 2.2.2004


Udělejte si železárnu v garáži (Miloš Kaláb)

Michiganský univerzitní docent taví železo pomocí několika mikrovlnek, které koupil v obchodě s potřebami pro domácnost a upravil pro novou funkci. Reportér Tom Spears informoval v kanadském tisku, že si docent Dr. Jiann-Yang (Jim) Hwang koupil 6 mikrovlnek v místním obchodě Wal-Mart. Na Michiganské technice (Michigan Technological University) v Houghtonu je rozebral a jejich magnetrony pospojoval tak, že vytvořil "super-heavy-duty" mikrovlnku. Připojil k ní elektrickou obloukovou pec, kterou vytvořil ze svářecího zařízení. Když svůj vynález naplnil směsí oxidů železa a uhlí (ano, čtete správně, uhlí místo koksu), spustil jej - a v krátké době získal kus čistého železa.

Město Houghton je malé hornické město na jižním pobřeží jezera Hořejsího (Lake Superior). V této oblasti zbankrotovalo v posledních 4 letech asi 30 malých železáren. Vytěžená ruda se při výrobě železa nejdříve v několika stupních upraví, aby se železo zkoncentrovalo. Vytvořené granule se mísí s bentonitem a odesílají do vysokých pecí, kde se železo taví pomocí koksu jakožto zdroje uhlíku, který oxidy železa redukuje na kovové železo.

Úprava rudy se podstatně zjednodušuje pomocí mikrovlnného zařízení a počet nutných stupňů se snižuje na méně než polovinu. Kromě toho dovoluje používat přímo uhlí místo dražšího koksu.

Kromě univerzitní výuky jako docent (associate professor) je Dr. Hwang navíc ředitelem Ústavu pro zpracování materiálů. Nejdříve pracoval s gramovým množstvím a po dosažení úspěšného provozu přešel na kilogramová množství. Nyní hledá průmyslového partnera, který by umožnil pokusy s tunovým množstvím vzorku. Vysvětluje, že při tradičním tavení železa utíká velké množství energie ve formě tepla a přirovnává to ke zpracování potravin. Tradiční sporák nebo trouba ohřívají nejen potraviny ale navíc i celou kuchyni. Mikrovlnné trouby šetří v domácnostech elektrickou energii tím, že ji zaměřují jen na potraviny - a podobně by tomu mohlo být při tavení železa. Zavážka se zahřeje na 1000°C velice rychle - během jedné minuty -zatímco při tradičním tavení je k tomu zapotřebí 4 hodin. Docent Dr. Hwang si dal svůj proces patentovat. Snímky jeho samotného i jeho zařízení a informace o použití nekvalitního uhlí místo koksu při tavení železa lze nalézt v angličtině na Internetu.

 

Zajímavé vědecké mikroskopické snímky Miloše Kalába pro SCIMAT můžete vidět na: MAGMA.CA

Miloš Kaláb si se svými vědeckými informacemi zachycenými na fotografiích i umělecky pohrává,  zde můžete vidět upravené mikroskopiské fotografie:   na první jsou buňky v kožní šupince Číňana, který má lupy a na druhém škrob amarantu (amarant je jedlé drobné zrní).

ddruff.jpg (54224 bytes)

 

amarant.jpg (33811 bytes)


aktuality z 27.1.2004 KLIKNI ZDE


Spojené státy prováděly zkoušky nábojnic pro neutronové bomby v kanadském Quebeku


aktuality 27.1.2004

Spojené státy prováděly zkoušky nábojnic pro neutronové bomby v kanadském Quebeku (Miloš Kaláb)

Vládní dokumenty uvolněné v poslední době ukazují, že Spojené státy prováděly zkoušky dělostřeleckých nábojnic blízko quebeckého města Trois Rivieres u obce Nicolet. Střelnice se nazývá Nicolet Proof and Experimental Test Establishment (PETE). Střílelo se na ní dvěma druhy nábojnic, které měly schopnost dopravovat neutronové bomby. Americká armáda si toto místo vybrala z toho důvodu, že se podobalo podmínkám v Sovětském svazu. Panuje prý zde jedinečná kombinace arktických teplot a vysoké hustoty vzduchu, která se nevyskytuje nikde na území Spojených států. Podle uvolněných dokumentů, které zpracoval pan John Murray Clearwater, reportér novin The Ottawa Citizen, "takové podmínky se vyskytují v potenciálních operačních oblastech", což znamenalo jinými slovy "v Sovětském svazu".

Obvykle se prováděly zkoušky v lednu a v únoru se souhlasem kanadského ministerstva národní obrany. Většinou se v PETE zkoušely dělostřelecké nábojnice nenukleární povahy, ale nalezený doklad ukazuje, že byly zkoušeny i ty nukleární. Pan Harvie Andre, dřívější náměstek ministra národní obrany při rozhovoru řekl, že nábojnice těch rozměrů, které se zkoušely, mohou nést náboje obojího druhu, tedy i nukleární, ale ujistil reportéra, že se nukleárni náboje nikdy v Kanadě nezkoušely. Kanadská vláda ale nebyla připravena účtovat Američanům jinou cenu za to, kdyby skutečně použili nukleárních nábojů. Normální sazba byla $88.95 za hodinu plus 3% služebního příplatku plus 10% administrativního poplatku - splatná v kanadských nebo v amerických dolarech.

Jedinou veřejnou zmínkou byl projev ministra národní obrany Gillese Lamontagneho v národním shromáždění v r. 1982, kdy poslancům sdělil, že kanadská armáda prováděla zkoušky 155-mm dělostřeleckých nábojnic projektovaných pro vysokou hustotu vzduchu a že tyto testy prováděla pro americkou armádu v zimních měsících 1977-1978. Lamontagneova zpráva ale nepřinášela žádné podrobnosti, a tedy se nic neví o testech z let 1977-1982. Navíc PETE nevydávala téměř žádné výroční zprávy, takže se dnes ani přesně neví, pro jaké nukleární náboje se zkoušky prováděly.

Americká armáda poprvé použila nukleárních dělostřeleckých nábojnic v r. 1957. Nábojnice navržené pro plutoniové granáty byly poprvé použity v r. 1963. V polovině 70. let byla vyvinuta nová generace nábojnic pro "Enhanced Radiation Weapon" čili pro neutronové bomby.

Neutronová bomba, které se kdysi říkalo "rozhodující kapitalistická zbraň" (jak uvádí pan Clearwater), protože zabíjí lidi a ponechává nemovitosti bez poškození, se stala významnou zbraní v novém zbrojním programu Reaganovy vlády. Americké vojenské studie ukazují, že na jedné straně produkovala neutronová bomba mnohem více radiace, ale síla výbuchu byla snížena jen o pouhých 20%.

Pentagon velice doporučoval neutronovou bombu jakožto způsob, jak snížit sílu bomby aniž by se snížila její účinnost. Jenže osádky nepřátelských tanků by byly schopny účastnit se ještě další den vojenských operací po ozáření výbuchem neutronové bomby. Ozbrojené síly NATO by tedy musely napadnout takové tanky konvenčními zbraněmi.

Testování systémů neutronových bomb v PETE jde podle uvolněných dokumentů zpět až do let 1976-77, kdy povolilo kanadské ministerstvo národní obrany střelbu nábojnicemi o průměru 203 mm, které mohly nést neutronové granáty. Nábojnice byly potom zavedeny u operačních jednotek v r. 1981. Bylo postaveno nejméně 340 nukleární nábojů (hlavic), ale politické problémy omezily jejich počet na 40. Tyto hlavice byly později přeměněny na standartní nukleární.

Dohoda o dělostřeleckých zkouškách za zimního počasí byla podepsána 27. září 1976 a ratifikována ministerstvem národní obrany o necelý měsíc později, 22. října. O několik roků později, 15. října 1982, podepsala Kanadská obchodní korporace dohodu, podle níž mohla americká armáda provádět letové a strukturní zkoušky nového nosiče pro své neutronové bomby. Po kanadských testech následovaly zkoušky v americké Arizoně (Yuma Proving Grounds). Pro plánované předání zbraní vojenským jednotkám v r. 1989 byly zkoušky za chladného počasí velice důležitou součástí pro inženýrské a prototypové práce.

Výkazy ukazují, že Spojené státy zaplatily 150 tisíc dolarů za zkoušky provedené v Nicolet PETE v zimě 1982-83. Kanadské ministerstvo poskytlo personál a přístroje na střelnici. Zkoušky, jak by se nukleární dělostřelecké náboje chovaly ve studeném vzduchu, byly provedeny během ledna a února 1983. Byla použita standartní nukleární hlavice, protože americký kongres zrušil financování výroby neutronových nábojů pro tyto nábojnice v říjnu 1983. Kanadská vláda nikdy veřejně neohlásila, že došlo k těmto zkouškám.

(Uveřejněno v Ottawě 19. ledna 2004 pod titulkem "U.S. conducted neutron bomb tests in Quebec, documents show". Z dokumentů ale nejvýš vyplývá, jak je patrné z překladu Miloše Kalába, že byly použity standartní nukleární hlavice).

 



aktuality z 25.1.2004


Na světě vládnou schizofrenní a hrabiví tučňáci aneb kauza Napal tučňáka. (JITA)

Vládnou nám tučňáci? Musí to tak být, protože i MI5 pracuje v jejich prospěch a každý jim jde z cesty. Mám důkaz? Hnedle vám ho předložím.

19. ledna (někde možná dříve) se na základě informací na ICQ, LiveJournal a dalších Blogách, chatech a jinde, lidi dozvěděli o on-line hře "Smack the Pingu!". A začalo to! Herní šílenství. Podle některých médii (BBC) se jí účastnila až polovina lidí ten den připojených k Netu.pingu_screenshot.jpg (19829 bytes)

Lidé se vzájemně dělili o své zážitky ze hry, posílali si Screenshoty, na kterých byl výsledek jejich hry. Oč se jednalo? Prostě jste měli pálkou odpálit animovaného tučňáka, co nejdál (prý největší dosažený výsledek v této hře byl 323,5metrů). Normální hra? Kde je problém?

Hra, jak jsem psala, byla on-line, takže hráči doslova na celém světě "leželi na Netu", což by také snad nebylo trestné, ale oni leželi na Netu v pracovní době a zaměstnavateli tak vznikla škoda. To žádná společnost netoleruje, jak se jedná o peníze, tak padají hlavy. Takže hra se stala nepřítelem číslo jedna. I začal Interpol, hned po několika hodinách po jejím objevení se, hledat onen server, na kterém byla a do několika hodin našel (tady máte příklad, že i v případě teroristů a vrahů, by Interpol a jiné organizace byly zrovna tak účinné, jen kdyby chtěly). Server byl v Německu na hra se nacházela na doméně myjc.de.

Okamžitě byl odpojen a všichni tajníci pátrají po dalších kopiích této hry, které jsou různě umístěny na všemožných serverech po světě. No, ještě v pondělí 26.1. večer byly některé přístupné a mohli jste si pěkně zahrát.

Podle nezávislých analytiků tato hra nepřímo zapříčinila škodu na 5 miliard dolarů.

To je jako škoda, kterou udělaly mejlové viry Melissa, I Love You, Klez, Love Bug dohromady a je tedy největší v historii Internetu. Takže se policie a tajní pídili po jejím autorovi a opět, kdo chce najít najde.

Podle všeho onen tvůrce, byl dopaden ve Velké Británii přímo jejich MI5. 22.1. BBC vydala oznámení velitele hledačů tvůrce hry Michaela Cowna o jeho dopadení a foto - na něm dva těžkooděnci odvádějí postavičku s plynovou maskou na obličeji, jakoby lapili samotného satana a vůdce všech teroristů světa.pingu_autor.jpg (13342 bytes)

U toho človíčka, kterému prý ještě není 18 let našli na jeho počítači několik verzí hry Napal tučňáka a chat o ní a další indicie, například knihy o tučňácích, které o něm svědčí jako o autorovi. Hrozí mu desetileté vězení a pokuta 600 tis liber.

Z tohoto všeho tedy usuzuji, že světu vládnou tučňáci, kteří byli tou hrou, kde sloužili jako míček, dosti naštvaní, a tak se tajné služby a policie musely snažit. Jak vidíte, vbrzku vše ti muži vyřešili. S opravdovými teroristy se jim to nějak moc nedaří, ty si spíše hýčkají, co by bez nich byli. Pod jakou jinou rouškou by mohli vpadnout kamkoli a kdykoli? Nebo je všechno jinak?

Já musím doufat, že čtením mého článku jste nepřipravili žádného zaměstnavatele o jeho peníze, moc by se mi nelíbilo být vedena v plynové masce "dvěma gorilama".

Svět přestává být místem pro hry?

pingu_i_zde.jpg (13886 bytes)
i v exotickém písmu se debatovalo o tučňákovi

 


aktuality z 12.1.2004


RECENZE: Čisté ruce zachránily mnoho životů (Miloš Kaláb)

Americký populárně vědecký časopis DISCOVER přináší v každém čísle kromě článků ovinci.jpg (22759 bytes) novinkách ve vědě také několik recenzí knih. Letošní číslo s označením "únor 2004" obsahuje celostránkovou zprávu Leyly Sanaiové o knize s názvem "The Doctor's Plague: Germs, Childbed Fever, and the Strange Story of Ignác Semmelweis" (Pohroma lékaře: Zárodky, horečka rodiček a podivný příběh Ignáce Semmelweise, nakladatelství W. W. Norton). Autorem je Sherwin B. Nuland.

Recenze je ilustrována kresbou a popisem soulože od Leonarda Da Vinciho. Od vrchní části dělohy vede úzký kanál až do prsních bradavek. Kresba nadále šířila názor, že mateřské mléko vzniká transmutací menstruční krve. Tento názor přetrvával i dlouho po smrti Da Vinciho v r. 1519. Když tedy evropští lékaři v 19. století našli mléčně bílý hnis v břišní dutině žen, které zemřely po porodu na "horečku omladnic", uváděli jako příčinu smrti nahromadění "vysráženého mléka", které ulpělo na vnitřnostech. Toto byla jen jedna z bizarních teorií, které měly odůvodnit pohromu, jakou bylo úmrtí téměř jedné třetiny žen, které rodily v nemocnicích. Jinou hypotézou byla nedefinovatelná aura, která prý visela nad každým porodnickým oddělením.

vinci_embryo.jpeg (11520 bytes)Smrt by si vybírala další oběti nebýt neúnavného maďarského porodníka Ignáce Semmelweise. Dvě desetiletí před tím než Louis Pasteur objevil baktérie jako možné příčiny nemocí, byl Ignác Semmelweis přesvědčen, že by lékaři mohli přestat roznášet smrt, kdyby si umývali ruce v roztoku chlorového vápna při přechodu od jedné pacientky ke druhé.  Recenzentka Sanaiová uvedla, že autor Sherwin B. Nuland, chirurg na Yaleské univerzitě, nositel ceny za knihu "Jak umíráme", popsal napínavým způsobem Semmelweisovo úsilí o to, aby byl uznán jeho objev.

Semmelweis vedl boj samotáře od r. 1846, kdy zjistil, že se úmrtnost žen, které rodily vevinci01.jpg (23529 bytes) Všeobecné nemocnici ve Vídni, pohybovala mezi 24 a 30%, kdežto byla pouhých 2.4% na odděleních, kde porod vedly porodní asistentky. Podobně nízká byla úmrtnost mezi ženami, které rodily doma. Také si všimnul, že lékaři trávili dopoledne většinou v márnici, kde preparovali mrtvoly a potom, aniž by si umyli ruce, přicházeli na porodnické oddělení a tam prováděli vnitřní vyšetření rodiček. Usoudil, že možná přenášeli na svých rukou nějaké částečky z mrtvol na rodičky a potom z jedné matky do druhé. Nyní jsou domněnky, že se jednalo o nějaké streptokoky. V r. 1848, kdy Dr. Semmelweis přikázal lékařům, aby si umývali ruce, poklesla úmrtnost dramaticky na 1%.

Přestože učinil objev, který vedl k záchraně milionů životů, byl Dr. Semmelweis většinou ignorován nepřátelským lékařským prostředím. Autor Nuland poznamenal, že k této situaci Dr. Semmelweis značně přispěl svou vlastní vinou. Nejenže nepotvrdil svůj objev laboratorními pokusy na zvířatech, ale ani jej nepopsal v lékařských časopisech přístupným způsobem. Sepsal sice po více než 10 letech knihu o 543 stranách, ale tu ohodnotil americký autor Nuland slovy "logorrheic, repetitious, hectoring, accusatory, self-glorifying" - prostě jako téměř odpuzující, protože se v ní Ignác Semmelweis často opakoval, obviňoval druhé kdežto sám se chvástal a to všechno v přívalu téměř nesrozumitelných vět. Mnoho Semmelweisových odpůrců nebylo schopno pochopit zásadní princip jeho objevu a když kritizovali jeho vývody, on odpovídal osobními útoky, přičemž označil jednoho profesora porodnictví za vraha. V pozdějších letech začal bohužel Ignác Semmelweis trpět Alzheimerovou chorobou. V r. 1865 byl přijat do ústavu pro duševně choré, ale zaměstnanci ho ubili k smrti zřejmě během několika hodin po jeho přijetí.

Je lákavé hledět na tento úsek z dějin lékařství jakožto na něco archaického ze šeréhovinci_deti.jpeg (44938 bytes) dávnověku, ale lepší je podívat se, jak předvídavý byl Dr. Semmelweis. V r. 1856 vyplísnil vedoucího nemocnice za to, že posílal nemocniční prostěradla na vyprání do prádelny, která je vrátila ve stejném špinavém stavu, v jakém je přijala. Loni v červnu, tedy o jedno a půl století později uvedly londýnské noviny "Times", že 68% britských zdravotních sester si neměly v nemocnici kde dát vyprát svoje uniformy, takže si je nosily domů, kde je praly v nesterilním prostředí vlastních prádelen či bytů, což mělo za následek rozšiřování infekce z nemocnic. Jednoduché dezinfekční prostředky jsou schopny snížit výskyt infekcí baktériemi odolnými vůči antibiotikům a přece nemocnice v mnoha zemích včetně Spojených států zanedbávají takový základní postup. Nevědomost a netečnost byly možná démony v knize o Dr. Semmelweisovi, ale nejsou ničím mimořádným ani v takzvaně sofistikovaném 21. století.

Z časopisu DISCOVER zpracoval Miloš Kaláb

Zmiňovanou studii koitu od Leonarda da Vinci v archivu nemám, tak jsem článek pana Kalába doprovodila jinými stylovými obrázky renesančního genia. :-)



aktuality z 3.1.2004


 

Droga, která by se měla užívat povinně.

Humor má na náš mozek stejný účinek jako šlehnout si kokain. Tvrdí to vědci z Stanford University (konkrétně například Allan Reiss ) a samozřejmě, že toto tvrzení nevyčetli z hvězd či křišťálové koule, ale za pomocí nejmodernějších přístrojů na výzkum mozku (functional magnetic resonance imaging — fMRI ) a dobrovolníků dávajícím jim v plen svůj mozek.

Vědci sehnali spoustu humorných komiksů a ty předložili svým 16 dobrovolníkům v momentě když jim skenovali mozek.

A na obrázcích ze skeneru se ukázalo tvrzení o humoru a kokainu pravdivé - obě dvě drogy - ta zdraví prospěšná i ta škodlivá, působí v mozku na stejná centra (pak ještě totožný obrázek mozku vyjde ze skeneru prý když je pokusné osobě ukázána sympatická tvář a, to se podržte, - peníze!). Středem těchto humorem aktivovaných center je nucleus accumbens - a ten se váže na produkci endorfinu ( o této problematice píšu zde) a to je naše přírodní neškodná droga dobré nálady. Čili srandičky vyvolají v mozku tvorbu endorfínu a člověku je zadarmo v dobré náladě..


aktuality z 31.12.2003



Vážení čtenáři,
Ač jsem pro peéfku na rok 2004 zvolila téma mimozemšťanky, přeji vám všem krásná setkání s opravdovými lidmi a vychutnávání si všech normálních lidských radostí, co nejméně slz bolesti, a co nejvíc endorfínu vyvolaného bouřlivým smíchem a také sebedůvěru, naději a pracovní úspěchy a samozřejmě nesmím zapomenout popřát jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu a to je zdraví. JITA

pf2004.jpg


aktuality z 2.12.2003


Už vím co chci pod stromeček :-).

kungro.jpg (15500 bytes)Androida (někdo říká humanoid) RoboSapien od společnosti Wow Wee. Ovládá na šest způsobů kung-fu, rychle běhá, tancuje, podává věci spadlé na zem, podá a stiskne vám ruku, vesele si píská a nešťastně pláče a tečou mu slzy jako hráchy. Nechci unavovat výčtem, co vše ten "hoch" umí - je to prostě 67 věcí - funkcí. Baterky mu vystačí na 20 hodin a - pro někoho to bude zklamání - měří 36 centimetrů. Co do velikosti - umí věcí! A ještě jedna informace do prodeje ho firma dá už teď v prosinci 2003 a bude stát 100 dolarů. Super dárek!!! Že je to zbytečná hračka? Ale hezká! wowwee.com

 

 


Anděl mezi sekretářkami.

Jste podnikatel a potřebujete krásnou sekretářku, ale máte žárlivou manželku? Nebo jste majitelkou hotelu a chcete do recepce posadit super kočku, ale bojíte se, že vám svede manžela? Mám pro vás řešení - sexy hlavička, velké plné rty, krásné, upřímné oči… slečna Inkha…

Podívejte se na obrázek:

sophia.jpg (15368 bytes)

Ne to není ona - to je přeci Sophia Lorenová.

inkha1.jpg (22709 bytes)

Ano toto je ona! Nějaké námitky?

Nelíbí se vám? To snad ne! Je to chytrá hlava a tatínkové Matthew Walker a Peter S. Longyear's jsou na ni hrdí. Jmenuje se Inkha (Interactive neurotic King's head assembly) http://www.inkha.net/ a jejími službami nepohrdla ani královská střední škola v Londýně. Zde informuje návštěvníky o tom, co se kde nachází a kdo se kde nachází. Může vykonávat i jiné sekretářské služby - nechávat vzkazy, řekne vám jaké je počasí, jaké jsou módní trendy… prostě co do ní dáte, jen to kafe vám neuvaří, je jen hlava. Jen hlava? Může se kroutit a naklánět šíjí, dokonce předvádět očima a rty mimické kreace.

Ovládá se pomocí devíti servo motorků, které jsou kontrolované z notebooku a jako správný robotinkha3.jpg (19285 bytes) má v sobě telekamery, infračervené senzory a další kontrolní a senzorická čidla…

Když k Inkhace přijdete pěkně v klidu, zaregistruje vás, důvěrně předkloní hlavu a zapřede rozhovor. Ovšem pokud k ní vtrhnete, mácháte rukama a děláte prudké pohyby, vyděsí se a honem se od vás odvrátí a neřekne vám vůbec nic. Je to citlivka.

Tato hlava je taktní a odpustí některým lidem kousavé poznámky, když si všimne, že jsou oblečeni ve smutečním. A když se jí zdá, že už hodně pracovala a je unavená, tak každého, kdo jde kolem, žádá o hrnek kafe - prostě sekretářka na baterky.

Program této hlavy je napsán ve Visual Basicu a pracuje pod normálními (je na místě toto slovo, když se jedná o wokna?) Windows XP. Pokud ji zatoužíte mít, musíte si pořídit počítač s 256Mb procesorem, jedním sériovým portem a jedním USB portem a samozřejmě všemi hardwarovými nutnostmi k tomu, aby s vámi mluvila. Cenu se mi nepodařilo zjistit, ale jen specielní kamery v očích stojí 750 dolarů a latexové očičko 50 dolarů (kdyby měla zuby tak ty vyjdou tak na stovku).

inkha2.jpg (26602 bytes)

mozek.jpg (25668 bytes)její mozkovna

A pokud se vám zdá tak nějak , i přes svojí citlivou duši, ordinérního zjevu, tak by tu byla další hlava -kraskahlava.jpg (10482 bytes) zatím je asi pořád ve vývoji, ale jak je něžná, ty ušlechtilé lícní tvary, něžné rty a oči… modré.
Jejím tatínkem je David Hanson z University of Texas v Dallasu http://www.portfolios.com/profile.wga?MyUrl=humanoidvisage


 

 

 

 

K androidům:

V současné době (k 11. 8. 2003) běží na světě 64 hlavních projektů zaměřených na vývoj androidů

31 projektů je v Japonsku

9 v USA

5 v Koreji

4 v Německu

3 v Číně

3 v Anglii

2 ve Švédsku

1 v Rusku

1 v Austrálii

1 v Thajsku

1 v Singapuru

1 v Bulharsku

1 v Itálii a firatelloid.jpg (11731 bytes)

1 dokonce v Iránu

(jak si to muslimové srovnají s koránem a Alláhem - ten přeci zakazuje zpodobňování lidí :-). Ten jejich android se jmenuje Firatelloid (First Iranian Intelligent Humanoid) a "člověkem moc není. Jeho tvůrce je Mohamad Shayganfar a jeho pomocník Benjamin Fonooni oba dva z Azad University of Arak. http://iau-arak.ac.ir/

 

 

 

 

A jejich univerzitní kolega Hossein Mobahi stvořil tuto hlavu.

mobari.jpg (19679 bytes)

 


Keys šperky aneb nic nevyhazujte

Je to už několik let, co si jeden můj spolužák z gymplu, jako ozdobu pověsil na krk utržené splachovadlo od záchodu (takovou tu porcelánovou kuželku na kovovém řetízku, která patřila k nádržkám splachovadla, které ovšem nebylo za mísou, ale vysoko nad ní - to jen pro upřesnění, cože to dotyčný měl kol své šíje).

model.jpg (10367 bytes)Na ten masivní řetízek - spíše řetěz, si pak ještě zavěsil kus salámu, který postupně okusoval, až mu tam zbyla jen slupka z patky salámu a tu si na svém přívěsku už nechal i se salámem, který se mu nepodařilo vykousat - byl to salám trvanlivý - naštěstí.

S tímto šperkem pak chodil asi čtrnáct dní, pak ho přestal bavit a vyrobil si jiný, ale ten už nebyl tak originální.

Tato vzpomínka bylo první, co můj mozek napadlo, když jsem se dostala na stránku šperků vyrobených z tlačítek klávesnice od počítače. http://www.notwithoutmyhandbag.com/keys.html . Píše se tady, že zákazníci si nejvíce žádají šperky z tlačítek ENTER a CTRL - zajímavé - "fascinující", řekl by Spok z hvězdné lodi Enterprise.

Tvůrce těchto artefaktů se chová stejně jako ten můj spolužák - ze zbytků bývalých užitečných věcí, které se staly pouhým odpadkem, stvoří věc novou a to dokonce ozdobnou.

Musím přiznat, že klávesnicové šperky se mi zdají jako módní doplněk přijatelnější, než splachovadlo, ale zalíbení v nich rovněž nenalézám ( i když za devět dolarů - jak se říká nekupte to). Já do klávesnice nejraději ťukám a žádné z tlačítek nepreferuji. :-)

display.jpg (12291 bytes)


aktuality z 19.11.2003


Kterak přepravovat lidskou tělesnou schránku

embrio.jpeg (6706 bytes)EMBRIO/2025 - motorkáři, tak toto vás čeká za několik let! Na obrázku je zatím hypotetický motocykl budoucnosti. Embrio je dítkem designérské skupiny firmy Bombardier a pro své tatínky a maminky získalo zlatou cenu - IDEA 2003 (Industrial Design Excellence Awards).
A jak se na takovém stroji bude jezdit? Po startu se malá přední kolečka hezky zvednou a jezdec se cestami bude řítit pouze na onom zadním kole. Motocykl se v takové poloze udrží jen díky setrvačníku a cenzorům a prý k tomu, aby jezdec předváděl elegantní jednokolovou jízdu, bude ještě potřeba nějaký vynález, ale s tím si designeři nelámou hlavu - to už bude na technických vývojářích.
Tak si zapamatujte tuto motorku a schválně si tipněte, jestli opravdu v avizovaném roce 2025 ji uvidíme svištět třeba v Praze. A možná dříve, když se technici a vědci budou snažit.

 

Jsou lidi, kteří by na motorku nesedli ani za nic, tak pro ty tady je návrh specielního kolakolo.jpeg (7603 bytes) (drawthrough.com). Je to přímo Hollywoodský kousek - jeho tvůrci jsou totiž pánové Scott Robertson a Neville Page. Pokud by někdo nevěděl jak jsou tito dva s onou výrobnou filmů spojeni, tak oni dva jsou tvůrci auta hodného Batmana a jejich různé mašiny, mechanismy a efekty dělají zajímavé a dívatelné filmy jako Minority Report, Spider-Man, Armageddon…

vlak.jpeg (18945 bytes)A kdo nechce jet na motorce ani na kole, ať jede vlakem. Nejlepší k jízdě bude MLX01-901 - je to nejrychlejší vlak na světě a na rozdíl od Embria a kola z Hollywoodu už skutečně  jezdí. Jen je tu trochu zádrhel - ten vlak jezdí po japonských magnetických drahách, ovšem je to jízda! Nedávno dosáhl rychlosti 560km/h. Při této zkoušce, co z něj jde vyždímat, byl vláček magneťáček řízen dálkově a ve vozech bylo jen 13 statečných. Vlak jel a dojel výborně a japonští konstruktéři se dali slyšet, že takovéto vlaky mohou jet i přes 580km/h.

magnet.jpeg (24619 bytes)


Máte svoji sex-bombu?

Ano, jen a jen svoji a dokonce i sebou stvořenou? Pokud ano, neváhejte a přihlaste ji do soutěže Královna krásy, jelikož jsou to vámi stvořené krasavice - je nutno dodat VIRTUÁLNÍ.

Digitální, čili umělé, virtuální dívčiny se od 10. listopadu 2003 mohou   prostřednictvím svých stvořitelů divky2.gif (11731 bytes) přihlásit do skutečné soutěže o tu nejkrásnější. Kdo to vymyslel? Ital Franz Cerami  a všechny podrobnosti i s daty kdy a kam svá děvčata posílat najdete zde: http://www.missdigitalworld.com/theproject.html   Že to bude opravdu seriózní soutěž svědčí i počet kol, kterými krasavice jedny virtuální, budou procházet a výsledky se dozvíme až za rok - přesněji 30. Listopadu 2004.

Podle organizátora Ceramiho ta, která vyhraje bude představovat vlastně ideální ženu současnosti. Má pravdu, budou to skutečné královny krásy, protože jsou vytvářeny s ohledem na vkus tvůrců (ale i tvůrkyně vytváří figurky 3D žen a nehledejte za tím sex, ale jen umění) a jsou tak projekcí snů do digitálního světa. Ideální 3D kráska, kterou (spíše jejímiž proporcemi a vizualizací tváře) se autor nejvíce strefí do snů dalších - čili vítězka, nebude ukrácena o některé hmotné požitky skutečných královen - dostane hlavní role ve videohrách, počítačem animovaných filmech a v reklamě. Kterápak to asi bude?

zknihy.jpg (32692 bytes)

knihadig.jpg (17829 bytes)Nakladatelství Taschen vydalo krásnou publikaci, ve které představují tvorbu stovky autorů virtuálních dívek (před vydáním knihy všichni své krásky prezentovali v Londýně na výstavě). Zdá se, že ideálem pro 21.století jsou dlouhé nohy.

Takto viděl ideální ženu Norman Lindsay v roce 1919 a 1937 - žádné anoretičky.

akt.jpg (24264 bytes)   aloha.jpg (14154 bytes)

Toto je ideál krásy rokoka. Společnost 15. století viděla ženu, očima malířů, opět jinak ...

rokoko.jpg (12122 bytes)               renesance.jpg (8362 bytes)

....a to jsme u ideálů západní kultury, Indie vidí ženu jako tančící tvary.indie.jpg (10003 bytes)


       aktuality  z 13.11.2003


V Anglii zakázali reklamu nejrychlejších i nejvýkonnějších počítačů

Nový reklamní šot společnosti Apple na jejich nejnovější počítač Apple G5 byl zakázán. Stát se to u nás, to by bylo křiku o útisku podnikání, ale v Anglii je ticho a i Apple musí mlčet. Proč? Reklamní klip zakázala nestranná a prý opravdu neúplatná Nezávislá televizní komise Velké Británie na základě faktů. Jakých? V klipu se totiž o jinak určitě dobrém Applu G5 hovoří jako o nejrychlejším a nejvýkonnějším počítači na světě - což je podle členů komise nepotvrzená informace - čili zavádějící, čili klamavá reklama a klip byl odmítnut a na britských TV kanálech zakázán vysílat. Je to fěr, protože Apple nemůže dokázat, že jejich G5 je nejrychlejší a nejvýkonnější na celém světě - možná ve své kategorii, ale na světě ne - od toho jsou superpočítače, což G5 není.
Například v americké jaderné laboratoři Lawrence Livermora pracuje jeden takový superpočítač. Má jeho označení je ASCI White, vyrobila ho firma IBM, obsahuje 8192 procesorů a jeho výkon je úctyhodný 12.3 biliónů matematických operací za sekundu. Tedy tvůrci reklamy G5 to skutečně přepískli, protože tento superpočítač má cca 20 000 krát větší výkon (a to už jsou na světě i výkonější, jeden je v Japonsku a za necelé dva roky by měl být dohotoven ještě 80x silnější počítač než ASCI White, už má jméno - Blue Gene, tzv. petaflopový počítač - peta je přípona pro číslo s 15 nulami.) ASCI White stál 110 milionů dolarů a jeho úkolem je třeba simulovat podzemní jaderné výbuchy v 3D.
Ovšem ASCI White si do pokojíčku nedáte - jeho skříně zabírají místnost o velikosti dvou basketbalových hřišť, váží 106 tun a spotřebují energie jako 10.000 průměrných domů (samotné chlazení a klimatizace potřebuje 3 MW příkonu).


Nečekán, nezván a přeci vám přijde - SPAM

Spam prý je, mnohem nebezpečnější než počítačové viry a hackeři. Možná se toto tvrzení někomu bude zdát nadnesené, ale čísla značící ztráty hovoří jasně. Činností spamerů vznikly v celosvětovém měřítku v říjnu 2003 škody za 10,4 miliard dolarů. Je to mnohem více než škody, které vznikly viry - ty se odhadují na 8,5 miliard dolarů a hackeři jsou úplní jelimani, ti mají na svém kontě škody za "pouhou" 1 miliardu dolarů. Tyto čísla na základě svých údajů odhadla společnost mi2g.

spamm.jpeg (25202 bytes)Spameři - zrovna tak jako sportovci mají své stupně vítězů. Takže za říjen vyhráli spameři z USA, druzí byli Rusové a pak Ukrajinci a Číňané (ve světovém měřítku).

Podle zjištění společnosti Brightmail's Probe Network v říjnu 2003 -

14,2% spamů tvořily dopisy sestavené podfukáři, zlodějíčky, kteří parazitují na důvěřivosti lidí a prostřednicvím svých seriózně se tvářících e-mailů chtějí "oškubat kavky" (jistě vám také přišel dopis z Nigérie, Indie, či jiné exotické i neexotické země a tam vám za poplatek či investici dotyční slibovali zlaté hory, či perfektní, pro vás samozřejmě moc výhodný, obchod). Množství spamu rozesílaných podvodníky nabírá neobyčejných obrátek, ve srovnání s zářím jejich počet vzrostl o 40%

14,5% byla pornografie

21% nabídky zboží

16% nabídky finančních služeb… a o zbylá procenta se podělily další reklamní a otravné mejlíky.

Podle Washington ProFile

Ještě malá poznámka:

Otec Internetu, jakožto člověk, který věděl k čemu má jeho dítko sloužit a co není fér k jeho nešvaru - cerf3.jpg (10884 bytes) spamu:
"Spamming je zneužitím elektronické pošty a síťových news na Internetu. Může vážným způsobem narušit provoz veřejných služeb, nemluvě již o efektu, jaký může spamming mít na systém elektronické pošty kteréhokoli jednotlivce. .... Provozovatelé spammingu ve skutečnosti odnímají významné zdroje uživatelům a provozovatelům služeb, aniž by k tomu měli jejich souhlas, a bez jakékoli kompenzace."
Tímto "otcem" je označovaný (samozřejmě nebyl to jen on, kdo stál u jeho zrodu, ale on se nejvíc zasloužil) Vint G. Cerf (starší viceprezident, MCI).

Cerf je pokládaný za jednu z nejvyšších osobností a autorit v Internetu. Právě on stál počátkem sedmdesátých let u zrodu protokolů TCP/IP, na kterých celý Internet funguje. Cerfovi se podařilo skoro nemožné - přesvědčil státní administrativy USA, aby v začátcích výlučně akademický Internet byl otevřen i pro komerční účely a pro veřejnost. Po založení společnosti ISOC byl několik let jejím prezidentem.

O dnešním Netu Vint Cerf mimo jiné říká :
“V dnešní době již Internet není jen technologií. Je něčím, co vyvolává celou řadu závažných strategických a politických otázek. No a těmto otázkám budeme muset věnovat pozornost, a budeme také muset náležitě docenit složitost hledání strategických řešení”.

Jako člověk velké inteligence vidí i dál:
“Je čas začít uvažovat o překročení hranic naší Země, již probíhají přípravné práce na planetárním Internetu”. (Jde o projekt řešení v rámci slavné Jet Propulsion Laboratory patřící NASA)
http://www.ibiblio.org/pioneers/
http://ox.compsoc.net/~swhite/hist ory/history.html#internet
http://archiv.czech.net/anovinky/ai807271.php3


Pííívo je píííívo…

Jaké zklamání asi prožila redakce webového T3.co.uk, když jim na jejich otázku: Jaký vynález učiněný za posledních sto let pokládáte za nejdůležitější? Jejich čtenáři odpověděli, že kapsle s dusíkem  na tvorbu pivní pěny - prodává se pod názvem widget. Kapsle se na dně láhve rozmíchá s pivem a když se láhev otevře díky dusíku se vytváří pěna. Tak to čtenáři T3 pokládají za největší a nejdůležitější objev za posledních sto let. Procentuelně Witget pokládá za vynález století 47% hlasujících. Na druhém místě je Internet s 13% a třetí jsou mobily. Co k tomu dodat? Holt mají rádi pivo. A anglické nebo irské pivo není špatné, i když Budvar je Budvar a ani Plzeň není k zahození lahve, ale k vypití a i … :-).

 

Není-li  u článku uvedeno  jméno autora ,  v tom případě autorkou všech zde publikovaných českých textů a anket je moje maličkost
JITA Splítková


 

 

TOPlist

Grafické ilustrace, Webdesign & webmaster jita splítková
jmeno3a.gif (2428 bytes)